ad 1.A) B) je z provozního hlediska obdobné. Prakticky je námezník umístěn vždy s nějakou rezervou, kdežto těsné zastavení je vlastně posunutí této úrovně, až na samou hranici rizika. V obou těchto případech je jedno, zda je výhybka indikována či není. Při automatickém ovládání nějakým softwarem, je místo zastavení řízeno programově.

ad 1.C)    Při požadavku lepšího zabezpečení provozu na výhybce (zhlaví). Jakmile se úseku za přerušením (k výhybce) dotknou kola vozidla se odběrem proudu, výhybka (celý indikovaný úsek) se jeví jako obsazená. Záleží jen na uživateli, jak toto obsazení vyhodnotí (v programu, indikací a pod.). S tím však souvisí dva aspekty. Vzdálenost kol a konce vozidla je různá a kvalita kontaktu jediného dvojkolí nemusí být (a málokdy je) kvalitní (viz výše). Takže nějakého důkladného zabezpečení se, při krátkém přesahu vozidla do výhybky, asi nemusíme obávat. Pokud je vozidlo celé na výhybce, je-li jich tam více nebo jde-li o mašinu, je už situace podstatně lepší.

    Předchozí polemika vlastně všechno rozhodování směřuje na požadavky uživatele. Zde jsou jen uvedeny všechny argumenty, které by při tomto rozhodování měly pomáhat.