RailCo - software pro ovládání modelové železnice

1. Úvod
2. Dekodéry
3. Zpětné hlášení (ohlas)
4. Prvky kolejiště
5. Ověření činnosti
6. Kolejiště
7. Ovládací prvky
8. Makro
9. Bloky
10. Dr. Railroad, Explorer, Dispečer, Traffic Control
11. Indikátory
12. Výhybky
13. Lokomotivy
14. Vlaky
15. Cesty
16. Návěsti
17. Podmínky
18. Vlastnosti
19. Plán
20. Sekce plánu
21. Jízdní řád (Timetable)
22. Simulace
23. Komponenty
24. Závěr

Úvod

    K dispozici je nová verze tohoto článku, TrainController 9, vydaná 24.4.2018. Jak je vidět už z názvu, je zaměřená na TrainController verze 9 (ale i 7 a 8).

    Tento článek je poněkud odlišně formátován. Pro snazší navigaci je zde mnoho odkazů a vysvětlivek. Odkazy proto nejsou podtrženy (vypadalo to jako omalovánky), jsou naznačeny pouze barevně a u některých je připojena ještě "bublinová" vysvětlivka. Také bych rád upozornil, že jsou zde vloženy obrázky poněkud větších rozměrů z důvodů lepší čitelnosti. Snad to nebude na závadu.

    Protože program (i manuál) je pouze v angličtině nebo němčině, budu některé výrazy překládat do češtiny a v závorce pak bude výraz z originálu (tedy v angličtině, německy neumím ani slovo, anglicky tak tři). Ono je to s tou "techničtinou" při skloňování vždycky problém. Říkat "...do Blocků..."  nebo "...v Schedulech..." je pitomost, ale třeba "...použití Element Boxu.." jde v pohodě. Předpokladem je to nejzákladnější ovládání počítače, tedy výrazy kurzor, myš, poklepání, okno atd. Také podotýkám, že řadu akcí lze provádět více způsoby, ale na to jistě přijdete sami. Originální manuál má přes 250 stran. Cena za překlad (pokud je vůbec povolen) je vysoká a zájemců zase asi není tak mnoho. Pokusím se popsat a vysvětlit alespoň to nejdůležitější. Pokud se mi to nepovede dobře, budu podle připomínek opravovat a doplňovat.

    Tak už je připojeno a nainstalován software. K dispozici jsou také komponenty, použité na připojení počítače (PC) ke kolejišti, ale popisovaný software, TrainController, verze 5.8, produktu Railroad & CO, fy Freiwald Software (dále jen TC) pracuje s většinou zařízení, např.:

Digitrax LocoNet
Lenz Digital Plus

ESU ECoS
Maerklin Digital
Maerklin Central Station
Roco Digital (multiMAUS and Lokmaus, multiMAUS^PRO, multiZENTRALE^PRO)
Trix Selectrix
Uhlenbrock Intellibox
Fleischmann Twin Center
Fleischmann FMZ
Zimo
CT Elektronik (Tran)
Littfinski HSI-88 / HSI-88-USB a řadou dalších.

    TrainController nejen tedy umí pracovat s mnoha digitálními systémy, ale umí to najednou, současně. Může být připojen Lenz, Digitrax, Zimo atd., záleží pouze na tom, kolik máme k dispozici na počítači volných portů, což je třeba v případě připojení přes USB v podstatě neomezené. V manuálu je doslova napsáno: "Až dvanáct digitálních a řídících systémů může být připojeno současně." Dvanáct je trochu moc, ale dva, tři systémy najednou není nic neobvyklého.

    Upozorňuji, že i digitální komponenty, které jsou dále v tomto článku uvedeny, mají většinou mnoho variant. Od stejného nebo od jiných výrobců. Toto je pouze popis mých vlastních komponentů a zkušeností, které jsem nabyl při jejich zapojování, ovládání a provozu. V článku Komponenty jsou detailnější informace.

Na začátek článku

Dekodéry

    Pomocí počítače lze ovládat téměř veškeré elektrické a elektronické prvky, nacházející se na kolejišti. Musí být ovšem vybaveny příslušným digi zařízením, které jsem z části už popisoval (např. Digitál 1 a Digitál 3). Na jedné straně máme tedy kolejiště s jeho prvky (mašiny, výhybky, návěstidla...) a na druhé počítač s programem. Komunikace mezi tím je oboustranná, duplicitní, informace jdou z PC do kolejiště i naopak.

    Celá "cesta" od programu v počítači třeba k výhybce (nebo naopak) vypadá takto: počítač, jeho výstupní port (USB nebo RS-232), interfejs, centrála, spínací dekodér, přestavník, výhybka. Zařízení, která umožňují přenos informací mezi centrálou a prvky kolejiště (výhybky, návěstidla, lokomotivy...), jsou lokodekodéry, spínací dekodéry a kodéry zpětného hlášení. K čemu slouží je už poměrně jasné z jejich názvů.

Lokomotivní dekodéry (lokodekodéry) - jsou zabudované v mašinách. Zpracovávají informace, přicházející z PC (některé umí něco i odesílat). Podle nich ovládají motor, světla, příp. i další funkce (zvuk, spřáhla, dýmový generátor...). Informace (pokyny) i zdroj energie (pro motor, světla...) je předáván kolejemi (sběrnice J-K).

Spínací dekodéry - spínají proud do nejrůznějších prvků. Jejich použití je většinou specifikováno, a tak jsou někdy nazývány jako dekodéry příslušenství, výhybkové dekodéry, návěstní dekodéry apod. Spínají tedy především přestavníky výhybek, ale i třeba rozpojovače spřáhel, závory, osvětlení. Mají určitou povolenou zátěž (proud) a pokud potřebujeme výkon větší, použijeme ještě jako mezičlánek relé nebo jinou elektroniku. Spínací dekodéry také ovládají návěstidla, mechanická i světelná. Některé jsou pro návěstidla přímo určená (DP2N) a mají další potřebné funkce. Tyto spínací dekodéry jsou pak většinou označovány jako návěstní dekodéry. Informace (pokyny) i zdroj energie (pro motor, světla...) je rovněž předáván sběrnicí J-K, ale napájecí zdroj je možno oddělit (U-V), což je z důvodu nezatěžování sběrnice J-K mnohem lepší..

Kodéry (chybně dekodéry) zpětného hlášení - mají přesně opačnou funkci. Posílají informace z kolejiště do PC. Především jde o pohyb a lokalizaci kolejových vozidel nebo o polohu (stav) výhybek. Jako prvotní zdroj signálu lze využít leccos, od prostých kontaktů až po složitější elektroniku. Mikrospínače, jazýčková relé, optoprvky, snímače (detektory) obsazení úseků (DO) atd. Sběrnice, po které jdou informace do centrály se jmenuje R-S, napájení těchto komponent je oddělené (U-V).

    Některá zařízení v sobě sdružují více funkcí najednou. Některé lokodekodéry umí posílat informace (třeba o rychlosti) do PC. Nebo dekodér Lenz LS100 je sdružený spínací výhybkový dekodér, včetně kodéru zpětného hlášení. Prostě nejen přehodí výhybku, ale podá i informaci o tom, zda se správně přestavila (ve skutečnosti záleží na konkrétním zapojení, co je vlastně prvotním zdrojem ohlasu).

    U spínacích dekodérů vstupuje do hry ještě jeden důležitý parametr, a tím je druh výstupního (i vstupního) napětí, zda jde o stejnosměrné (ss, =), či střídavé (stř., »). Mnoho manuálů k dispozici nemám a někdy to tam ještě není tak úplně uvedeno. Ale pokud jsem mohl zjistit, tak jediný spínací dekodér se střídavým výstupem je Lenz LS150 (LS100). Rozhodující jsou vždy údaje výrobce, kterých je třeba dbát, opak se nemusí vyplatit.

Blokové schéma "digitálu" ovládaného počítačem.

Napájení stř. 16 V (U-V). Zde jsou tři zdroje, z důvodů zatížitelnosti a oddělení (rušení) viz Digitál 3. (V testovacím kolejišti byl použit bez problémů pouze jeden společný zdroj 1 A.)

Sběrnice J-K vede informace k lokomotivním (přes koleje) a spínacím dekodérům.

Sběrnice R-S vede informace zpětného hlášení zpátky do centrály.

Na začátek článku

Zpětné hlášení (ohlas)

    Zpětné hlášení (ohlas) je informace, která se pohybuje z kolejiště do centrály (do PC). Hlavní jsou signály o obsazení úseků (bloků) kolejovými vozidly a hlášení o stavu polohy výhybek. Pro provoz vozidel je nutné znát jejich polohu. Musíme vědět, které koleje v nádraží jsou obsazené, které části širé trati jsou volné, aby na ně mohl být vpuštěn vlak atd. To provedeme nadefinováním bloků a sledováním stavu jejich obsazenosti. Pro automatický provoz a řízení přes PC je to jedna ze základních věcí. Stejně tak důležitý je stav polohy všech výhybek. Tady budeme muset zvážit situaci a vybrat vhodnou alternativu.

    Zpětné hlášení o stavu polohy výhybek můžeme rozdělit na dvě skupiny.

1. Skutečné.    Jazyky výhybky jsou mechanicky spojeny třeba s mikrospínačem a jeho kontakty budou tím prvotním zdrojem pro zpětné hlášení. Pokud je to umožněno použitým přestavníkem a konstrukcí výhybky, lze výhybku přestavovat i ručně. Informace do PC dorazí. Stejně tak budeme informováni, nedojde-li k přestavení z důvodu nějaké "poruchy na trase". Přestat fungovat může dekodér, přestavník, spřažení, výhybka. Je to rozhodně nejjistější zpětné hlášení o poloze výhybky, které máme k dispozici.
2. Virtuální.    Počítač, centrála vyšle pokyn pro přestavení výhybky a předpokládá, že k přestavení došlo. Software (třeba RailCo TC) to indikuje, výhybka na obrazovce změní polohu. Při vypnutí kolejiště i PC se tento stav v programu pamatuje. Při příštím zapnutí vidíme na obrazovce výhybky v tom stavu, v jakém byly při vypnutí.

    Jak už to tak bývá, oba způsoby mají své výhody a nevýhody.

    ad 1.1.    Výhodou prvního je možnost ovládat výhybku ručně, potřebujeme-li to, a přenést tuto informaci zpět. Další výhodou je jistota. Musíme však mít k dispozici dva kontakty, které budou mechanicky spřaženy s jazyky výhybky a sepnou teprve tehdy, dojede-li jazyk opravdu do konce. To už není tak jednoduché udělat. Proto se většinou využívá spřažení mikrospínače s táhlem přestavníku nebo s využitím kontaktů, které má přestavník zabudované. To už se ale nedozvíme, praskne-li třeba plastové očko výhybky, do kterého je vsunuta torzní tyč nebo praskne-li "brko", které výhybku ovládá nebo se prostě zasekne výhybka, třeba pro kousek zapadlého štěrku.

    ad 1.2.    Nevýhodou je potřeba dalšího přepínacího kontaktu u výhybky (o mechanickém spřažení s jazyky ani nemluvě) a potřeba dalšího vstupu kodéru zpětného hlášení. Zvláště to poslední "bolí" finančně.

    ad 1.3.    Závěr: je to jistější, ale pracnější a dražší.

 

    ad 2.1.    Výhodou druhého způsobu je jednoduchost a levnost. Žádné další kontakty u výhybky (jen na přepnutí srdcovky) a hlavně žádné zpracování kodérem zpětného hlášení.

    ad 2.2.    Nevýhodou je, že při poruše dekodéru, přestavníku, výhybky o tom nemáme informaci. Pro počítač je prostě výhybka přestavená.

    ad 2.3.    Závěr: je to sice nejisté, ale ušetříme nejen práci, ale hlavně peníze za materiál, především za kodéry zpětného hlášení.

    Jsou situace, kdy je nutné nebo lepší to první, skutečné zpětné hlášení. Musí pro to být ale opravdu pádné důvody. Také rozhoduje, zda to chceme aplikovat u šesti výhybek skrytého nádraží nebo u padesáti na celém kolejišti. Většinou, a v případě ovládání z PC to platí dvojnásob, vyhovuje způsob virtuální.

Na začátek článku

Prvky kolejiště

    Prvky kolejiště jsou koleje, výhybky, návěstidla, ovládací prvky (Accessories), indikátory, cesty, bloky, text, obrázky (Image). Kreslení (vkládání) se provádí pomocí Element Boxu (Menu View-Tool Bars-Element Box) nebo přímo Menu Tools. TC při tom ovšem musí být přepnut do Editačního módu (pomocí CTRL-E nebo stiskem tlačítka na liště). Vybereme potřebný prvek (kurzor se při tom změní v matkový klíč) a klepneme na místo, kam chceme prvek vložit. U některých prvků (text, obrázek) se hned objeví okno vlastností, jinde je vyvoláme poklepáním na prvek a lze tedy dále editovat.

    Ještě bych dodal, že pokud třeba výhybku, návěstidlo... nazveme (pojmenujeme) V1, N1... neznamená to, že se tento název objeví také jako text vedle příslušného prvku. Popis musíme na plochu kolejiště vložit pomocí prvku Text (ABC) z Element Boxu. Naopak název, přiřazený v oknu vlastností na záložce General (pol. Name) příslušného prvku, slouží pro vlastní označení prvku. Pod tímto názvem se pak tento prvek prezentuje při ukázání na ploše, v oknu Exploreru atd. Pokud tento název neuvedeme (nevyplníme), bude se prvek prezentovat pouze souřadnicemi plochy (řádek/sloupec), tedy např. Switchboard (04/46).

Na obrázku je lišta Element Boxu a pod ní zkusmo vložené jednotlivé prvky.

 

    Za pozornost stojí tabulka v článku Indikátory, kde jsou souhrnně uvedeny vlastnosti jednotlivých prvků !!!

Na začátek článku

Ověření činnosti

    Pro ověření základní funkčnosti je vhodné třeba připojení a ovládání jedné výhybky. Snad to bude srozumitelné, neboť velice složité se to zdá zpočátku (i mně, a to se výpočetní technikou a programováním živím celý život), ale postupně se zjistí, že to zdaleka tak hrozné není. Výsledek za to rozhodně stojí (opět z mého pohledu). Dost plácání...

1. Počítač s nainstalovaným softwarem (TrainController, dále jen TC), připojený ke kolejišti, které je digitalizované (Lenz LZV100 - centrála, ovladač). Demo, které je volně k dispozici, je plně provozuschopné po dobu několika minut (asi 10). Pak je třeba program znovu natáhnout. To zas není až tak hrozné a jak jsem zjistil, někteří kolegové běžně tohoto způsobu využívají.
2. Výhybka (Switch) připojená přes dekodér příslušenství (Lenz LS150), dále jen DP (výstup 1).
3. Každé digi zařízení (dekodér) má nastavenou nějakou adresu, aby centrála věděla, kam že to má příslušný povel poslat. Způsob nastavení hardwarové (HW) adresy je v manuálu každého zařízení. DP Lenz LS150 má 6 dvoustavových výstupů, lze jím tedy ovládat např. 6 výhybek. Nastavíme-li adresu DP na "1", jsou pak adresy těchto výhybek 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Tak je aspoň budeme "adresovat" v PC, tedy v programu, v softwaru (SW) .
4. V TC nakreslíme výhybku (Menu View-Tool Bars-Element Box) nebo přímo Menu Tools.
5. Postavíme kurzor na výhybku, poklepeme a objeví se okno, které patří k této komponentě, tedy k výhybce. Přiřadíme jí adresu "1".
6. TC - vypneme Editační mód (CTRL-E). TC musí být zapnutý, Zelená šipka (Power On). Postavíme-li ukazatel myši na tuto výhybku, změní se ukazatel na tvar výměnového tělesa. Stisknutím levého tlačítka dojde k přestavení.

Přepneme do Editačního módu (pomocí CTRL-E nebo stiskem tlačítka na liště).

 

Pomocí Element Boxu nebo Menu Tools nakreslíme výhybku, pak zvolíme Výběr (Select) a na výhybku poklepeme.

 

Objeví se okno Vlastností vybraného prvku, v tomto případě výhybky. Na záložce Conection nastavíme její adresu. Na záložce General ji můžeme pojmenovat (třeba V1).

 

Funguje? To byl jen takový lehký úvod. Tak to trochu rozšíříme.

Na začátek článku

Kolejiště

    Kolejiště se kreslí v Editačním módu (CTRL-E), pomocí Element Boxu nebo přímo z Menu Tools. Pomocí nástroje Tužka (Draw) to jde velmi rychle. Jde mazat, kopírovat, přesouvat, otáčet atd. Koleje lze napojovat na jiné, automaticky se vykreslí výhybka. Nástroj Výběr, šipka (Select) vybere příslušný objekt a poklepáním se zobrazí okno Vlastnosti, vztahující se k tomuto objektu, tedy k výhybce, bloku atd. V okně Vlastnosti lze pak editovat, tedy např. nastavit jméno (třeba V1, B4), adresu, podmínky atd. Pro připojení třech výhybek stačí tedy jeden dekodér příslušenství (LS150). Jeho adresu nastavíme na "1", výhybky připojíme na svorkovnici výstupů 1, 2 a 3. Stejně pak adresujeme v TC. Možná, že někomu poslouží lépe násl. tabulka:

HW = hardware, tedy fyzické zařízení, vlastní dekodér LS150

SW = software, tedy výhybka, nakreslená v programu TC a její adresa

    Na tento dekodér lze tedy připojit 6 výhybek (vlastně přestavníků). Pro dalších šest by to tedy vypadalo takto:

    První dekodér tedy má HW adresu 1, druhý až 7, třetí by měl 13 atd. Ale to jsme odbočili do HW.

    Na následujícím obrázku je testovací kolejiště, které budu používat v popisu tohoto článku. Abyste mohli laborovat se mnou, můžete si stáhnout soubory *.yrr,yrs (i zde se budou objevovat nejaktuálnější soubory). Poběží ovšem jen ve verzi 5.8 a vyšší.

Train Controller 5.8 v plné kráse. Kolejiště ovšem jen velmi skrovné, testovací. Už teď se ale dají volit tlačítky cesty, nastavují se výhybky i návěstidla.

 

A tady už je na ukázku část skutečného kolejiště. Autor Petr Smutek zatím využívá hlavně stavění cest a návěstní soustavu.

A teď pozor, na tomto obrázku je fotka (mizerná) skutečné aplikace, kterou se řídí nádraží Ražice u Písku. Podobnost vskutku zajímavá, ne?

A tady už je TrainController upraven tak, aby se podobal reálu. Autorem je Roman Bačo z Košic.

Na začátek článku

Ovládací prvky

    Kolejiště lze ovládat automaticky, k tomu se teprve dostaneme, ale také ručně. Tím ručně myslím nejen zcela bez PC, bez softwaru, tedy pomocí různých ovladačů (LH100, LH200, LW100), ale i ovládáním z obrazovky PC, pomocí klávesnice a hlavně myši. A právě na takovéto ruční ovládání potřebujeme Ovládací prvky. Jsou to:

	Tlačítko	(push button)	K zapnutí dočasné funkce, třeba rozpojovače spřáhel.
	Přepínač	(toggle switch)	K přepnutí mezi dvěma trvalými stavy, např. funkce ABC, včetně návěstidla.
	Vypínač	(on-off switch)	K trvalému zapnutí - vypnutí, např. osvětlení.

    Tady snad není třeba nějakého dalšího popisu, názvy prvků hovoří dost výmluvně.

Na začátek článku

Makro

    Makro (Macro) je virtuální prvek kolejiště. Slouží k provedení různých akcí, operací, případně za daných podmínek. Je to prvek, podobný třeba tlačítku, ale pracuje skrytě, na pozadí. Pomocí makra lze provést řadu operací v určitém sledu, třeba s různým časovým odstupem, za stanovených podmínek.

    Na mnoha místech aplikace TC lze spustit nějakou akci. Někde lze spustit akcí celou řadu (třeba na záložce Operace), jinde však jen akci jedinou (např. na záložce Actions/Akce v oknu vlastností bloku v Plánu). Pokud je potřeba právě v tom druhém případě spustit akcí více, použije se Makro.

    Makro se také použije tam, kde se určitý sled akcí opakuje.

Makro "Světla OFF del" obsahuje několik akcí (se zpožděním vypíná všechna světla).

 

Makro "Světla OFF del" se pak vloží třeba do akce v oknu vlastností bloku v Plánu.

    Předchozí obrázek vlastně spojuje oba důvody použití makra. Nejen, že zde lze vložit pouze jedna akce (nebo makro), ale toto makro je vloženo na každém místě, kde je vyžadováno vypnutí světel mašiny.

    Některé vlastnosti makra stojí za uvedení...

1. Makro neumí spustit samo sebe (ale jiné Makro ano).
2. Pokud je Makro spuštěno, doběhne do konce. Je důležité si toto uvědomit, protože Makro dobíhá bez ohledu na činnost ostatních částí programu (Plánů, Akcí, Operací...). Makro, spuštěné třeba z Plánu, může dobíhat ještě i po tom, co je Plán dávno vypnut, ukončen.

   ad 1) Je-li tedy nutno spouštět Makro_1 opakovaně (třeba u zvukové smyčky), vytvoří se Makro_2, které spouští Makro_1. Makro_1 pak má na konci spuštění Makra_2. Ukončení cyklu lze provést třeba podmínkou v jednom z těchto maker. Jinými slovy... Makro_1 spustí Makro_2. Makro_2 spustí Makro_1. Dokolečka, dokola. Říká se tomu smyčka. Smyčku ukončíme podmínkou v jednom z maker. Obrázky to snad vylepší.

Zde jsou definovaná makra.

 

Makro_1. Obsahuje-li makro např. zvukový soubor, je zpoždění delší, než je délka zvuku (použitý zvukový soubor je dlouhý asi necelou sekundu).

 

Makro_2 spouští zase Makro_1.

 

Jedno z maker spustíme třeba vypínačem V1.

 

Jedno z maker musí být něčím podmíněné, aby šla smyčka ukončit.

Na začátek článku

Bloky

    Kolejiště je rozděleno na bloky (blocks).

    Blok je virtuální (pomyslný), logický prvek kolejiště. Vytvořený je pouze programem. Všude tam kde budeme chtít ovlivnit nebo kontrolovat jízdu vlaku, musí být blok. Blok je jedním ze základních prvků tohoto programu. K němu se přiřazují indikátory obsazení, ovládá se provoz vlaku Plánovačem, lokalizace atd.

    Dá se říct, že nakreslené kolejiště se označí pomocí bloků tak, aby v každém úseku mezi výhybkami (i kusé koleje) byl aspoň jeden blok !!!

    Vytvoření bloku provedeme z Element Boxu příkazem Traffic Box. Kurzor se změní na vytvářecí nástroj (matkový klíč) a tím klepneme na místo (většinou na kolej), kde chceme blok vytvořit. Takto vytvoříme všechny potřebné bloky. Přes vhodná čidla, indikátory (jazýčková relé, optoprvky, snímače obsazení úseku atd.) pak sledujeme situaci v bloku a provádíme potřebné akce, např. zastavení, zpomalení nebo rozjezd vlaku atd. Hlavní signalizací bloku je změna barvy bloku na červenou, pokud je blok obsazen, nachází se v něm kolejové vozidlo.

    Blok je obdoba izolovaných úseků z analogu. Ale jak je to s tím izolováním? Každý blok musí mít přiřazen aspoň jeden indikátor. Indikátory mohou být různého druhu. Používají se mikrospínače, jazýčková relé, světelné závory atd. Mně osobně se nejvíce líbí detektor (snímač) obsazeného úseku (třeba Lenz LB101, Marathon DO4). Ten ale vyžaduje jednu kolej oddělenou, izolovanou. Indikátor, který je postaven na bázi optozávory, však galvanicky do kolejí vůbec nezasahuje. Jde tedy pouze o to, jaký indikátor bude použit. Některé izolovaný úsek potřebují, jiné ne. V praxi to znamená, že ideální řešení je všechny úseky mezi výhybkami odizolovat a napájení vyvést pod základní desku. Napájení kolejnic výhybek většinou stejně potřebuje srdcovkové kolejnice izolované, s ohledem na napájení srdcovky. A pod deskou s tím můžeme manipulovat libovolně a nemusíme si lámat hlavu s tím, jak udělat izolovaný úsek s vyvedeným napájením na přilepeném a zaštěrkovaném úseku. I když ani to není tak těžké.

    Problematika fyzické polohy bloků v kolejišti je popsána v článku RailCo 5.8 - tipy a triky, kde jsou i další odkazy k tomuto tématu.

Na začátek článku

Dr. Railroad, Explorer, Dispečer, Traffic Control

    Teď je možná vhodná doba na seznámení s několika pomocníky. Pan doktor Railroad je vynikající pomocník, který oznamuje stav, průběh a chybová hlášení. Zapneme ho z Menu Railroad-Dr.Railroad. Dole se objeví okno Zprávy (Messages), pokud už nebylo otevřené. A hned si můžeme přečíst, co je špatně. Dr.Railroad funguje v Normálním i Editačním módu (CTRL-E). První tři tlačítka jsou celkem jasná, týkají se textu v okně. Zaškrtávátkem Verbose lze přepnout do detailnějšího způsobu výpisu. Ale pokud není nutno, nezapínáme je, neboť zpomaluje činnost programu. Tlačítkem Clear vyčistíme okno Zpráv a po stisknutí tl. Dr.Railroad se zobrazí chybový výpis. Pokud se objeví "0 warnings total.", je vše v pořádku. V opačném případě hledáme, odstraňujeme chyby a znovu spouštíme  Dr.Railroad. Tak dlouho, dokud nedosáhneme výpisu bez chyb. Jako chybné se nejvíc objevují duplicitní názvy, duplicitní adresy, chybějící indikátory atd.

    Tady jsem ještě narazil na jednu nesrovnalost (viz násl. obrázek).

    Pokud nenastavíme u lokomotivy nějaké minimální startovní napětí, hlásí to Dr.Railroad jako upozornění. Pokud ovšem nějakou minimální hodnotu nastavíme, hlášení sice zmizí, ale mašina pak nezastaví úplně. Možná to chce ještě provést úpravu v hodnotách CV lokodekodérů. Nevím. Zatím to mám nastavené na nulu. (Tento odstavec dostal s dalším článkem zcela jiný rozměr.)

    Další pomocník je Explorer. Zapneme přes Menu Window-New Explorer. Je to okno, ve kterém se zobrazují všechny objekty. Tedy výhybky, návěstidla, indikátory, cesty, bloky, mašiny (Engines), vlaky (Trains), Plány... Pokud chceme přehled, toto je to správné místo. Okno vpravo nahoře lze přepínat do módu Inspector View nebo Property view, ta druhá varianta je pak totožná s oknem Vlastnosti a v Editačním módu zde také jde hodnoty nastavovat. Inspector View naopak údaje shromažďuje a je velice potřebný pro informace, kde všude je příslušný prvek použit.

    Dispečer (Dispatcher) je okno, ve kterém se zobrazují a editují především bloky a Plány. Zde se provádí sledování (monitoring) a nastavení automatického provozu. Otevřeme třeba Menu Window-Dispatcher nebo CTRL-D nebo tlačítkem na liště.

    Traffic Control  (Sledování provozu) je okno, které zapneme přes Menu Window-Traffic Control nebo CTRL-T. Zde se během provozu zobrazuje aktuální stav vybraného vlaku (lokomotivy), cest a aktuální stav jednotlivých ukazatelů, které jsou přiřazeny k aktuálnímu objektu (Vlaku, Cestě, Bloku). Při spuštění nějakého Plánu v simulačním režimu můžeme pak tyto prvky i nastavovat (třeba indikátor bloku) a tak simulovat, že vlak blok opustil nebo že do něj naopak vstoupil. Na násl. obrázku je vidět, jak Taurus odjíždí z Bloku 1 (rychlost znázorňuje žížala). Nastavením indikátoru (Block 1) simulátoru řekneme, že se Taurus už nenachází v Bloku 1.

    A ještě poznámka, některé objekty, výhybky, návěstidla a především cesty lze ovládat nejen ručně, ale i pomocí tzv. horkých kláves (Hot-Keys), které lze nastavit v okně vlastností příslušného prvku, třeba cesty. Následující obrázek ukazuje okno Zprávy a okno Explorer. V okně  Exploreru jsou zobrazeny vlastnosti cesty 1-3 a nastavení horké klávesy na "3".

Na začátek článku

Indikátory

    Pokud máme vytvořené bloky a spustíme Dr. Railroad, bude pan doktor hlásit, že bloky nemají žádný indikátor. Hardwarová podoba indikátoru může být rozličná, dostaneme se k tomu později, teď ale potřebujeme, aby každý blok měl nějaký indikátor nastaven. Indikátorem může být:

Znak	Název	Spoušť	Podmínky (Condition)	Poznámka
	Kontakt (Contact)	Fyzicky	NE	Fyzický kontakt, tvořený různými zařízeními od jazýčkového relé po optickou bránu a umístěný na určité místo kolejiště. Jedním z nejrozšířenějších je detektor (snímač) obsazení (DO).
	Virtuální kontakt (Virtual Contact, VK)	Poloha od fyzického kontaktu (Reference)	ANO	Programový prvek, podobný Kontaktu, ale ovládaný (reagující) třeba až v určité vzdálenosti od Kontaktu. Obsahuje také záložku podmínek (Condition).
	Flagman	Trigger	ANO	Něco jako relé, ovládané, spouštěné prvky kolejiště i TC a jejich kombinacemi (záložka Trigger) a spouštějící jednu i více akcí, činností (záložka Operations), a to ještě třeba za určitých podmínek (záložka Condition).

     Rozdíly, mezi jednotlivými indikátory, jsou vidět v předchozí tabulce. Jde o to, čím se kontakt nahodí (Spoušť) a zda můžeme zadat Podmínky.

    Kontakt je spouštěn nějakým fyzickým zařízením v kolejišti. Nemá tedy žádnou jinou Spoušť (spouští se projetím vozidla), ani Podmínky spuštění.

    VK je spouštěn v závislosti na Kontaktu. Lze ale zadat nejen vzdálenost (Reference) od Kontaktu, ve které dojde ke spuštění VK, ale i směr. Jedním Kontaktem můžeme nahodit libovolné množství VK na jednu stranu i na stranu opačnou. V záložce Memory jde nastavit také způsob vypínání a přepínání VK. Důležité je, že virtuální kontakt musí být použit pouze v rámci bloku, ve kterém je přiřazen jeho referenční kontakt!!!

     Flagman je mocným nástrojem této aplikace. Lze nejen zapnout nejrůznějšími způsoby (velmi obvykle se spouští pomocí VK), definovanými v záložce Trigger, kombinací prvků kolejiště, ale i jeho vypnutí lze nastavit hodně modifikovaně (záložka Memory). Opět kombinací určitých prvků, po nastavené prodlevě, manuálně atd. Při aktivaci Toggle se přepíná střídavě z jednoho do druhého stavu. Flagmanem lze spustit i jiný Flagman. Na násl. obrázku jsou vidět v oknu Exploreru zobrazené vlastnosti prvku Flagman aF1. Tlačítko aT2 střídavě přepíná dvě cesty. Opět pouze testovací obvod (vpravo dole), kde je možno si prohlédnout nastavení a vazby příslušných prvků (testkol21).

    Indikátor připojíme k bloku takto. Po vytvoření nového bloku, nemá tento blok žádný indikátor připojen. V Editačního módu vybereme tento nový blok (Select, stojíme na něm) a přes Menu Block-Create New Indicator-Create Contact Indicator, nový indikátor připojíme. Objeví se nám v okně vlastností bloku na záložce Indicators. Jméno indikátoru se defaultně nastaví dle jména bloku (můžeme ho změnit), a pak už jen nastavíme potřebnou adresu.

    V praxi bude tímto indikátorem třeba detektor obsazeného úseku Lenz LB101 (nebo Marathon DO4), připojený ke kodéru zpětného hlášení LR101 (příp. LDT RS16-opto). A adresa LR101, to bude právě ta potřebná adresa. Jakmile do úseku, sledovaného tímto indikátorem, vjede kolejové vozidlo, bude o tom mít centrála (počítač) informaci.

    Více detailů o Indikátorech v článku RailCo 5.8 - Indikátory.

Výhybky

    Výhybka (správný výraz, mezi modeláři nepoužívaný, je výměna). Jeden z těch základních prvků kolejiště. Okno vlastnosti nám umožní každou výhybku pojmenovat, přiřadit jí digitální adresu a nastavit podmínky, za kterých je ji možno přepnout Rovně nebo do Odbočky. Je ovšem více míst, odkud ji lze přepnout. Může to být z bloku, tlačítka, cesty, návěstidla, makra... je mnoho možností. Většinou to však není potřeba, ovládání je ponecháno plně na TrainControlleru.

Na začátek článku

Lokomotivy

    Lokomotivy asi popisovat netřeba. Ovšem v TC k nim můžeme přiřadit určité vlastnosti. Je to především výkon, max. rychlost, akcelerace, decelerace, délka, váha (ve vyšších verzích TC), ale třeba i kapacita a spotřeba paliva, počet ujetých kilometrů atd. Všechno jsou to údaje velice důležité, pokud je nezadáme, řada věcí nebude fungovat správně. Třeba rychlost, akcelerace a decelerace, tedy rozjezdové a brzdící zrychlení je totiž stejně jako v reálu závislé na výkonu, váze atd.

Okno Lokomotiva (Engine) má pět záložek. Na záložce General lze nastavit základní údaje včetně obrázku, který se pak bude zobrazovat v blocích.

 

Na záložce Connection se volí adresa lokodekodéru. Je zde také zobrazen čas provozu lokomotivy.

 

Záložka Speed je popsána v jiném článku.

 

Důležitá je také záložka Functions, kde se definují funkce lokodekodéru, které chceme ovládat. Přes tlačítko Library... jdou funkce přidávat, přejmenovávat...

 

A konečně záložka Resources, kde je možno nadefinovat spotřebu pohonných hmot.

 

Dojde-li pak třeba nafta, musíme ji poklepáním na ikonu (označeno šipkou) v oknu Train Window doplnit. Pouze takto, ručně, programově to nejde. Tuto "hru" na spotřebu lze globálně (pro všechny mašiny) vypnout nebo zapnout pomocí Menu Train-Resource Simulation. Není-li pole zatržené, spotřeba se nekontroluje.

Na začátek článku

Vlaky

    Vlaky jsou na tom podobně, jako lokomotivy. Také tady můžeme k vlaku přiřadit některé vlastnosti. Především délku a váhu, jaká lokomotiva je připřažena atd. A opět jsou to důležité hodnoty (viz odstavec Lokomotivy).

Na začátek článku

Cesty

    Cesty (Routes) jsou pomyslné cesty částí kolejiště, jejichž zapnutí, aktivace způsobí nastavení všech výhybek, přes které cesta vede. Na následujícím obrázku je vidět fialová cesta z bloku 1 na odstavnou kolej bloku 3. Současně je nastavena i cesta žlutého okruhu z bloku 2, přes blok 5 a blok 7, opět do bloku 2 (dokola). Návěstidla N22, N21, N11 a N41 jsou nastavena na volno. Nastavení návěstí rozhodně praxi neodpovídá, to budeme řešit později, zde je to jen pro názornost. Ikona aktivace cesty lze zvolit obousměrná nebo jednosměrná, ale ve skutečnosti je cesta obousměrná vždy. Rozlišení je pouze grafické, třeba pro větší názornost.

    Cestu vytvoříme z Element Boxu tlačítkem Route (Cesta) a klepnutím do kolejiště (nebo i mimo) se vytvoří ovládací prvek (tlačítko), kterým se cesta aktivuje. Poklepáním otevřeme okno Vlastnosti , kterým cestu nadefinujeme (tl. Record...), pojmenujeme, obarvíme atd. Toto jsou cesty vytvořené ručně. Používají se pouze pro ruční ovládání provozu. Pro automatický provoz jich třeba není.

    Pokud uděláme Plán, nemusíme ručně vytvořit ani jedinou cestu. Dispečer je vytvoří automaticky sám. Rozdíl oproti cestám, vytvořených ručně je v tom, že je lze použít v Plánu. Cesty vytvořené ručně v Plánu použít nelze. Automaticky vytvořené cesty můžeme použít stejně, jako cesty vytvořené ručně, na jejich aktivaci a deaktivaci lze použít třeba tlačítek (push button).

    A POZOR !!! Automaticky vytvořené cesty mají oproti cestám, vytvořených ručně ještě jeden podstatný rozdíl. Obsahují záložku Trains (Vlaky) !!! Možnosti využití jsou popsány např. v článku RailCo - Kudy kam ?

    V základu lze říct, že pro manuální provoz vytvoříme cesty ručně, pro provoz automatický si cest vůbec nemusíme všímat, udělají se samy.

     S touto problematikou ještě souvisí další termíny. Jsou to Linky (Links), Panely (Switchboards), Calculate Block Diagram (z nabídky Menu Block) atd. Prosté spojení mezi bloky je Linka. Linky, obsahující výhybky, už jsou Cesty. Pro základní práci se celý návrh (layout) nakreslí na jeden hlavní (main) Panel (Switchboard). Volba Calculate Block Diagram je aktivní. Tady je to bez problémů a všechno se chová zcela podle našich požadavků a představ.

    Panelů může být více. Lze na ně umístit třeba různé ovládací prvky (tlačítka, vypínače atd.). Ve vyšších verzích (7G, 8G) lze na další panely umístit vše. Kolejové prvky se pak propojí pomocí prvku "konektor".

    Práci s volbou Calculate Block Diagram jsem nepochopil, ani ji nepotřeboval. Je stále "zatržená". Jestli je nepochopení mojí tupostí nebo nepříliš šťastným výkladem v manuálu, toť otázka. Časem se to snad vysvětlí.

Na začátek článku

Návěsti

    Návěsti (Signals) jsou signalizovány návěstidly různého provedení. TC umí ovládat návěstidla dvou-, tří- a čtyřstavová. Potřebuje na to jeden (pro dvoustavové návěstidlo) nebo dva (pro ostatní) dvoustavové výstupy dekodéru. Návěstidla jsou dvojího druhu, bloková a mimobloková. Bloková ovládá TC, mimobloková pak lze nastavovat i ručně. K této problematice se ještě dostaneme později, viz Návěstidla a Návěstidla 2.

Na začátek článku

Podmínky

     V oknu Vlastnosti je většinou také záložka Podmínky (Conditions).  Tady je možno nastavit omezení, podmínky, za kterých je daná operace spustitelná. Dělá se to pomocí známé logiky AND/OR Booleovy algebry. Syntaxe ale není běžná, je to tzv. převrácená polská logika (její výhodou je, že nepotřebuje závorky), a proto je v souboru testkol21 také příklad, na kterém je možno si vše prohlédnout, příp. vyzkoušet. V sekci Ke stažení se občas rozrůstá i balík souborů *.yrr. Např. v souboru lokopin_nd4* si u návěstidla N8n můžeme na záložce Trigger prohlédnout i trochu složitější syntaxi, sloužící k "doprogramování" návěstního dekodéru MTBbus ND4.

    Na předchozím obrázku je dole vidět návěstidlo Test, trojice přepínačů TC1,2,3 a tlačítka TA - TE. Funguje to takhle: Pokud stiskneme jedno z tlačítek TA... TE, vyhodnotí se poloha přepínačů TC1,2 a 3. Jsou-li splněny podmínky, návěstidlo Test zabliká. Podmínky jsou uvedeny vždy vedle každého tlačítka.

    U tl. TE je napsáno "(TC1=L or TC2=L) and TC3=L". To znamená, pokud je přepínač TC1 nebo př. TC2 VLEVO a současně př. TC3 je také VLEVO, podmínka je splněna a návěstidlo po stisknutí tl. TE zabliká. Takže nastavíme přepínače TC1,2,3. (TC1=L znamená, že přepínač TC1 je v poloze VLEVO.) vyzkoušíme, prohlédneme nastevení podmínky v Exploreru.

    V oknu Exploreru jsou podmínky pro tl. TE vidět. Stáhněte, otestujte, vyzkoušejte. Myslím, že v tomto případě je to asi nejrychlejší cesta k pochopení.

Na začátek článku

Vlastnosti

    U většiny prvků kolejiště (výhybky, ovl. prvky, indikátory, bloky, návěstidla, cesty, plány, mašiny, vlaky, makra...) lze otevřít okno Vlastnosti (Properties). Otevřeme ho z Menu Edit-Properties nebo CTRL+W nebo poklepáním na příslušný prvek. Zde se nachází jedno z nejdůležitějších míst celé aplikace. I když položky těchto oken jsou pro různé prvky různé, řada z nich se opakuje. Nastavují se zde vlastnosti základní, jako je Jméno, Adresa, třeba Barva atd. K nejdůležitějším však patří Operace (Operations), Spouštění (Trigger) a Podmínky (Conditions). Zde se totiž nastavují všechny potřebné akce, vazby, omezující podmínky a pod. Právě tady třeba nastavíme, že při zapnutí určité cesty (např. výjezd z nádraží) se také nastaví návěst na volno, a současně to nepůjde, je-li předchozí blok obsazený. Až se dostaneme trochu dál a budou k dispozici další soubory *.yrr, *.yrs, bude nejlépe je stáhnout a prostudovat, jak jsou tyto operace a vazby nastaveny. Na následujícím obrázku je okno vlastností prvku Cesta 1-3:

V položce Operace je nastaveno, že po zpoždění 1000 msec se rozsvítí na návěstidlech N22 i N52 POSUN POVOLEN. Teď také oceníme okno Explorer, které ve své pravé části ukazuje v módu Property View nebo Inspector View vlastnosti zvoleného prvku. Property View je v podstatě okno Vlastnosti, mód Inspector View dává naopak přehled o všech operacích a všech místech (jiných prvcích), kde je příslušný prvek použit. Pokud je zvolen Editační mód, lze hodnoty i měnit, a to v obou módech.

 

Okno Explorer má v levé části vybrané Cesty, dole je tedy seznam všech Cest v podobě List (vybráno v roletce vlevo nahoře). V druhé roletce je vybrán mód Inspector View, který lze také zvolit z kontextového menu na prvku v seznamu dole. V pravé části jsou pak zobrazeny všechny akce tlačítka Cesta 1-3 a jeho použití jinde (Used in...).

    A ještě jedna důležitá poznámka v souvislosti s okny Vlastností.

Na začátek článku

Plán

    Máme kolejiště, bloky s indikátory, cesty, můžeme plánovat. Plánovač (Scheduler) slouží k nejrůznějším automatickým činnostem, které provádí počítač (software) a přenáší je na připojené kolejiště. Tato automatická činnost lze libovolně kombinovat s ovládáním manuálním. Pomocí Plánovače lze řídit provoz libovolného množství vlaků, a to i podle grafikonu. Jako příklad bude vytvořen Plán 1, který bude řídit jízdu jednoho vlaku dokola, se zastavením v nádraží.

    Nový Plán (Schedule) vytvoříme takto. Kolejiště je nakreslené, bloky vytvořené. Otevřeme okno Dispečer (Dispatcher) a při stisknutém tlačítku Blocks vidíme celé kolejiště, včetně bloků. Přepneme tlačítkem na Plány (Schedules). Zatím je okno prázdné. Vybereme volbu z Menu Schedule-Create Schedule. V okně Dispečer, se objeví stejný obraz, jako při přepnutí na Bloky (Blocks). Bloky i koleje jsou však vykreslené nevýrazně, šedivě. Musíme je v Plánu aktivovat, a to uděláme tak, že kurzorem se postavíme do okna Dispečera, přepnutého na Plány, a v Menu vybereme Tools-Pick from Block Diagram. Postavíme-li teď kurzor nad blok nebo kolej, změní se kurzor v takové tři malé propojené čtverečky (asi diagram) a při stisku se tato část zaktivuje, zapojí se do Plánu, přičemž změní barvu na výraznou.

    Pokud není návrh kolejiště (layout) zrovna jednoduchý (to je málokdy), nemusí se označit vždy cesta požadovaná. Naopak, označuje se všechno možné (cesty, bloky), jen ne to, co chceme. Je na to jednoduchý trik. Požadovanou cestu najdeme v New Exploreru (Prohlížeči TC), aktivujeme ji (testem na zál. Cesta/Route), a pak se v Dispečeru označí už snadno jen cesta požadovaná. Ve vyšších verzích (7 a výše) jsou na to v Dispečeru vhodnější možnosti.

    Bloky 1, 2, 5 a 7 jsou osazeny snímači obsazení LB101. Indikace obsazení funguje bez problémů. Můžeme tedy začít plánovat. Cílem je automatický pohyb vlaku z jednoho místa do druhého, třeba dokola, opakovaně. Uvidíme.

    Vytvoření Plánu je možné dvěma způsoby. První možnost je nástroj AutoTrain (Menu Schedule-AutoTrain, CTRL-A nebo ikonou z lišty ), který nám jednoduchým způsobem pomůže vytvořit Plán, pomocí kterého se vlak přesune z jednoho místa (bloku) do druhého. Po spuštění se objeví okno AutoTrain.

    Vybereme blok, je jedno, zda na něj klepneme v Plánovači (Scheduleru) nebo přímo v kolejišti. Pomocí tlačítek v AutoTrainu   nastavíme, ODKUD a KAM, tedy počáteční a cílový blok. Některé bloky můžeme zakázat, vyloučit, některé naopak podmínit (musí to přes ně jet). Do počátečního bloku také musíme umístit nějakou lokomotivu nebo vlak, třeba tažením z okna Engines & Train. A pak stačí klepnout na a jedem. Takto vytvořený Plán lze do Plánovače uložit a dále ho upravovat.

    Mimochodem, AutoTrain lze také použít stylem Drag&Drop (tedy táhni a pusť, ATDD). Při stisknutém tlačítku "A" ukážeme myší na blok odkud chceme jet. Kurzor se změní na A ve čtverečku . Teď stiskneme levé tlačítko myši ("A" stále stisknuté), držíme a přetáhneme do cílového bloku (na správnou stranu). Pustíme obě tlačítka. Mašina přejede do cílového bloku.

    Druhý způsob vytvoření Plánu je klasický, z Menu Schedule-Create Schedule (musí být otevřeno okno Dispečer, přepnuté na záložku Schedules). Vytvoří se známý nevýrazný obraz plánu kolejiště. Nyní použijeme Menu Tools-Pick from Block Diagram a zvýrazníme požadované objekty (bloky a cesty). Odstranění zvýraznění dosáhneme přes kontextové menu příkazem Delete. Přepneme-li nyní v okně Dispečer tlačítko Show Main Block Diagram, zůstane viditelná pouze zvýrazněná, požadovaná část Plánu. Opět do počátečního bloku také musíme umístit lokomotivu nebo vlak a stisknutím Start Schedule (z kontextového menu nebo z lišty ) spustíme vybraný Plán.

Kontextové menu na Plánu...

    V Editačním módu lze editovat parametry Plánů (kontextové menu Properties....) a také parametry jednotlivých bloků (kontextové menu na bloku - Properties). Důležitá je však zejména editace sekcí  Plánu.

    Okno vlastností Plánu má následujících šest záložek. U některých parametrů se trochu zastavíme, neboť tato oblast patří k srdci automatického řízení.

Záložka General   

V poli Try again se nastavuje, jak dlouho (v sekundách) se Plánovač bude opakovaně pokoušet spustit Plán. Pokud je hodnota "0", spustí se Plán pouze jednou.

V poli Operations lze zadat spuštění Makra nebo funkci lokomotiv, tedy třeba zapnutí světel, generátoru dýmu atd.

 

V poli Driving Mode se volí, zda půjde o plnoautomatický, poloautomatický nebo manuální provoz.

Driving Mode	Provoz
	Plnoautomatický. Plné řízení počítačem.
	Poloautomatické. Počítač řídí vlak, má-li zastavit nebo jet sníženou rychlostí. Při plné rychlosti lze vlak ovládat manuálně.
	Poloautomatické. Počítač řídí vlak, má-li zastavit. Při jízdě (bez ohledu na rychlost) lze vlak ovládat manuálně.
	Manuální. Veškeré řízení vlaku je na obsluze.

Záložka Rules   

    Další velevýznamná záložka automatiky. Zde se nastavuje chování vlaku při provádění Plánu.Jde o různé blokace a uvolnění jednotlivých bloků a cest, které jsou do Plánu "zakomponovány". Tady nezbude, než popsat jednotlivá zatrhávací pole (zatržítka). Pokud je psáno vlak, platí to pochopitelně stejně i pro lokomotivu.

A ještě dole...

Look Ahead during Reservation	Pokud je vybrána volba Smart, pak Dispečer vybere alespoň jeden blok před vlakem. Pokud existuje cesta mezi tímto blokem a blokem následujícím, pak tato cesta je aktivována a je rezervován i tento následující blok. To způsobuje podstatně plynulejší jízdu vlaku bez zastávek. (Tady z toho jsem zatím trochu jelen, srnec a daněk. )
Always reserve a constant number of blocks	Zde lze nastavit počet dopředu rezervovaných bloků. Je-li počet zadán, pak se Dispečer vždy snaží vyhradit určitý počet bloků dopředu. Pokud to není možné, vlak může pokračovat, pokud alespoň další blok před ním je k dispozici.

    Tato záložka je opravdu jedním z klíčových míst automatiky a teprve podstatně delší zkušenosti asi ukážou pravou sílu tohoto softwaru.

    A protože praxe už nějaké výsledky přinesla, doplním pár poznámek k zatržítku Release of passed routes and blocks at the stop indicator. Blok je uvolněn až při dosažení Stop indikátoru následujícího bloku.

    Na předchozím obrázku pojedeme z Bloku 1 třeba do Bloku 2. Bude to Plán1. Pokud zmíněné zatržítko nebude nastavené, mašina vjede do Bloku 2 a v této chvíli se Blok 1 uvolní. Je jasné, že vagony tam klidně ještě mohou být. Pokud budou s odběrem proudu, Blok 1 se uvolní sice až v okamžiku, kdy poslední vagon Blok 1 opustí, to však stále ještě zdaleka nebude pryč ze zhlaví. A může jet i hodně pomalu. A v této chvíli TC klidně spustí jiný Plán, třeba z Bloku 3 do Bloku 1. A bác ho. Když ale zatržítko zapneme (v Plánu1), bude Blok 1 uvolněn teprve v okamžiku, kdy mašina (čelo vlaku) dorazí na Stop indikátor Bloku 2. A ten by měl být v místě, kdy bude i ten nejdelší vlak celý v Bloku 2. Pryč ze zhlaví. Tady čelo vlaku zastaví. Chceme-li indikovat samotné vagony nebo je tlačit, stejně musí mít odběr proudu (osvětlení nebo vodivý lak na kolech), ale předchozí kolizi to stejně nevyřeší. Zatržítko nezapneme třeba jen při jízdě vlaků za sebou (ala autoblok), jinak prakticky vždy bude zapnuté. Kromě ještě jednoho případu a tím je detekce zhlaví.

    V poslední době (2010) se na webu objevily informace o aplikaci bloků přes zhlaví, přes výhybky. Je to naprosto scestné! Bloky se přes výhybky nedělají, ani to nejde nakreslit, i když to také nějak funguje. V každém případě to má řadu negativních důsledků a především, není to třeba. V těchto případech se totiž použije detekce zhlaví (nebo jeho části), jako cesty. Zhlaví se odizoluje stejně, jako v případě instalace bloku a připojí se přes detektor obsazení (DO). (Pokud instalujeme bloky standardním způsobem, tedy mezi každé dvě výhybky (viz výše), zhlaví, které je připojeno přímo na JK, tedy jen připojíme přes DO.) Takto získanou informaci umí TC jednoduše využívat, případně zpracovávat k dalším účelům. Tím je tedy možné ošetřit zabezpečení při obsazenosti zhlaví a zatržítko Release of passed routes and blocks at the stop indicator pak nemusí být zatrženo. Nezapomeňme, že při použití proudových DO musí být všechna kolejová vozidla s odběrem proudu.

Detekce zhlaví (výhybky) je popsána v článku RailCo - Tipy a triky 2.

Záložka Successors

Tady se mohou nastavit další, následně spouštěné Plány.

Forward Settings - Zaškrtnutím způsobíme předání parametrů na další spouštěný Plán. Nevím, jaké které všechny parametry to jsou, ale hlavně (nebo pouze?) jde o mód provozu, tedy Driving Mode (viz výše). Tato možnost se týká všech Plánů v pravé části, ať přímých nebo nepřímých.

Další volby jsou:

Direction určí, zda se obrátí směr vlaku, či zůstane zachován.

Záložka Trains

Na této záložce můžeme nadefinovat povolené vlaky, které se Plánu mohou zúčastnit.

Záložka Condition

Zde lze nadefinovat, za jakých podmínek se Plán spustí.

Záložka Start-Dest

Záložka Start-Dest se používá na spouštění a řízení Plánů (i jiných prvků, třeba cest) pomocí tlačítek, vypínačů nebo indikátorů bloků. Zatím jsem se této oblasti nijak nevěnoval.

    K vlastnostem Plánů musím dodat, že zde jsem nevyzkoušel ani zdaleka všechny možnosti a fígle. Mé znalosti angličtiny jsou téměř nulové, a tak možnost, že jsem někde nepochopil "co tím chtěl autor říci", je poměrně vysoká. Na svou obranu uvádím, že si ani zdaleka nedovedete představit, co mě to stálo úsilí. Ale fakt je, že jsem si část Plánovač musel vytisknout, položit ke kolejím a bez toho bych to asi vůbec nerozchodil. Tak snad to trochu pomůže i vám ostatním. Další informace najdete v článku RailCo - tipy a triky - Plán - průběh a návaznost.

Na začátek článku

Sekce plánu

    Blok nebo cesta mají určité vlastnosti (Properties). Ty jsme už probrali. Navíc však tyto dva prvky, označované jako sekce Plánu, mají ještě další vlastnosti, které jsou velmi důležité. Pokud chceme nastavit třeba sníženou rychlost při vjezdu do nádraží odbočkou nebo třeba ovládání světel a zvuků, tohle je to správné místo.

    V Plánu lze na bloku nebo cestě vyvolat kontextové menu. Pro blok se třeba kromě Properties...

nabídne Schedule specific Block Settings... a touto volbou se otevře okno vlastností sekce pro příslušný blok v Plánu.

 

Na záložce General se nastavuje řada zajímavých vlastností. Start Block a Dest Block označují začátek, konec a směr jízdy, Wait and Signal je čekací doba, Critical Section je označení, že blok patří do Kritické sekce a přepínačem Signal jde nastavit návěst a snížená rychlost v bloku. Další info nalezneme v článku RailCo 5.8 - automatický provoz. Neméně zajímavá je i záložka Actions.

 

Právě zde se totiž dají nastavit činnosti, které bohatě oživí prostou jízdu. Jednotlivé akce přiřadíme určitému okamžiku, a jak je vidět na uvedeném příkladu, po vjetí do bloku se rozsvítí nádraží, při počátku brzdění se spustí píšťala, při zastavení zhasnou světla, před rozjetím se zase rozsvítí a při opuštění (uvolnění) bloku nádraží zhasne. Některé akce (třeba světla mašiny) stačí jen vybrat, jiné musíme připravit do maker (chceme-li třeba při zastavení spustit nějakou činnost zvukodekodéru a ještě vypnout reflektory a spustit třeba hlášení rozhlasu). Připomínám, že všechno to funguje pouze pro vybraný blok a Plán, takže každý vlak spuštěný Plánem pak může provádět akce naprosto odlišné. To je automatika, co? Tady se mi to teprve začíná líbit.

    Čas ovšem ukázal, že je zde popis málo podrobný, tak to trochu vylepšíme...

    Na záložce Akce (Actions) je 5 položek. Je to 5 míst, kde můžeme spustit libovolnou akci, činnost. Je možno si vybrat přímo z lokomotivních akcí nebo lze použít makro, ve vyšších verzích z Listu cokoliv. V následující tabulce je těchto 5 fází, bodů, míst přehledně uvedeno.

    Akce se spustí pochopitelně pouze při ovládání mašiny Plánem. Ovládá-li se mašina bez Plánu, aktivují se sice příslušné markery (Brake, Stop...), ale Akce se neaktivují.

    Z významu jednotlivých bodů je jasné, že ne vždy se spouští všechny akce. Body 2, 3, 4 jsou závislé na tom, zda se loko/vlak zastaví nebo hodlá zastavit (na blokovém návěstidle příslušného bloku ve směru jízdy BN→  je signál "Stůj"). Je jedno zda jde o zastavení naprogramované (Wait...) nebo jen další cesta prostě není momentálně volná.

    Pokud loko/vlak pouze projíždí, spustí se jen akce 1 a 5.

    Pokud loko/vlak zastaví (BN→ = "Stůj"), provedou se akce 1, 2, 3, 4, 5.

    Může dojít k tomu, že loko/vlak vjede do bloku, na návěstidle BN→ je "Stůj", ale pak se návěst změní na "Volno". To, které akce se provedou, je závislé na tom, kdy ke změně návěsti dojde. Může to být ještě před začátkem brzdění (provede se jen 1 a 5) nebo už po začátku brzdění (provede se 1, 2 a 5). Rovněž při nuceném ukončení Plánu nemusí být spuštěny všechny Akce. I zde záleží na tom, kdy k ukončení Plánu dojde. Stane-li se tak třeba po vjetí do bloku, ale ještě před aktivací Brake markeru, je spuštěna jen akce 1.

Poznámka: Chceme-li spustit nějakou akci bez ohledu na to, zda loko/vlak v bloku zastavuje či ne, použijí se virtuální kontakty (což jsou také i Brake a Stop markery - indikátory).

A  pokračujeme dále...

    Stejně tak můžeme spustit kontextové menu z cesty. Nejprve na požadovanou část klepneme levým tlačítkem myši, a když zčervená, pravým. Pak zvolíme...

... Schedule specific Route Settings...

 

... a dostaneme se na okno vlastností dané části cesty v Plánu. Tady se především nastavuje snížená rychlost, třeba při vjezdu do nádraží odbočkou. Stačí nastavit Signal na žlutý přepínač.

    Okna vlastností Section Options jsou tedy nástrojem, který nádherně celou automatiku doladí. Na vjezdovém návěstidle se objeví návěst pro vjezd odbočkou, vlak začne brzdit na sníženou rychlost, zapíská, zastávka se rozsvítí, vlak zabrzdí, ozve se zvuk otevíraných dveří, hlášení rozhlasu... jako v reálu, není to nádhera?

Na začátek článku

Jízdní řád

    Na časově definované spouštění je k dispozici záložka Timetables okna Dispečer. V Editačním módu zapneme Hodiny (Menu Window-Clock nebo CTRL-K). Jejich čas lze nastavit přes Menu Edit-Properties... nebo CTRL-W. Tady kupodivu nefunguje kontextové menu, stejně, jako to uvidíme dále u záznamů jednotlivých časových údajů. V Dispečeru tedy přepneme na záložku Timetables a přes Menu Schedule-New Timetable Entry... pořídíme nový záznam. I když nechodí kontextové menu ostatní příkazy fungují, otevřeme tedy Menu Edit-Properties... nebo CTRL-W nebo dvojklik (je to stále stejné) a otevře se okno vlastností, kde můžeme nastavit CO spustíme (Plán nebo Makro), KDY to spustíme, zda se to bude OPAKOVAT a jak ČASTO a DOKDY. Prostě si tady nadefinujeme kompletní jízdní řád. Paráda.

    Volbou Probability je možno také zadat pravděpodobnost spuštění akce a Maximum Delay ještě definuje náhodně generované zpoždění, až do uvedené hodnoty. Zřejmě tím lze vytvořit určitou míru náhodně spouštěné akce, která pak více odpovídá realitě. Protože toto jsou na můj vkus příliš "učeně" řečené bláboly, uvedu příklad. Při nastavení Probability 50 % a Maximum Delay 10 minut, se akce (Plán nebo Makro) spustí jen v polovině případů a ještě s náhodným zpožděním až 10 minut. To zpoždění chápu, ale ta Pravděpodobnost mi moc jasná není. To jako že by ten vlak někdy vůbec nevyjel? Jedině, že by zrovna spadnul most. (To je tzv. černý humor nejhnusnějšího kalibru. Sorry.) Také další možnosti, jako spouštění v různé dny v týdnu nebo přesně podle data, se asi využívají pouze pro nějaký předváděcí provoz, v obchodech, na výstavách a pod.

Další informace jsou v článku "RailCo 5.8 - tipy a triky".

Na začátek článku

Simulace

    Automatický provoz, tedy činnost Plánu(-ů), je možno vyzkoušet i bez kolejiště, simulovaně. Je to běžný způsob, který používáme především při počátečním "ladění" Plánu, při odstraňování chyb, prostě nechová-li se to tak, jak požadujeme. Především je nutno odpojit kolejiště, tedy nastavit stav Offline. Jinak jsou totiž indikátory připojené k počítači a nejdou nastavovat ručně.

Nastavení režimu Offline je nutné pro simulaci.

    Spustíme Plán, a pak už postupujeme identicky, jako by Plán běžel skutečně a lokomotiva či vlak se pohybovaly po kolejišti. Jen musíme ručně nastavovat příslušné indikátory, které ovládají obsazení bloků. Jde to např. v oknu Traffic Control. Zde uvidíme i práci virtuálních kontaktů, rychlost atd. Takto můžeme vlakem projet celou trasu Plánu a sledovat, zda se všechno chová tak, jak požadujeme. Třeba na jiném počítači, v obývacím pokoji, se sklenkou dobrého nápoje. Mně se takto hledají chyby nejlépe.

Poznámka: Ve vyšších verzích (7 a výše) je okno Simulátor, které nastavování pohybu, tedy spínání jednotlivých indikátorů, provádí automaticky. Vynikající.

Na začátek článku

Komponenty

    A zase je tu pro jistotu přehled všech použitých komponent. Ty, které jsou třeba na propojení kolejiště a PC jsou v jiném článku. Tady je seznam těch nových:

¹⁾ Proudové čidlo, vagony tedy musí mít min. odběr 1 mA (např. pomocí odporového laku na kolech).

Na začátek článku

Závěr

    Snažil jsem se podat ty nejzákladnější údaje. Ty, které jsem sám na testovacím oválu vyzkoušel. Dělal jsem to pracným způsobem pokus-omyl, za pomoci manuálu, jehož části jsem překládal poměrně slušným překladačem. V "těžkých chvílích" mám naštěstí k dispozici ještě další konzultanty. Za všechny jmenuji aspoň Libora Schmidta (Marathon Model) nebo Fandu Kohla, jejichž ochota za zveřejnění rozhodně stojí. Děkuji. Snažím se je otravovat co nejméně . Také se začali ozývat další začínající kolegové, od nichž získávám řadu inspirujících údajů, a to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do tohoto článku pustil. Abych zapojil co nejvíce dalších. Abych těm, kteří se chtějí do ovládání počítačem pustit nebo jsou v různém stadiu pokročilosti, alespoň trochu tuto problematiku přiblížil a usnadnil, ale také využil jejich vědomostí a výsledků. Pochopitelně všechny spoluautory po oficiálním zveřejnění uvedu. Pokud nebudou výslovně proti.

    TrainController RailCo je velmi mocná aplikace s obrovskými schopnostmi. Napsat kvalitní návod si může dovolit jen velmi zkušený uživatel nebo autor (nejsem ani jedno). Slyšel jsem i o neudělení souhlasu s překladem manuálu do češtiny. Zajímavé, spíš pro mne nepochopitelné, ale neověřené. Verze 3.3 český překlad má. Stáhnul jsem ho na 5pHobby (dříve, momentálně to už nejde), ale v úvodu je napsáno, že se bez vědomí autora nesmí jakýmkoliv způsobem reprodukovat. Nereprodukuji, ale mám ho. V některých případech se od verze 5.8 neliší, takže i zde je možno hledat informace.

    Chtěl bych také upozornit na to, že digitalizace kolejiště může probíhat postupně, po částech. Je možné třeba ovládat pomocí digitálu pouze mašiny a ostatní, tedy výhybky, návěstidla atd. ovládat analogově. Tedy tlačítky, přepínači, relé atd. Jde to i naopak. Mašiny bez dekodérů, ovládané pomocí vypínaných úseků a regulovaného zdroje (např. FZ1) a výhybky a návěstidla ovládané digitálem, včetně PC s programem, tedy např. včetně nastavování vlakových cest atd. Je vidět, že variabilita je zde veliká.

    Tento článek bude rovněž během na delší trať. Podle dalších nabytých poznatků a doufám, že i podle Vašich připomínek, ho budu doplňovat a editovat. Aby sloužil. Snad se mi to povede aspoň trošku.