Základní informace

Důrazně upozorňuji, že popisuji systém Lenz, a že jiné systémy mohou mít stejné nebo podobné jen dílčí části !!!  V článku Komponenty jsou detailnější informace o některých použitých prvcích.

    Základní seznámení doporučuji prostudovat každému. Pojednání od pana Libora Schmidta nebo od fy 5pHobby považuji za velmi dobré. Na konci tohoto článku najdete seznam "mých" dekodérů, popis funkce ABC, programování lokodekodéru a dekodéry příslušenství. Rozhodně zde nechci (a ani nemohu) uvádět odborná pojednání o digitálním řízení DCC modelové železnice, kdo chce, může si to nastudovat třeba v angličtině.  Pro běžného uživatele, alespoň zpočátku, není zrovna podstatné, jak vypadají digitální data, v jakém jsou formátu nebo podle jaké normy. Také srovnání a kompatibilitu jednotlivých zařízení vynechám, neboť mám jeden systém, a to od firmy Lenz. Těžko tedy mohu srovnávat.

    Budu se tedy snažit popsat své vlastní, postupné seznamování s digitálem, protože jedním z mých hlavních cílů je přiblížení problematiky všem ostatním (a především těm začínajícím), kteří se touto cestou dají a ušetřit jim možná nějaký ten čas i peníze. Něco si člověk musí osahat sám, ale některé informace jsou k nezaplacení. A mně se zdá, že je jich stále příliš málo.

    Jak jsem se zmínil již v úvodu, moje "digitální" anabáze se započala ve Vinoři u Prahy. Nějaké informace jsem načerpal v prodejně (Ž+Ž, lok-shop) v Českých Budějovicích, a potom na internetu. Vzal jsem si sebou tedy dvě nové mašiny (Taurus, T679-Sergej) a vyrazil jsem na cestu. Kdybyste chtěli někdy poradit, jak se jede do Vinoře, tak u mne ne. Od Barrandovského mostu v Praze je to 25 km. Když jsem míjel Starou Boleslav, bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Těch 25 km (najel jsem skoro 100) jsem za slabého provozu jel 2 hodiny, pětkrát jsem se ptal na cestu, třikrát jsem volal do cílové prodejny s žádostí o pomoc. A to jsem Pražák (bejvalej).

    V prodejně jsem dostal lehké základní školení o DCC a koupil jsem StartSet100 od fy Lenz, který obsahuje centrálu se zesilovačem LZV100 a ovladač LH100. Zdroj napětí 16Vstř. je k dispozici z analogu. Na zkoušku jsem vzal i dekodér příslušenství LS150 (na výhybky). Takže ještě dekodéry do mašin a jezdí se. Do přivezených lokomotiv mi jeden z ochotných pánů dekodéry nainstaloval (instalace byla zdarma), ale neobešlo se to bez komplikací. Jedna mašina skákala jak koza, druhá vyhazovala zdroj. A teď to začalo. Vzduchem začaly létat věty typu: "...zkus tam toho Fleischmanna...", "...trojku dej na šest...", "...devítku trochu uber... ". V té době jsem neměl nejmenší potuchy, o čem je řeč. Výsledek (asi po hodině) byl, že obě mašiny jezdily, jak měly, a každá obsahovala jiný dekodér. Ani jeden nebyl Lenz Gold mini, což mě hlavně u toho Sergeje od Tilliga překvapovalo. Časem jsem zjistil, že v Taurusu je Lenz Silver a do Sergeje přišel Fleischmann 6858. Problémy byly asi totiž s odběrem motorů lokomotiv a s velikostí místa, které v nich bylo k dispozici. Do dneška mi to moc jasné není a časem budu ještě možná trochu experimentovat. Vzal jsem si z toho ale celkem jasné ponaučení. Koupit mašinu, koupit dekodér a nainstalovat, není tak jednoduché. Našel jsem spoustu údajů o dekodérech, o mašinách, o zapojení, ale informace typu "...do mašiny Tillig T679 TT dejte dekodér X a nastavte jej takto..." jsem nenašel nic. Třeba jsem hledal špatně. Takže to poučení bylo: koupit mašinu už s dekodérem. Dodavatel má většinou daleko více možností dekodér vyzkoušet, vyměnit za jiný, už jen na základě podstatně větších zkušeností.

    Po této zkušenosti mi tedy mašiny přibývaly jen s dekodéry. Buď jsem si to objednal při koupi mašiny od internetového prodejce nebo jsem o to požádal i jiné dodavatele (vla-dik@seznam.cz) se stejným výsledkem. Jedinou výjimkou je instalace do starých strojů (ta je na internetu také nabízena), kterou jsem provedl u E94 a Nohab BTTB zcela bez problémů, a to dekodérem Lenz Gold mini. Protože u všech starých lokomotiv mám prakticky stejný motor, předpokládám, že i u ostatních problémy nebudou.

    Jak jsem se již zmínil, výběr dekodéru je zřejmě velký problém. Našel jsem spoustu údajů, porovnání, diskuzí. Ale část je zastaralá, protože se stále objevují nové výrobky, které mají lepší parametry a oblast je tak široká, že vyznat se je obtížné. Navíc chybí manuály přeložené do češtiny (tady by se ČOIka vyřádila) a něco najít, je stále problematické. Já zatím naprosto preferuji Zimo, které by měly patřit ke špičce.

Na začátek

    Zvuk, S.U.S.I., USP, RailCom

Na začátek

     Lokomotivní dekodéry, které zatím používám

Na začátek

    Funkce ABC

    Funkce ABC (Automatic Brake Control) je vlastnost lokodekodéru, který je schopen provést plynulé zastavení a rozjezd na základě jistého „pokynu“. Tento pokyn je proveden „rozhozením“ symetrie napájecího, střídavého napětí z kolejí. Zní to složitěji, než to ve skutečnosti je. Tu nesymetrii v kolejích udělá jednoduše pět diod (za 5 Kč nebo modul BM1 od Lenze) a dekodér, který je funkcí ABC vybaven, na to zareaguje a začne brzdit. Pokud nesymetrii „odstraníme“ prostým zkratováním modulu BM1, začne se vlak zase plynule rozjíždět. Odborný popis naleznete na mnoha místech, třeba na stránkách Tony's Trains. Použití modulu je také třeba v článku Ovládání výhybky v sekci Kolejivo.

    Pro ty zvídavější je to takhle. V digitálu jsou koleje (nepřetržitě) napájeny střídavým symetrickým napětím obdélníkového průběhu, obsahujícím digitální údaje. Antiparalelní zapojení (vedle sebe, každá větev opačná polarita) funguje tak, že vždy jedna půlvlna jde jednou větví, druhá (opačná) půlvlna pak druhou. Pokud je dioda v PROPUSTNÉM směru (plus je na anodě), tak proud vede, ale přece jen je na ní malý úbytek napětí. Dejme tomu 1 V. Takže když v jedné větvi zapojíme jednu a v druhé větvi třeba čtyři za sebou, bude jedna půlvlna menší o jeden volt, ale druhá o čtyři. Střídavý signál tedy nebude symetrický, ale na jedné straně bude větší, než na druhé. Jednou stranou myslím jednu polaritu, třeba kladnou. Když mašina přijede na úsek, který má jednu z kolejnic napájenou přes takhle zapojené diody, dekodér si to umí rozluštit, přečíst a reaguje na takovéto NESYMETRICKÉ napětí tím, že aktivuje funkci ABC a začne brzdit. Pokud místo čtyř diod zapojíme jen dvě, bude nesymetrie jen malá a mašina nezastaví, ale jen zpomalí. Tedy v tom úseku, který je přes BM1 napájený. Toho se také dá využít (třeba průjezd staveništěm). Protože napětí v propustném směru se u jednotlivých diod poněkud liší (třeba 0,6 až 2 V), může se stát, že nesymetrie při použití čtyř diod je pořád ještě tak malá, že k úplnému zastavení nedojde. Proto, jak bylo řečeno, stačí přidat jednu diodu (nebo i dvě, tři) do té větvě, kde je jich víc za sebou. Záleží na mašině, na dekodéru, na typu diod. Když jsem toto zapojení testoval, stačily mi vždy jen čtyři (takže 4 + 1 opačně). Vhodné diody jsou, jak bylo řečeno, třeba 1N4001 až 1N4007, které stojí opravdu tak do jedné Kč. Zabrzdění, zpomalení i rozjezd jsou plynulé, postupné. Prostě prima.

    Na konec ještě připomínám... Funkcí ABC nejsou vybaveny všechny dekodéry. V technickém popisu to je uvedeno, ABC neboli  Automatic Brake Control. Funkci ABC musíme rovněž aktivovat nastavením registrů CV lokodekodéru (např. u Lenz Gold mini jsou to CV51, 53). Dekodér jde tedy vypnout tak, že na nesymetrii v napájení nereaguje. Mašina takto napájený úsek projede beze změn. Pokud používáme řízení pomocí počítače, ABC nepotřebujeme, zařídí to software (ale funguje). A třeba na zmiňované zpomalení při průjezdu staveništěm to může být výhodné.

Na začátek

    Programování lokodekodéru

    Lokodekodér je malá destička (velikost cca 1 x 2 cm). V mašině vyhodnocuje digitální signál, který je obsažen ve stř. napětí v kolejích, a ovládá motor, světla, případně další zařízení. Způsob tohoto ovládání se dá ještě předprogramovat, to znamená, že se některé hodnoty (jako třeba max. rychlost, rychlost rozjezdu, brzdění a desítky dalších) nastaví předem. K tomuto nastavení slouží tzv. registry CV v dekodéru. Jejich nastavení lze provést několika způsoby.

1.    Na "programovací" koleji (Programming on the programming track), kde mašina (jedna) je připojena k zvláštnímu, "programovacímu" výstupu z centrály LZV100 (jsou to výstupy P,Q), které se připojí na lokomotivu přímo (na kola) nebo lokomotiva stojí na koleji, která je připojena pouze k výstupům P,Q. Jednoduše to lze vyřešit přepínačem, abychom nemusely brát lokomotivu z kolejí a dávat ji na programovací kolej, a potom zase zpět. Podrobněji Digitál 3.

2.    Způsobem POM (Programming in operational mode), kde se dají programovat některé registry jedné mašiny, která stojí (včetně ostatních) na běžně připojeném kolejišti. Centrála se přepne do módu "POM", určí se pomocí adresy jedna z lokomotiv, stojící na kolejišti a pošlou se příslušná data. Zde se ale dají nastavovat jen některé registry. Nelze např. nastavit adresa mašiny, naopak určujeme, která z mašin se bude programovat. Na úpravu těch základních dat v dekodéru je to tedy rychlejší a jednodušší, nemusíme z danou lokomotivou jezdit na "programovací" kolej, ale nejde programovat všechno.

3.    Pomocí programových aplikací (programů) přes počítač. To přijde na přetřes až v budoucnosti, doufám.

    Zatím jsem zkoušel upravovat některé registry, kde se dají nastavit základní možnosti, jako rozjezd, dojezd, max. rychlost atd. Bez problémů. Lokodekodéry toho ale "umí" mnohonásobně víc. K dalšímu experimentování se dostanu teprve postupně a budu informovat.

    V novém článku naleznete další informace o lokodekodérech.

Na začátek

    Dekodéry příslušenství

    Dekodéry příslušenství (nebo také spínací, výhybkové, návěstní) slouží k ovládání nejrůznějších elektrických zařízení na kolejišti a především výhybek (ale i semaforů, závor atd.). Přišel jsem do styku zatím se dvěma zařízeními tohoto typu, a to Lenz LS100 a LS150. Liší se v počtu výstupů (4 a 6) a zpětném hlášení (ano a ne). Testy na elektromagnetických přestavnících Tillig i na motorických třech typů byly bez problémů. Způsob nastavování dekodéru je však poněkud složitý a bez českého návodu je to horor. Nakonec se mi to povedlo, ale musel jsem nejprve použít na cizojazyčný návod překladač a výsledek pak "přeložit" do srozumitelné češtiny. To byste koukali, co je takový překladač schopen z odborného textu vytvořit. Už dlouho jsem se tak nenasmál. Pak už nastavení dekodéru probíhalo dle návodu bez komplikací. Je až s podivem, jak se na českém trhu mohou klidně prodávat výrobky pouze s cizojazyčnými návody. Na druhou stranu je to lepší, než kdyby se neprodávaly vůbec.

Na začátek

    Závěr

    Musím upozornit, že výrobců i jednotlivých komponentů je velké množství. Mají však shodné nebo velmi obdobné vlastnosti, a pokud je lze použít pro požadovaný systém (zde NMRA-DCC), obvykle spolu komunikují, jsou kompatibilní. Existují však i jiné systémy, než  NMRA-DCC (např. Märklin Motorola), takže hlavně při internetovém nákupu je třeba se důkladně předem informovat.

    A ještě jedna poznámka. Pro "elektricky" a "programátorsky" založeného modeláře skýtá digitál neméně kouzla, než třeba shánění správných tabulek s čísly na jednotlivé vagony pro "hluboce modelově věrné" modeláře. Takže, ať žije digitál !

Na začátek
Menu