Souhrn pro začínající, základy skoro všeho
.
Název byl nejprve Digitál, protože s analogem to mnoho společného mít asi
nebude, ale třeba přece něco ... Podnětem pro napsání byl, jak jinak, neustále stejný typ dotazů,
které dorazí ke mně, jsou vidět na diskuzních fórech,dotazů na stále stejné věci, dávno již
popsané v jiných mých článcích, jinde ... ale ono se to špatně hledá, je to
na mnoha místech, s mnoha odlišnostmi ... Snad se mi povede takový nějaký
komplexní základ. A nebo jen nemám co dělat?
Především ale chci tentokrát vytvořit zejména souhrn informací, který by obsahoval vše potřebné pro začínající kolegy.
Stavba, konstrukce, krajina, štěrk atd. ... to vše je popsáno na netu mockrát. Něco málo je také v článku Skryté nádraží , který rozhodně doporučuji k prostudování. Zde bych se však rád soustředil na prvotní stavbu, dělení kolejí, elektroniku, detekci kolejiště vč. výhybek (zhlaví) apod. Zkrátka na to, co je především obsahem vašich dotazů.
Informace jsou tentokrát víceméně globální, tedy napříč měřítky, způsobem ovládání, použitými komponentami, možná i softwarem, i když ten mnou používaný, je balík RAILROAD & Co.™ od firmy Freiwald software. Centrálu mám Lenz, velikost TT, lokodekodéry používám převážně Zimo. K této sestavě mám vlastní poznatky, zkušenosti, takže k tomu mohu podat ty nejdetailnější informace. Ale to základní je stejné, nebo hodně podobné.
V článku Komponenty jsou detailnější informace o některých prvcích, které vlastním a používám.
Abych zamezil případným zmatkům v terminologii, i z důvodů jednoduchosti, bude lépe uvést a popsat některé zkratky. Zvláště když je používám i v jiných článcích. (Proto jsou zde uvedeny i ty, které se v tomto článku nevyskytují.)
Že je nutné vybrat měřítko, výrobce kolejí atd., to je asi jasné. Rozhodující budou prostorové možnosti, finance, dosažitelné modely, případně vlastní vkus. Vše má svá pro a proti, to si každý musí rozhodnout sám.
První, co je třeba rozhodnout, je navržený layout, rozložení, tedy kolejový plán. Na tvorbu je výhodné použít nějakou SW aplikaci (WinTrack, SCARM, XTrackCAD apod.). Plán může být i proměnlivý (tzv. podlahové kolejiště), může být třeba i jen v hlavě, ale je nutno vědět, co vlastně chceme postavit.
Podlaha (stůl, deska...)
Dělené
Pevné
ad2. Dělené kolejiště je speciální typ pevného kolejiště, rozděleného nejméně na dvě, většinou na více dílčích částí. Důvod je jednoduchý, udělat velké kolejiště, v jednom kusu, lze dost těžko, nebo vůbec. Segmenty jsou většinou na domácí použití, a to jak z konstrukčních důvodů, tak i z důvodů rozebíratelnosti a uskladnění. Moduly naopak mají styčné části typizované, dané určitou normou, a tak je možno je skládat poměrně libovolně do kolejišť spíše obrovských, než jen velkých. Výrobou modulů se pak zabývá více modulářů a společně se pak setkávají na velkých akcích, kde jsou jednotlivé moduly pospojeny do předem stanoveného rozložení, layoutu. Provoz vlaků je obvykle řízen danými modulářskými předpisy a víceméně se blíží reálu.
ad.3. Pevné kolejiště může být i v
jednom kusu, ale vždy je nutno mít možnost přístupu na všechna místa, zejména
kvůli opravám a případným úpravám. Velmi často se pak určité části konstruují
jako odnímatelné (horní, dolní patro, nádraží, zhlaví apod.).
Pevné (i
modulové) kolejiště pak spolu s digitálem
přináší veškeré vymoženosti současnosti.
Kolejivo je různé. Měřítka, s podložím i bez, z jednotlivých dílů, spojky vodivé, izolované, letované ... Zde je možno jen odkázat na příklad, případně uvést pár poznámek, které platí obecně. Vše je totiž závislé na mnoha věcech. Na měřítku, na velikosti, na typu kolejiva, na použití detekce apod. Zdůraznit lze asi toto:
Čím méně spojek, tím lépe. Kde je to možné, jsou kolejnice spojené pevně (sletované, proletované propojky).
Pokud možno, je lepší stavět z dílů (kolejové pruty, pražce). Je to delší (méně spojek) a levnější.
Je-li nutno napájet větší část, je lepší ji rozdělit (řez, izolační spojka) a napájet zvlášť. Přivést jediné napájení na desetimetrovou, i třeba pevně propojenou část, je špatné. Stejně tak je špatné tam přivést třeba troje napájení. To troje napájení je dobré, ale jednotlivé části je výhodné oddělit. Zamezí se tím vzniku proudových smyček, které mohou způsobit nežádoucí rušivé vlivy.
Při použití ovládacího softwaru je vhodné detekovat všechno. Části kolejí, výhybky, zhlaví. Výhody plně detekovaného kolejiště se projeví především v provozní průjezdnosti a v přesnosti zastavení. Na kolejišti pak není žádná část napájena přímo z J-K. Detekuje-li se jen část (nechceme-li detekovat výhybky, nebo při postupné výstavbě), ostatní části bez detekce se napájí přes antiparalelní diody. To neplatí při použití indukčních, transformátorových detektorů. Ty jsou ovšem přece jen nákladnější, než ty nejpoužívanější, nejjednodušší a nejlevnější, tedy ty založené na úbytku napětí na diodách.
Napájením kolejí je myšleno připojení na výstup z centrály, který je označen J-K, Track A - Track B apod. Oba póly mohou obsahovat i proudové detektory. Výhodné je detekovat jen jednu z kolejnic (třeba K), ale pravidlem to není.
Koleje dělíme z více důvodů. Kvůli více napájecím okruhům (centrály, boostery), kvůli tepelné roztažnosti, kvůli detekci vozidel, kvůli napájení výhybkových srdcovek, kvůli dalším kontaktním indikátorům apod.
U malých projektů ovládaných bez SW, bez automatiky, s výhybkami s izolovanými, tedy nenapájenými srdcovkami , nemusí být koleje rozdělené nijak. K napájení většinou v pohodě postačí jediný přívod J-K.
V opačném případě je tam naopak těch dělení mnoho. Kvůli kolejovým úsekům a výhybkám pro detekci, kvůli napájeným (přepínaným) srdcovkám výhybek, kvůli přechodovým úsekům v reverzních smyčkách, kvůli tepelné roztažnosti, kvůli dostatečnému napájení (boostery) apod. Jedna z kolejnic (třeba K) je rozdělena na mnoho částí kvůli detekci, druhá (třeba J) zase kvůli reverzním smyčkám, napájeným srdcovkám, boosterům atd.
Pro napájení a dělení (detekce) násl. příklad:
Zde jsou jen dělení v případě použití výhybek bez přepínaných srdcovek.
Při těch
přepínaných, zvlášť napájených, by ještě u každé výhybky muselo být dělení u
obou
srdcovkových kolejnic.
Detailněji je možno se opět podívat na
zapojení mého SN, třeba v
odstavci Komponenty i jinde.
Takto nějak to může vypadat v TC. Co žlutá část, to jeden
blok.
Tady je to pro lepší přehlednost ještě u kolejové spojky. Zde se čtyřmi
výhybkami s křížem a s angličany.
Podobné je to i u dvojitého kolejového křížení DGV. Pro TT jsou to Tillig
83210, 83211, které se liší izolovanými nebo napájenými srdcovkami.
Oranžové body mohou být v různých místech. Jde o to oddělit horní a spodní část
dvoukolejky, přes kterou lze jezdit dvěma vlaky najednou.
Zde je "klasická" kolejová spojka se čtyřmi výhybkami.
Pro zajímavost porovnání různých kolejových spojek (Tillig TT). Další info k
dispozici.
Nejprve trochu obecného popisu. V digitálním ovládání je hlavním řídícím prvkem centrála (Lenz, Roco, Digikeijs, Digitrax...). Komunikace (přenos příkazů a informací) mezi kolejištěm a centrálou probíhá po sběrnicích. Směry jsou tedy dva: centrála→kolejiště (příkazy, povely) a kolejiště→centrála (tzv. ohlas, zpětné hlášení o situaci na kolejových prvcích, většinou informace o obsazení úseků vozidly). Některé centrály (Lenz, Roco...) mají sběrnice pro každý směr oddělené, jiné používají sběrnici jen jednu, obousměrnou (LocoNet). Ve výsledku musí být zabezpečeny požadované akce, tedy vysílat příkazy z centrály do kolejiště a přijímat informace z kolejiště do centrály. Ne vždy je nutno použít oboje, ale je to obvyklé.
S centrálou spolupracují na straně kolejiště dekodéry.
Směr centrála→kolejiště. Tyto dekodéry tedy zpracovávají povely z centrály, které přichází po sběrnici (např. J-K). Tato sběrnice je tedy připojena do všech těchto dekodérů a do kolejí.
ad 2.C - Obvykle pro spínání světel, různě
nastavitelné, s různými způsoby činnosti, ale i pro spínání jiných prvků,
elektromagnetů apod.
ad 2.D - Výstupy mohou dle nastavení ovládat různé prvky,
výhybky, návěstidla, světla apod.
Směr kolejiště→centrála.
Dekodéry jsou nazývány nesprávně. Jsou to kodéry zpětného hlášení,
enkodéry. Enkodér může být rozdělen na proudový detektor + vlastní enkodér, nebo
je sdružený, tedy enkodér, obsahující už proudový detektor. V podstatě tedy má
tato sestava N vstupů (obvykle 1, 4, 8, 16...), které jsou připojeny na
izolované úseky kolejiště. Na výstupu enkodéru je pak sběrnice (R-S, S88,
LocoNet...) připojena do centrály, kam posílá informaci o aktivitě vstupu
na
zvolené adrese.
Na vstupu enkodéru nemusí být jen proudový detektor. Obvykle
lze vstupy připojit i na jiný typ detekce, na prvek, jehož aktivitu je třeba
zjišťovat (kolejové a jiné kontakty ohlasu apod.). Co a jak lze na vstup
připojit je vždy v příslušném manuálu (mělo by být
).
Enkodér LDT RS-16 opto a možnosti připojení vstupů. Proudový detektor by byl
připojen jako první vlevo nahoře.
Další podrobnosti lze najít v dalších článcích (LokoPin i jinde).
Většina ovládacích SW pracuje obdobně. Princip je asi takový ... Kolejiště je rozděleno na úseky, v TC tzv. bloky, ve kterých se zjišťuje přítomnost vozidla. Vozidlo je nejprve třeba vložit na koleje a v SW přiřadit do odpovídajícího bloku. Ve startovním bloku se objeví ikona loko a blok se jeví obsazený (třeba červený). Ze SW pak přijde pokyn pro přesun/jízdu třeba do sousedního bloku. Loko se rozjede a SW čeká, až se objeví indikace (DO) následujícího (cílového) bloku. Pak se uvedou v činnost prvky, které způsobí zastavení. Současně se přesune ikona loko do cílového bloku. To je vše.
Z tohoto předchozího popisu je vidět, že centrála posílá do kolejiště příkazy k přestavení výhybek, příp. dalšího příslušenství (návěstidla apod.) a povely pro pohyb (příp. další funkce) loko. To je směr centrála→kolejiště, u Lenze J-K, které je zavedeno do kolejí, příp. i k dalším dekodérům příslušenství (přestavníky, návěstidla...).Kolejiště naopak posílá informaci (ohlas, zpětné hlášení) směrem kolejiště→centrála o obsazení jednotlivých úseků/bloků, např. po sběrnici R-S (Lenz), S88 (Roco) apod. Zde je to vše trochu zjednodušeno, neboť někdy lze použít i různé další kombinace, více centrál, více různých sběrnic atd.
Teoreticky je možno používat z ovládání softwarem jen něco,
ovládání loko, výhybek, indikace vozidel a něco ovládat jen ručně. Je to ovšem
asi takové, jako kdybychom chtěli jezdit v autě, bez motoru, jen z kopce, a to
bychom ještě neměli volant a museli bychom auto po zastavení otočit ručně (jeřáb
nebo Herkules).
Přesto znám kombinace, kde se digitál používá třeba jen na pohyb a funkce mašin
a ostatní se provádí analogově, postaru. Jen bych k tomu chtěl podotknout, že
přijdeme v první řadě o lokalizaci vozidel a především o
plné zabezpečení provozu, o automatice nemluvě. I v TC lze používat řízení mašin
ručně
(jako strojvůdce), ale pod plným zabezpečením, vč.
lokalizace a dalších digitálních vymožeností.
Ještě poznámku. Ovládací SW má informaci pouze o tom, zda a kdy vozidlo vstoupí do bloku, případně zda tam už stojí. To ale nestačí, je zapotřebí vědět, kde přesně se vozidlo nachází. Tato informace se pouze vypočítává, a to z okamžité rychlosti. Proto je bezpodmínečně nutné znát vztah mezi přikazovaným jízdním stupněm pro loko z centrály a skutečnou rychlostí loko na tento stupeň. To zajišťuje kalibrace. Jezdit s mašinou bez kalibrace nemá prakticky smysl.
Jak už jsem zmínil, detailně popisovat mohu pouze software
TrainController z balíku RAILROAD & Co.™
od firmy
Freiwald software (TC), a tak se nadále budeme zabývat pouze
tímto skvělým softwarem. Všechny informace se vztahují k verzi 7, podverzi Gold,
patch F8. (Možno zjistit v nápovědě aplikace.) Na fígle verzí 8 a
především 9 máme jiné články.
Nejprve opět trochu obecně. TrainController je program
placený. Ze stránek výrobce lze stáhnout demoverze. Ta je plně funkční,
ale pouze cca 15 minut. Pak je třeba program spustit znovu. Tím
lze prakticky v pohodě vyzkoušet vše, co požadujeme. Po zakoupení pak
dostaneme kód a HW klíč (jako fleška, klíčenka). Po vložení kódu
lze aplikaci s připojeným HW klíčem provozovat bez omezení. I na více
počítačích, ale jen při připojeném HW klíči.
Součástí TC je i TrainAnimator, sloužící pro "výrobu" ikon lokomotiv.
Po otevření aplikace je nejprve třeba připojit centrálu. Menu Railroad - Setup Digital Systems... Pro připojení na COM port počítače doporučuji nastavit nějaký vyšší port COM8, 10, 15... Při automatickém připojení se obvykle zvolí první volný port, a to může při připojování dalších zařízení USB (myš, klávesnice, fleška...) způsobovat kolize. Souhlasně je třeba nastavit číslo portu ve správci zařízení Windows. Činnost centrály indikují v aplikaci vpravo dole dva indikátory, vč. popisu stavu (viz násl. obr.).
Funkční připojení centrály je možno ověřit vyzkoušením libovolného kolejového prvku (výhybka, obsazení bloku, loko...).
Abychom mohli TC začít provozovat, potřebujeme:
A můžeme jet ...
Nejprve si je nutno ujasnit možnosti jízdy/přesunu, kterých je více.
ad 2. -
AutoTrain (nebo zde) je
pomocný plán pro přesun loko/vlaku z A do B. Lze spustit i v
komfortnější verzi
, ta se ale
používá zřídka. Většinou se používá AutoTrain Drag&Drop (táhni a pusť, ATDD)
,
který má okamžitou odezvu. Další fígl je také velmi zajímavý.
ad 3. - Plán je možno v Dispečeru vytvořit ručně. Popsáno to už bylo. Tady jsou však prezentována hlavně ta nejjednodušší řešení a jedno se tu právě nabízí.
Je to velice jednoduché. Pro vytvoření Plánu z A do B spustíme AutoTrain z A do B, jen místo v provozním módu je nastaven mód editační. Místo povelu k přejetí mašiny z A do B, se vytvoří v Dispečeru Plán z A do B. Pak ho jen "doděláme", můžeme změnit název, cesty, bloky, přidat různé akce, lokomotivní funkce, čekání apod.
Rules/Pravidla jsou rozsáhlým souborem parametrů Plánu. Verzemi a podverzemi se dost liší. Také tím, zda se vztahují k Plánu, k AutoTrainu, či ke Spontánní jízdě, dříve Interlocking.
Právě chybné nastavení pravidel způsobuje často nefunkčnost, zastavení Plánu. Popis a rozbor Pravidel Plánu však značně přesahuje účel tohoto článku, takže jen odkazy: Pravidla 7G a 9G a pár poznámek.
Právě v návaznosti na popsané skutečnosti se také k Pravidlům dostáváme různým způsobem, a to ještě trochu odlišně v různých verzích.
Na závěr tohoto odstavce ještě poznámky...
Plán (všechny 3 typy) lze spustit i mnohonásobně, tzn. každý Plán může běžet několikrát, k tomu několik AutoTrainů i Spontánních jízd.
Upozorňuji, že tyto kombinace jsou dost nestabilní, hlavně v nižších verzích a přestože byly opravovány, dodávám: AutoTrain je jen pomocný Plán pro určitý přesun vlaku a Spontánní jízdu raději nepoužívat, když tak jen jednou. Je to "hračičková" funkce. Jedno praktické využití však má, a tím je jízda čistícího vagónu.
Lokomotivní / vlakové funkce (Train Operations) jsou takové, které zpracovává a provádí lokodekodér instalovaný ve vozidle. Jsou to světla, motor, zvuky, rychlost, vypnutí momentu atd. Záleží na tom, co LD umí a jak je zapojena deska s elektronikou mašiny DPS. Pokud chceme nějakou LF použít i v TC, je nutno ji tam mašině nainstalovat. Dělá se to přes okno vlastností loko, zál. Funkce.
Okno vlaku (Tachometr), dole funkční tlačítka.
Ikony tlačítek jsou předdefinované, nebo je možno vytvořit vlastní.
Lokomotivní / vlakové funkce slouží k tomu, aby loko/vlak dělal v požadovaných situacích, na požadovaných místech požadované akce, funkce (rozsvítil, zatroubil apod.).
Spouštění těchto funkcí je opět možné na více místech.
*) dále jen Indikátor
**) Existují čtyři typy Markerů (
Brzdící BM, 
Stop
SM, 
Rychlostní
RM a 
Akční AM). Na
všechny lze vložit Operace (U
RM se to nedělá).
ad 1. V prvcích TC - Operace, LF se pak vztahuje na jakoukoliv mašinu/vlak, který tudy jede. Plánem, AutoTrainem, Spontánně, ručně Tachometrem, dokonce i při použití ručního ovladače (MM, LH100...). V tom posledním případě musí být ale aktivní přepnutí loko k Digitálnímu systému, tedy k centrále. Pak taky funguje tachometr a přemísťování ikony loko/vlaku v blocích.
TC řídí počítač ......................................ruční ovladač.
Při přepnutí musí být aktivní okno vlaku / Tachometr.
ad 2. V Plánech - Operace, LF se pak provede pouze při jízdě pod jedním, daným Plánem.
Na Plánu B01 - B07 (přes B11) chceme ...
Na počátku (v B01) nastartovat a rozsvítit světla
V B11 chceme zastavit, včetně dalších "doprovodných" akcí (viz dále)
Na konci chceme vypnout motor a zhasnout světla
A kam se tedy ty požadované akce, příkazy, povely dávají ... ?
ad A. Start Operace
Na některých místech lze použít Seznam/List různých Operací, někde lze použít jen jediná. Na všech takových místech lze však použít Makro, které může obsahovat příkazů více. Makro se také použije tam, kde by se Seznam stejných operací opakoval.
Okno vlastností Plánu, kde lze nastavit Operace potřebné před vlastním spuštěním Plánu a po jeho dokončení.
Právě zde se obvykle vkládají (mimo jiné) zvukové operace startu motoru.
Protože těchto "startovních" operací bývá obvykle více, a stejnou sequenci, sled je možno použít na více místech, je zde na místě Makro.
Po stisknutí List/Seznam se objeví okno, ...
... ve kterém se předem připravené Makro vloží, nebo se přes tlačítko Makra (modrá šipka) teprve vytvoří.
Makro Start s požadovanými operacemi.
Všimněte si prvního a posledního příkazu. To je fígl na překrytí doby startování motoru.
Bez těchto příkazů by se mašina rozjela hned a teprve během jízdy by se provedl příkaz k nastartování (vlastní rozběh motoru by byl přeskočen).
Řeší se to uzamčením výjezdu bloku, potřebným zpožděním a teprve, když je vše hotovo, výjezd z bloku se odemkne a mašina se rozjede.
Podotýkám, že je to také poplatné i typu lokodekodéru, takto se chová Zimo.
To bychom měli Start, teď ještě chování v průběhu jízdy, zastavení apod.
ad B. Akce - Okno vlastností sekce Plánu
Blok má totiž dvě okna vlastností. Jedno klasické, "normální", kde se třeba nastavují Markery pro zastavení, a druhé, tzv. Okno vlastností bloku/cesty v Plánu, či vlastností sekce. Na toto okno se lze dostat dvojklikem na bloku/cestě v Dispečeru nebo přes kontextové menu (pravé tl. myši na bloku).
Tak třeba z bloku B11 ...
... se vybere ...
... okno vlastností bloku (B11) v Plánu.
Na záložce Obecné/General stojí za pozornost především nastavení čekací doby.
Zde jde o čas modelový. Ale doporučuji raději vyzkoušet, neboť napříč verzemi se na některých místech časy reálný/modelový měnily.
Záložka Akce obsahuje 5 možností, kde lze nastavit další operace, přímo nebo Makrem.
Jednotlivé možnosti s příklady...
Vjezd/Entry - rozsvícení nádraží
Počátek brzdění/Brake - skřípání brzd
Zastavení/Stop - rozsvícení vagonů, kabiny loko, zhasnutí dálk. světel a reflektoru
Pokračování v jízdě/Continue - píšťalka, houkačka
Uvolnění bloku/Release - zhasnutí nádraží
Na závěr to ještě celé shrneme v odstavci Plán Krok za krokem.
Spustit plán je možné (jak jinak) mnoha způsoby. Přímo z Dispečeru (i tady je těch možností hned několik), pomocí TimeTable (TT, Jízdního řádu), návazně na jiný plán, v závislosti na libovolných situacích (Operací), tlačítkem atd. Vše je to dost podrobně popsané v článku RAILROAD & Co 7(8) - automatický provoz krok za krokem, ze 4.6.2015.
V souvislosti s účelem tohoto článku je ideální popis té poslední možnosti, tlačítko.
Současně byl přidán další Plán B07-B01, tedy dojetí ve směru hod. ručiček do původního místa. Tady už bez zvuku a světel. Spíš je to v layoutu z důvodu návaznosti přes záložku Následovník/Successor a prohlédnutí různým míst odkladu a zpoždění, která zajišťují požadovanou funkčnost.
A teď stačí jen stisknout ono tlačítko a hledat, proč to
nejede ... 
Dále se mohou objevit věci, na které narazím nebo na které přijdou dotazy. Typické je ... "Jak to mám udělat, aby mi mašina ...?" Tak se zeptejte, třeba to budu vědět.
Především by se člověk měl snažit najít chybu sám. Vždycky si to pak líp pamatuje. A na hledání chyb máme poměrně dobré nástroje. K tomu mám jen jednu připomínku. Pan Dr. RailRoad (ve Zprávách) by měl být prakticky bez chyby.
Takto by to mělo vypadat. Pokud je zde několik desítek chyb, mnohem hůř se v tom
pak hledá.
Abych tak řekl s klasikem ... "Kolega, který mi pošle na opravu layout se dvěma stovkami chyb, mě znepokojuje."
|
LokoPin |
01.01.2022 | |
| 09.01.2022 | poslední editace | |
| Spolupracovali: | Petr Majer, Ondřej Šverma | |