Základy plánování modelové železnice
Nadpis trochu přehání. Na zvládnutí tak rozsáhlého a
důležitého tématu bych si netroufl. Ale dostávám stále častěji žádosti o pomoc
začínajících kolegů a těm bych snad už nějaké informace dát mohl. Několik
postřehů je tedy určeno těm, kteří se začínají protloukat houštinou termínů,
potýkají se, stejně jako já před pár lety, s nedostatkem informací a tápají,
tápají, až se utápají k prosbě k někomu zkušenějšímu. A ta prosba je opravdu
legrační. Pomozte mi udělat kolejiště. Jak? Toť otázka.
Můj pohled je zaměřen hlavně na elektroniku, digitál,
programování. Stejným způsobem jsou na mne naštěstí směrovány prosby a dotazy. A
stejně je koncipován i následující článek. Nemohu ale dělat
vyčerpávající, srovnávací přehledy. Snad někomu pomůže i to "málo" informací,
které jsem zatím získal. A na to, jak se dělá tunel, se mě
raději neptejte. Na to jsou tu jiní machři. 
Spousta užitečných informací je třeba na
Stránce
pro příznivce MODELOVÉ ŽELEZNICE, na
Mašinky2003
a na mnoha dalších místech. Jedna z největších databází informací je nepochybně
na polských stránkách
Rumia. Je to
opravdu na dlouho, ale rozhodně doporučuji. Budete-li třeba sledovat odkazy
slova Katalog (a jeho různojazyčné obměny), dostanete se např. na katalog
výrobků Tillig v různých variacích nebo na online katalogy od roku "razdva". Je
to prostě bomba.
Připomínám, že "moje" měřítko je TT, i když spousta věcí platí i pro měřítka jiná.
Na závěr úvodu přidám jednu kardinální radu. Hledejte na webu, studujte!!! Konzultujte pak jen detaily. Ptát se na to, co je na webu (a třeba mnohokrát) už napsáno, svědčí o ...(doplnit).
Plánování (natož stavbě) musí předcházet stanovení určitých vstupních parametrů, podmínek. Tyto parametry jsou následující:
Jako obvykle, i tady souvisí všechno se vším. Je tedy třeba se zamyslet, důkladně vše rozvážit, a pak teprve tyto vstupní podmínky správně stanovit. Že to není moc jednoduché, je jasné. Tendence podceňovat nebo přeceňovat hrozí standardně.
Po stanovení vstupních parametrů je nutno učinit krok nejdůležitější. Z velkého množství variant vybrat ty správné. Správné jsou ty, které odpovídají už určeným podmínkám. Může se zdát, že stanovením podmínek je už vše rozhodnuto, ale to je omyl. Digitál, měřítko TT, panel 2 x 1 m, parní a motorový provoz (příp. epocha) atd., to zdaleka není vše. Jak je uvedeno v úvodu, probereme hlavně digitál a související komponenty, přestavníky, výhybky, návěstidla atd.
Ale probereme není výstižné. Příklad - přestavník. Levný, spolehlivý, pomalý, tichý, s malou spotřebou, se snadnou instalací a nastavením, takový neexistuje. A tak si každý musí vybrat podle svých požadavků a priorit. Někdo chce co nejlevnější, někomu nevadí cvakání a rychlé přestavení, někdo preferuje vše NEJ, včetně přímého zpracování digi povelu. Prakticky je z čeho vybírat, jde jen o to kde a za kolik. "Tenhle je nejlepší", říct nejde.
A takhle je to vlastně se vším. S digitálními komponenty, kolejivem, přestavníky, vozidly, programy... Takže poradit někomu, co si má koupit, to není seriózní. Ukázat svoje vlastní poznatky s určitým výrobkem, uvést zjištěná pro a proti, to se mi zdá podstatně serióznější. Vybrat si musí každý sám. Ale uvedu některá doporučení, postavená na obecně platných faktech, na informacích od dalších modelářů a na některých vlastních zkušenostech. A jak bylo uvedeno v úvodu, stěžejní téma je elektronika, digitál, software. Ostatní jen okrajově.
| Obecně | "Nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci." Velmi platné. Až na výjimky, skoro ve všem. Digital, vozidla, nářadí... | |
| Digitál | Základní informace najdeme v článku
Digitál - základy,
kde jsou i odkazy na další místa. Existuje více
systémů pro digitální řízení modelové železnice. DCC, Motorola, Selectrix...
Tady budeme hovořit o jediném a tím je DCC (Digital Command Control).
Jedním z hlavních výrobců, používajících systém DCC, je
Lenz Elektronik, GmbH. Není
ovšem zdaleka jediný a v současné době jsou k mání i digitální komponenty
tuzemských malovýrobců. Naštěstí, neboť zajistit návěstní soustavu ČSD/ČD
bez komponentů domácích výrobců, je problém. Kompatibilita, tedy to, že si mezi sebou rozumí různé komponenty, že je lze propojit, kombinovat, je asi následující. Zařízení, používající jeden systém, v našem případě DCC, jsou kompatibilní. Bez ohledu na výrobce. Lze tedy k centrále Roco připojit spínací dekodér Lenz, lokodekodér Zimo atd. Jen musí mít všechna zařízení uvedeno, že pracují se systémem DCC. Některá zařízení jsou tzv. multiprotokolová, jsou schopna zpracovat signály více systémů. S tou kompatibilitou to není zas až tak horké, protože třeba použít k centrále jednoho výrobce, ruční ovladač od firmy jiné, tak to jít může, ale nemusí. Tak jednoduché už to není. Systém, který používám, mohu jen doporučit. Je to DCC fy Lenz. Že je řada jiných, lepších, většinou horších, dražších i levnějších, s menšími i většími možnostmi, to je jasné. Já jsem spokojen. Centrála, zesilovač, ovladač Lenz. Většina lokodekodérů Lenz. Spínací dekodéry už jsou Lenz, Marathon, MTBbus. Za zmínku třeba stojí i set Roco (zdroj, MultiMaus), který stojí mnohem méně a vyhoví skoro všem. Pro začínající je ideální. I po přechodu třeba na Lenz lze pak MultiMaus využít jako další ovladač.
Set 100 fy Lenz obsahuje centrálu s boosterem (LZV100) a ruční ovladač LH100. Pár rad. Všechno jeden výrobce = nejméně problémů.
Používat něco, co vlastní blízcí kolegové, je vždy výhoda. Tato zařízení se (až
na výjimky) neopravují. Pokud něco nefunguje, je výhodné zjistit, o kterou část
jde. Už jen třeba kvůli tomu, abychom věděli, kolik peněz si máme připravit.
|
|
| Kolejiště | Moduly | Jsou snadněji vyrobitelné. Výrobu jednotlivých modulů je možno zcela oddělit. Digitál není nevyhnutelný. Dílo rychleji přibývá, je za námi prostě dřív něco vidět. Při stejném rozhraní je možné moduly různě kombinovat. Při požadované mobilitě jsou mnohem skladnější. |
| Panel | Skýtá mnohem více možností situovat trať do více výškových úrovní. Hlavním rysem je soustředění "mnohého" do malého prostoru. Digitál podporován automatikou softwaru se tady vyřádí. Rovněž řízení jednou osobou je zde snadnější. | |
| Návrh | Vlastní stavbě by měl
předcházet návrh. Stavět bez něj lze prakticky snad jen jednoduchý ovál,
ale třeba jednoduché moduly snadno. Na vše ostatní potřebujeme nějaký
plán, nákres, neboť změny v plánu jdou udělat mnohem lépe, než když
musíme trhat koleje. Také je nutno z něčeho spočítat potřebný materiál. Na plánování kolejiště existuje řada programových aplikací, které velice usnadňují práci. Za všechny jmenuji WinTrack. Základy (jednoduchý návod v češtině) prezentoval třeba Houmr, další možnosti Jirka Brožek.
WinTrack se dodává v angličtině nebo němčině. Není to ovšem freeware. K dispozici je řada vynikajících nástrojů, kontrol (např. výšková, pro křížení kolejí), stanovení sklonu atd. Zobrazení 3D v různých módech je samozřejmostí. |
|
| Dělení kolejí | Velmi frekventovaná otázka. Kde, jak, kolik. Odpověď záleží na mnoha věcech. | |
|
Lze říct, že při použití výhybek bez odděleného napájení
srdcovky (EW1), není pro digitál přerušování kolejí nezbytné. I plně
automatický digitální provoz řízený počítačem lze praktikovat bez
jediného přerušení kolejnice. Bloky, nutné při ovládání softwarem, jdou
udělat pomocí kolejových kontaktů (pevných indikátorů), ať jsou to
jazýčková relé, optozávory nebo něco jiného. Ovšem mnou preferovaný styl
to není. Výhybky EW1 NE a pevné indikátory také NE. Důvody proti EW1
níže. Důvodem pro fyzické kontakty (třeba pomocí jazýčkových relé) mohou
být nižší investice (ale o mnoho levněji to nevyjde) nebo přesnější
zastavení při automatice. Kdo chce zastavit téměř na milimetr přesně,
jde do kontaktů. Ale jde to i kombinovat. Mně se prostě instalace mnoha
desítek kontaktů nezdá vhodná. Každá mašina musí mít na sobě také
magnet. Někdy (v TT většinou) ho není kam dát. A jak to udělat s
indikací vagonů, tak to ani nevím.
Dalším, dle mého názoru lepším způsobem indikace, jsou proudové snímače, dekodéry nebo detektory obsazení. Různé názvy pro stejné zařízení. Izolovaná část koleje, vjede na ni mašina, detektor vyhodnotí, že je odebírán proud a sepne. Chceme-li indikovat i vagony, musí rovněž odebírat proud. "Svítící" to splňují, těm ostatním je třeba natřít kola vodivým lakem. Například. Detektory reagují na proud asi 1 mA, takže z velkého zvýšení odběru nemusíme mít obavy. Takže přerušené koleje, izolované úseky. S ohledem na různé varianty zapojení, na výhled, na případné změny, platí jednoduché pravidlo. Přerušení obou kolejnic hned vedle výhybky. Na všech stranách. Přívody pod základní desku. Tam je lze spojit vždy. Takhle to vyhovuje pro většinu variant. Každý úsek mezi výhybkami pak může být zapojen libovolně. Napojen na některé digi komponenty. Vyhovuje to i izolování srdcovkových kolejnic pro napájení srdcovky výhybky. Delší úseky mezi výhybkami (širá trať, delší staniční koleje) také není špatné rozdělit na menší (1 až 2 m). Dělení kolejí má vliv i na další věci. Pokud dojde někde v kolejišti ke zkratu, může se hodit některé úseky postupně odpojit. Na oválu se dvěma výhybkami se najde zkrat rychle. Na složitém panelovém kolejišti už to tak rychlé být nemusí, a to nemluvím o kolejích skrytých. Pak se odpojení některých částí může hodit. |
||
| Sklon | Nejlepší sklon je NULA, tedy žádný sklon. Do 3 cm/m problémy téměř nebudou. Přes 6 cm/m je to už kritické. Čím "hlavnější" trať, tím raději méně. Nejvíce důležité jsou pozvolné přechody. Zalomené přechody některé mašiny vyloženě nesnáší (třeba ICE). Jiné (třeba Rosnička) zase do stoupání nic neutáhnou. Udělat pak krásnou vlečku na pilu, do kopce, do lesa, a počítat, že to tam bude obhospodařovat Rosnice, je nesmysl. | |
| Výhybky | Čím delší, tím
lepší. Vypadají lépe. Přejíždějící vozidla vypadají mnohem lépe. Mají
méně "hluchých" míst. Myšleno pro napájení kol. Ale zaberou více místa.
V TT máme k dispozici tři základní typy (podrobněji v článcích
Testy 1 a
Stavba 1). EW1,2 a 3. EW1 jen v nouzi. Jen pokud se tam nic delšího
nevejde. Pokud potřebujeme zhlaví co nejkratší. Nebo pokud trváme na
přestavníku, který tvrdší výhybky nezvládne (elektromagnetický Tillig,
příp. Conrad, slabší relé). Výhybka EW1 totiž k přestavení potřebuje jen
velmi malou sílu.
Kromě názvosloví je zde dobře vidět rozdíl mezi IBW nahoře (konstrukce jako EW1) a EW2 dole. |
|
| Přestavníky | To je kapitola
sama pro sebe. Něco už bylo řečeno výše. Doporučuji články
Testy 1,
Testy 2 a
Testy 3. Otestoval jsem také serva (Servo
a výhybky,
Servodekodéry,
Serva - odrušení),
od kterých si hodně slibuji. Popisy jiných kolegů jsou již na webu.
SwitchPilot Servo fy ESU je spínací dekodér pro ovládání modelářských serv (celkem 4). Ta jsou použita místo přestavníků. |
|
Tak co, dozvěděli jste se něco nového? Většina sotva.
Logika je totiž hlavní odpovědí na spoustu otázek.
|
LokoPin |
18.04.2021 |
poslední editace |
A dělá se to tak, že
postupně vyměňujeme jednotlivé části. Máme-li si je ovšem kde půjčit.
+ 4x
