Stavba a úpravy výhybek Tillig

Pokud si nebudeme občas hrát jen tak na stole, budou naše výhybky většinou ty štíhlejší, a jestliže budeme chtít trochu ušetřit, bude naším výhybkovým pilířem stavebnice Tillig 83420 nebo 83421, z nichž budeme stavět výhybky EW2 a EW3, případně i další, nestandardní (a také i patinované). Všechny stavebnice se staví obdobným způsobem. Některé postupy, "objevené" při sestavování stavebnice se dají využít i na úpravy originálních hotových výrobků.

Číslo	Popis	Skupina	Poznámka
83410	IBW levá oblouková	1	Izolovaná srdcovka bez přepínání, jazyky na čepech
83411	IBW pravá oblouková	1	"
83416	IBW levá oblouková, patinovaná	1	"
83417	IBW pravá oblouková, patinovaná	1	"
83430	kit - EW 1 levá 15°	1	"
83431	kit - EW 1 pravá 15°	1	"
83436	kit - EW 1 levá 15°, patinovaná	1	"
83437	kit - EW 1 pravá 15°, patinovaná	1	"
83420	kit - flexi 15°	2	Vodivá srdcovka přepínaná, jazyky pružné
83421	kit - flexi 12°	2	"
83426	kit - flexi 15°, patinovaná	2	"
83427	kit - flexi 12° , patinovaná	2	"

Skupina 1 má jazyky na otočných čepech, delší plastovou srdcovku (ala EW1), propojené jazyky a srdcovkové kolejnice, ovládání i elektromagnetickým přestavníkem a pevné podloží. Z této stavebnice složíme vždy jen jeden daný typ výhybky.

Skupina 2 jsou naopak ala EW2, tedy pružné jazyky bez kloubů, kratší vodivá srdcovka (nutná přepínat), nepropojené jazyky a srdcovkové kolejnice, ovládání pouze podpovrchovým přestavníkem. Podloží je pružné, takže z typu 83420,6 složíme EW2 a IBW, a to pravou i levou a všechno mezi tím, tedy i symetrickou ABW15, případně i jiné, nestandardní "mezisměry". Stavebnice 83421,7 je jen delší, tedy EW3 a symetrická ABW12. Mohli bychom postavit i obloukovou delší, než originál.

Za povšimnutí stojí, že vlastně máme dva typy obloukových výhybek, sestavený výrobek je Skupina 1 a ze stavebnice (83410,1) můžeme postavit výhybky skupiny 1 nebo (83420,1) i skupiny 2. A dokonce, pokud bychom potřebovali, ještě navíc i delší obloukové výhybky ze stavebnice 83421,7. Uvádím to podrobněji, neboť už výrobce má některé obrázky chybné (viz Poznámka v tabulce), a všichni další tuzemští prodejci to od něj stejně chybně přebírají. Výsledkem je, že i zkušení kolegové v tom mají, jak jsem zjistil, trochu guláš.

Skupina 1 jde sestavit zcela bez problémů, vše je nařezané, vytvarované, takže to jen sestavíme dohromady a zalepíme. Není co dodat. Snad jen propojky, které se pouze podkládají, několikrát přeložené pod kolejnice, bych raději naletoval.

Chtěl bych trochu zklidnit rozjitřené nervy stavitelů, kteří se pouští do této stavby poprvé. Během sestavení prvních dvou výhybek jsem několikrát litoval, že jsem nekoupil hotové kusy. On ale zhruba stokorunový rozdíl je při větším počtu výhybek dost silným motivem. A tak stačí překonat pár choulostivějších míst a odměnou je dobrá a levná výhybka. A nejen to. Několik vylepšení (např. zbroušení jazyků, které sníží přestavovací sílu) ještě dále zlepší její vlastnosti. Ze stavebnice, dodávané Tilligem pod číslem 83420, lze postavit výhybku délky 166 mm, upravenou do libovolného směru od levé obloukové, až po pravou obloukovou a vše mezi tím. Tedy i EW2, IBW (oblouková) a ABW15 (symetrická). Ze stavebnice 83421, pak EW3 a ABW12. Něco je v návodu v češtině a pár postřehů doplním.

Zatím jsem stavěl pouze výhybky EW2. Originál (ne stavebnici) jsem měl k dispozici, takže vytvarování kolejnic jsem udělal podle vzoru. On aspoň jeden vzorek rozhodně není k zahození. Vždycky se můžeme podívat, jak je co udělané. Pro EW2 není třeba ani horkovzdušná pistole, neboť správně vytvarované kolejnice drží podloží, které je flexibilní, ve správném tvaru. Jo, ta čeština. Podloží je drženo správně vytvarovanými kolejnicemi. Ale s horkovzdušnou pistolí (stačí i fén) to jde lépe. Obě opornice vytvarujeme tak, aby se tlačily směrem k sobě, k jazykům, ale aby rovná strana výhybky přitom byla co nejvíce rovná. Pružnost podloží je zajištěna tím, že spojení jednotlivých pražců není pevné, ale pomocí takových "vlnek" ve tvaru "U" je pružné. Jediný problém je, že délka podloží bývá o pár mm trochu jiná (většinou delší), než originál, takže je vlastně třeba trochu "zmáčknout". To snadno uděláme až ke konci, před zalepením krajních kolejnic (opornic) i jazyků, např. zafixováním výhybky na lepící pásku. Musíme s tím počítat při stanovení délky jazyků, aby pak byl unašeč jazyků ve správném místě v mezeře mezi pražci. Ale ani to není pro správnou funkci nutné, jen kolejnice pak jsou na krajích zhruba na stejné úrovni, jako krajní pražce. Když prostě chceme mít všechno přesně, jako originál, měříme, řežeme a tvarujeme co nejpřesněji podle něj.

Jedním z kritických míst je zasunutí zobáčků jazyků do unašeče. Možná, že časem přijdu na nějaký spolehlivý způsob, ale zobáček se už při sebemenší neopatrnosti ulomí. Udělal jsem unašeč z cuprextitu a jazyky na něj přiletoval. Nefunguje to. Jazyky jsou zalepené napevno, a tak se naletováním zpevní tak, že se jejich přestavení neúnosně zpevní. Prostě s tím jde hýbat jen velkou silou. Lze však ulomený zobáček nahradit naletováním drátku do spodní části jazyku (ze strany, ne dospodu) s následným lehkým dopilováním, aby cín nevadil kolům vozidel. Drátek letujeme, samozřejmě, na opačnou stranu jazyka, než je opornice, tam musí jazyk k opornici těsně přilehnout. Vhodný průměr drátku je asi 0,5 mm a můžeme ho trochu předem připilovat (nebo přiklepnout kladívkem) do požadovaného tvaru, aby sedl do kolejnice jazyku co nejlépe. Při montáži třetí výhybky jsem už pomalu přišel na ten nejbezpečnější způsob, jak jazýčky neulomit. Ohneme je do tvaru U (obr.1) nejlépe pomocí kleští s kulatými čelistmi malého průměru (ty jsem zpočátku neměl, ale jde to i bez nich).

Druhé kritické místo je unašeč (takové plastové nic, ve kterém je pár otvorů, do kterých se zasouvají zobáčky jazyků a ovládací struna). Kritické proto, že se velmi snadno zničí. Nic tragického, uděláme ho z cuprextitu znovu, nebo i z plastu, ale cuprextit je právě díky měděné vrstvě přece jen daleko pevnější. Cuprextit lze sehnat i v požadované síle, což je 0,8 mm, ale lze celkem snadno dopilovat a dosmirkovat i z desky o větší tloušťce. Uděláme na něj jehlovým (trojúhelníkovým) pilníkem několik zářezů (samozřejmě do hmoty, ne do Cu folie), dopilujeme, přesmirkujeme a změříme. Dvakrát, třikrát. Trvalo to pár minut. Výroba unašeče je dost obvyklá, neboť otvor pro ovládací strunu je často nutné zvětšit. Stačí malá neopatrnost a je po něm. Takže se to hodí na opravu i hotových výhybek.

Třetí kritické místo je geometrie konců jazyků, zasunutých k srdcovce. Pokud jsou jazyky blíž k sobě, než je nutné z důvodů správného rozchodu, zvyšuje se zase riziko zkratu při typu zapojení III s propojením jazyků k bližší opornici (Testy 2, obr.5). Pokud chceme použít právě tento typ zapojení, snažíme se upravit geometrii tohoto místa tak, aby vzdálenost jazyků byla co největší (směrem B, na obr.1) a kolo lokomotivy se tlačilo na "funkční" jazyk (např. při jízdě rovně je to jazyk B₁). Zahnutí jazyků u srdcovky se provádí způsobem popsaným v návodu. U EW2 je to ve vzdálenosti 5,5 mm od srdcovky, tedy od konce jazyků (5 mm pro EW3). Vzdálenost by rozhodně neměla být nižší. Nezapomeneme ve spodní části napilovat kolejnici jehlovým, trojúhelníkovým pilníkem. Pomůže to přesnějšímu ohnutí v potřebném místě. Zahnutí jazyku B₂ u srdcovky by teoreticky mělo být rovnoběžné s opornicí A₂a stejně tak A₁ a B₁. Na obr.2 k té rovnoběžnosti něco málo chybí. Je to proto, že současně je v návodu napsáno, "...aby plynule navazovala na plastový výlisek kolejnice u srdcovky." Je třeba zvolit zkusmo kompromis. Některé pokyny pro usazení se zdají neproveditelné, protože kolejnice jsou v místech A i B usazeny pevně, ale vždycky je v usazení do podloží nějaká vůle, a tu je možno využít. Většinou stačí dodržet správné zahnutí jazyků u srdcovky a zalepení obou opornic v místech A směrem mírně přitlačeným k jazykům (ve směru žlutých šipek na obr.2). Současně je třeba, aby jazyky byly u srdcovky přitlačeny spíš na stranu k opornicím, tedy od sebe (ve směru modrých šipek na obr.2). V praxi to lze provést celkem jednoduše. Stáhneme (lehce) třeba omotáním drátku nebo niti v místě A₁B₁ jazyk a opornici a v tomto stavu přiletujeme zespodu propojku (třeba tu přiloženou nebo drátek). Nikde nesmí být žádné velké tlaky kolejnic do podloží, protože jak začneme zespodu letovat, začne se uchycení v podloží deformovat. A letujeme co nejkratší dobu, výhybku položenou kolejnicemi na sklo. Takže pozor! Zkontrolujeme míry (nejlépe měrkou Tillig), a to včetně horizontální roviny zejména v oblasti srdcovky. Její hrot má někdy tendenci vystupovat nad tuto rovinu a přesah pak musíme pracně odstraňovat. Pak zakapeme opornice i jazyky vteřinovým lepidlem. Podle potřeby zatížíme hrot srdcovky (lepší je stažení svěrkou). Zdá se to všechno moc složité, ale provedení je jednodušší, než si to přečíst. První výhybku jsem dával dohromady dlouho, a pak jsem musel ještě odstraňovat různé nedostatky a hledat způsob nápravy. Ale další výhybky šly podstatně lépe a rychleji. Na obr.15 až 18 je úprava hotové originální výhybky ABW15 včetně popisu. Stejný postup využijeme i u stavebnice.

Potřebné elektrické vývody z kolejnic provedeme naletováním vodiče (většinou izolované lanko) přímo zespodu na kolejnici. Letujeme co nejkratší dobu, výhybku položenou kolejnicemi na sklo. Tam, kde vadí podloží, vždy jednu "vlnku" v místě naletování odstraníme, abychom se dostali na kolejnici zespodu.

Jak známo, výhybka typu EW2 je "nejtvrdší", a tak trochu té tvrdosti jazyků můžeme odstranit. Stačí trochu v naznačeném místě, mezi šipkami, upilovat, prodloužit vybrání, tedy upilovat vlastně patku kolejnice (obr.3).

Obr.3 - Pilníkem prodloužíme vybrání (upilujeme patku) na každé straně jazyku. Na jedné straně mezi žlutými šipkami, na druhé mezi zelenými. Polohu pravé zelené šipky nutno dodržet. Tady už je jazyk zalepen do podloží. Ale polohu levé žluté šipky můžeme posunout ještě více doleva a ještě můžeme trochu upilovat jazyk mezi šipkami do tenka (spíše směrem k patce jazyku, dolů). Samozřejmě takto upravíme oba dva jazyky. Tím se sníží tvrdost při přestavování dost podstatně.

1.	Vytvarujeme opornice do požadovaného poloměru. Zasunutím do podloží kontrolujeme tvar. Zatím nelepíme.
2.	Zasuneme srdcovkové kolejnice. Hrot je od spojení plastové části srdcovky a jazyků vzdálen 3,1 mm pro stavebnici 83420,6 nebo 5,3 mm pro 83421,7. Srdcovkové kolejnice můžeme hned přilepit (zakápnout vteřinovým lepidlem). Můžeme je i sletovat k sobě, zespodu a výhybku přitom položíme na rovnou podložku, aby byla dodržena její horizontální rovina (skleněná tabulka nebo zrcadlo je ideální podložka). Obr.4 až 7.
3.	Upravíme jazyky. Odměříme, uřízneme, dopilujeme, vytvarujeme (i konce do srdcovky, kde místo ohybu napilujeme).
4.	Ohneme zobáčky jazyků dolů do tvaru "U" a zasuneme do unašeče. Vložíme jazyky do podloží (musíme přitom povytáhnout opornice). Obr. 8 a 9. Teď jsou pohromadě hlavní části.
5.	Zkontrolujeme celkový tvar, délku a umístění konců jazyků se zobáčky ve správné mezeře mezi pražci. Zalepíme dle obr.10.
6.	Pokud je třeba, stáhneme k sobě drátkem nebo jinak opornici a bližší jazyk v bodu A, B a naletujeme zespodu propojky jazyk-opornice. Rozhodně nesmíme nikde překročit povolené míry (kontrolujeme měrkou nebo aspoň šuplerou, kontrola samotným dvojkolím z vagonu, které předtím zkontrolujeme šuplerou taky není k zahození). Místo pro spoj uděláme odstraněním vždy jedné "vlnky" v podloží. Obr. 11, 12 a 15 až 18.
7.	Pokud použijeme horkovzdušnou pistoli, teď je ta správná doba. Jediná kritická poloha je totiž unašeč, s nasazenými zobáčky jazyků a vložený doprostřed mezi pražce tak, aby se pohyboval volně. Bez pistole zafixujeme podloží třeba nalepením na pásku.
8.	Pokud vše sedí, zalepíme opornice i jazyky vteřinovým lepidlem (obr.13). V oblasti srdcovky zatížíme do roviny. Zkontrolujeme rovinu všech kolejnic, případně upravíme. Pak zasuneme a zalepíme také přídržnice.
9.	Nakonec naletujeme zbylé potřebné vývody. Letujeme co nejkratší dobu, výhybku položenou kolejnicemi na sklo.
10.	Abych to zarovnal na desatero, kocháme se dobře odvedenou prací.

Obr.5 - Před lepením a sletováním srdcovkových kolejnic zasuneme i obě opornice (ty ještě nelepíme!) a položíme výhybku na rovnou plochu (sklo je vroubkované jen z jedné strany, hladké jsem neměl), to všechno z důvodu dodržení roviny všech kolejnic (hrot srdcovky má při letování tendenci povylézt).

Obr.6 - Letoval jsem zde, ale o jedno pole vpravo je to lepší, tam už se srdcovkové kolejnice dotýkají, jenže pro pistolovou páječku je tam trochu málo místa. A těžko tam udělat i vývod. Originál má kontakt přibodnutý naopak o jedno pole vlevo od šipky (viz obr.15), a tam letovat je nejmenší nebezpečí, že porušíme úchyty hrotu srdcovkových kolejnic do podloží.

Obr.7 - Nejprve ocínovat, nechat zchladnout, a pak položit třeba kontakt (nebo rovnou výstupní vodič, ale ten kontakt to zpevní více) a přiletovat na obě kolejnice. Teď můžeme srdcovkové kolejnice zakapat vteřinovým lepidlem. Nezapomeneme už kontrolovat polohu podloží, většinou je trochu delší, tak ho před lepením zafixujeme (třeba nalepením na pásku). Zde je dobré dávat lepidlo ke každému "upevnění" k pražci z obou stran. Musí to držet dobře, jinak se to utrhne při zasouvání spojek a manipulaci při připojování výhybky na další koleje. Ze stejného důvodu k sobě srdcovkové kolejnice letujeme. Já jsem nakonec od sletování srdcovkových kolejnic upustil, neboť sletovat je k sobě pistolovou páječkou a neporušit při tom uchycení jejich hrotu do podloží je téměř nemožné. Pokud potřebujeme elektrické zapojení výhybky s oddělenými srdcovkovými kolejnicemi, stejně musí stačit jen vteřinové lepidlo.

Obr.8 - Jazyky zasouváme už zcela vytvarované. Ohnutí u srdcovky tomu trochu brání, tak si lehce pomůžeme kleštěmi (musím si sehnat hladké, tyhle běžné, vroubkované, poškrábají kolejnice). Opornice jsou při tom povytažené, aby podloží nebránilo již ohnutým zobáčkům jazyků.

Obr.9 - Na ohnuté zobáčky jazyků nasuneme unašeč (teď ještě není podloží ve správné poloze, takže je trochu roztažené) a zasuneme opornice.

Obr.10 - Kontrola celého tvaru, podloží, kolejnice, unašeč v mezeře podloží (výhybka je přilepena na oboustrannou lepící pásku). Je-li vše v pořádku, opornice a jazyky zalepíme v naznačených místech. Bude to držet podloží už ve správném tvaru. U opornic dbáme na správnou polohu vybrání v místě unašeče, aby mohl jazyk k opornici přilehnout.

Obr.11 - K odstranění "vlnky" pro letování propojky se hodí pilka ze žiletky, ale jde to i skalpelem.

Obr.12 - Na takto připravené ocínované kolejnice položíme pásek, který je v sadě, a přiletujeme. Lepší je zvolit pole o jedno vpravo (viz obr.15), tady se letováním trochu porušilo uchycení jazyků u srdcovky.

Obr.13 - Na konec do spojení kolejnice-podloží naneseme (např. pomocí drátku) lepidlo. Opornice stačí na začátku, kolem unašeče, na konci (něco už máme) a místy něco uprostřed. Jazyky a srdcovkové kolejnice (máme) lepím všude.

Obr.14 - Po nanesení lepidla zatížíme výhybku mezi skla, ono to vteřinové lepidlo, nanesené jen zakapáním, tak rychle neschne. A po řádném zaschnutí (aspoň hodinka) se můžeme kochat a zkoušet, jak to jezdí.

Všechno jsem letoval zespodu (pokud se něco trochu přitaví, není to vidět) normální pistolovou páječkou. Její hrot vytvarujeme co nejužší a pájíme opatrně a krátce. Lepší je nejprve kolejnici lehce ocínovat a když zase zcela zchladne, připájet vodič.

Při stavbě obloukových výhybek je ohnutí podloží už tak velké (a tedy i síla, kterou se "snaží" narovnat), že přece jen bude lepší použít horkovzdušnou pistoli a aspoň nakreslenou šablonu, abychom docílili správného tvaru a aby v něm výhybka dobře držela.

Pokud chceme použít zapojení, kdy jazyky jsou propojeny přímo na opornice, je třeba odstranit nebezpečí zkratu v bodě B (Testy 2). Jednoduchý a účinný postup úpravy výhybek skupiny 2 (zde např. ABW15) je na následujících obrázcích. Ovšem správná geometrie dvojkolí je prvním nutným předpokladem. Podle normy NEM 310 nesmí být vnitřní vzdálenost dvojkolí menší, než 10,2 mm. Tato norma též stanovuje vnitřní rozchod kolejnic na min. 12 mm a max. 12,3 mm, přičemž u přímé koleje je nutno dodržovat jmenovitou míru, v oblouku je vhodné rozšíření rozchodu, např. mají-li být v provozu vozidla s velkým rozvorem. Pokud je vše dodrženo, ke zkratům nedochází. Našel jsem však i kola se vzdáleností kolem 9,9 mm a upravit by šla jen obtížně. Pak je následující úprava výhybky dalším krokem k zamezení zkratů mezi kolem a druhým, "nefunkčním" jazykem u srdcovky.

Obr.15 - Nejprve odstraníme spojovací "vlnky" v místě, které vidíme na obrázku a naletujeme propojku na jazyk. Přídržnice vyndáme nebo aspoň odsuneme, abychom je nepoškodili při letování.

Obr.16 - Omotáme opornice nití, která je stáhne o vůli v podloží k sobě. Tlak se nesmí přehnat a vhodnější je omotat delší kus, než je na obrázku, jinak rovná opornice není rovná. Kontrolujeme geometrii vizuálně i měrkou nebo aspoň šuplerou. Zde obzvlášť platí dvakrát měř, jednou řež.

Obr.18 - Zasuneme přídržnice zpět a je to. Přídržnice zalepíme a můžeme zalepit pro zvýšení pevnosti i opornice, alespoň kolem upravovaného místa. Přesahující vodiče uřízneme nebo necháme a využijeme jako přívody. A zase se kocháme, jak to jezdí bez zkratů a jak jsme ušetřili jeden přepínací kontakt přestavníku. Je to neuvěřitelné, ale tato nepatrná úprava dostane polohu dvojkolí při přejezdu srdcovkou tak daleko od druhého jazyku, že ke zkratům v tomto místě nedochází. Je nepochopitelné, že to nezajistí už výrobce výhybky, navíc, když právě toto zapojení propojených jazyků s opornicemi doporučuje v návodu pro instalaci motorického přestavníku Tillig.

Na závěr musím konstatovat, že popis stavby je mnohem složitější, než stavba sama (pořád se nemůžu zbavit toho dlouhého vykecávání), ale, jak je mým zvykem, chtěl jsem jen vše popsat co nejpodrobněji, abych stavitelům ušetřil nějaký ten čas, případně i nějakou výhybku.

LokoPin	01.01.2007
poslední editace	21.10.2018	revize