Testy 3

Přestavníky (Conrad, Fulgurex, Hoffmann, Tillig)

    Na začátku připomínám, že měřítko je 1:120 TT. Kolejivo je výrobkem fy Tillig. Cílem je plně digitalizované ovládání systémem Lenz. Pro jiné kolejivo a jiné digitální systémy mohou být stejné nebo podobné jen dílčí části !!!

    Než přejdu na plně digitální ovládání, je třeba vyzkoušet přestavníky v praxi. Pokud někdo čeká, že mu poradím přestavník tichý, levný, s pomalým chodem, velkou silou, dlouhou pracovní dráhou, s množstvím nezávislých kontaktů a značnou spolehlivostí, nemusí dál číst. Nenašel jsem ho. Kdo ho začne vyrábět a prodávat, čeká ho velká sláva. I když ... nevděk světem vládne.

    Chtěl jsem hlavně vyzkoušet přestavníky Conrad a Hoffmann a mikrospínače, jako přidávané kontakty. Nakonec došlo i na Fulgurex a Tillig. Na obr.1 a 2 je "testovací prkno". Zleva - výhybka EW2 ovládaná Hoffmannem (brko), EW2 a Fulgurex (torzně), EW1 a Conrad (brko), dole EW2 a Tillig (brko) a vpravo EW2 a Hoffmann (torzně).

Obr.1 - "Testovací prkno".

Obr.2 - "Testovací prkno" zespodu.

Názvosloví

    Trochu si popíšeme situaci. Názvosloví mi poněkud chybí, tak je budu muset možná místy trochu dotvořit. Pokud bude něco špatně, vždycky mi můžete napsat a já to rád opravím. Přestavování výhybky patří určitě ke klíčovým oblastem modelové železnice a bavit se o něčem bez přesného názvosloví, je zdrojem potíží hned na začátku.

    Ovládání výhybky sestává z pohonu, spřažení (vazby, přenosu) a samotné výhybky. Pohonem může být libovolný zdroj síly, my se budeme zabývat pouze jedním, a to elektrickým. Zde lze použít nejrůznější elektromechanické měniče, od relé až po tepelný drát (MemoryWire). Tentokrát se budeme zajímat o elektromotorický přestavník. Zde je k pohonu použit obyčejný elektromotorek na stejnosměrný proud a nějaké soukolí s převodem do pomala (obr.3). Výstup pohybu z přestavníku je pomocí nějaké páky, ramene, táhla a pod.

Obr.3 - Hoffmann v řezu.

    Další důležitá část je spřažení mezi přestavníkem a výhybkou. Je to většinou mechanický přenos síly z přestavníku na výhybku. I spřažení může mít více variant. Bowden, páka, táhlo a pod. Nejpoužívanější je přímý přenos pomocí různě tvrdé struny (brkem) nebo pomocí páky, většinou torzní.

    Testoval jsem pochopitelně jen velmi malou část z toho nepřeberného množství variant, takže hlavní role jsou rozděleny. Přestavník Hoffmann, Conrad, Tillig a Fulgurex, spřažení torzní tyč nebo brko a výhybka EW1 a EW2.

Parametry

    V celém soustrojí hrají důležitou roli ještě další parametry. Kromě typu přestavníku, typu výhybky, způsobu spřažení, jsou to vzdálenost výhybka-přestavník (myšleno svislá vzdálenost, přestavník dole pod deskou, výhybka nahoře, tedy v ose Z), pracovní dráha a síla přestavníku, pracovní dráha výhybky a síla, potřebná k jejímu přestavení. Vypadá to složitě, ale v podstatě je třeba jednoduše změřit pár údajů. Stačila na to šuplera a stará závaží z kuchyňských vah po babičce. Přestavníky mají pracovní dráhu cca 7 mm (Tillig až 10mm) a sílu 1 - 2 N (Tillig až 3 N).

    V  Testech 1 je tabulka, kde jsou síly, kterých přestavník dosahuje. Udávané výrobci. Můj speciální oční siloměr (koukal jsem, jestli to závaží utáhne) naměřil u Hoffmannu a Conradu 2 N (prostě vytáhl 20 dkg závaží), kdežto Fulgurex vytáhl s bídou 10 dkg, tedy 1 N. Tillig mě v tomto ohledu příjemně překvapil. Vytáhl v pohodě 30dkg, tedy cca 3 N a to ještě nebyla jeho hranice. Od dalšího zvyšování zátěže mě odradila obava, že se rozpadne mechanicky.

    Výhybka má pracovní dráhu cca 2 mm a k přestavení je třeba asi 0,5 N (u EW2, která je "nejtvrdší"). Hodně je ztraceno různými vůlemi při přenosu a rezervou na přítlak, takže to jednoduchým výpočtem vypadá tak 1:2. V tomto poměru je třeba nastavit délku ramen torzní tyče, ale velmi též záleží na její tvrdosti a vlastně i na "svislé" délce (v ose Z). U Fulgurexu je dodávána tyč z mosazi o průměru 1 mm a nastavovací předpis hovoří o horním i dolním ramenu 20 mm. Už se ale nemluví o té svislé délce. Čím bude větší, tím tyč bude víc pružit. Pokud instalujeme více přestavníků, vždy se vyplatí pro určitou vzdálenost v ose Z požadované optimum vyzkoušet. Pokud mosaz moc pruží, lze použít ocel. Přestavníky Hoffmann, Conrad i Tillig mají podélné otvory pro upevnění, takže s nimi lze ještě asi 1 cm hýbat. Na další doladění výborné.

A jedem...

    I když jsem to nijak nezdůrazňoval, z obrázků 4, 5 a 6 (nebo v Testech 1), je jasně vidět, že konstrukce přestavníků Conrad a Hoffmann je stejná. Hoffmann má gumový pastorek, "brzdící" páčku a diody uvnitř. A jedna zajímavost. Víte na co je na Conradu a Hoffmannu to tlačítko "Stop"? Trvalo mi to, než se mi rozsvítilo. Když se přestavník osazuje, je třeba spřažení nastavit ve střední poloze (ať už je to torzní tyč nebo brko). Takže na tlačítko dáme prst, vyšleme povel pro přestavení, přestavník začne přestavovat a my ho mírným tlakem na tlačítko zastavíme uprostřed dráhy a přerušíme proud do přestavníku (třeba vypnutím celého napájení). Výhybka nastavíme také doprostřed (správně mají být jazyky u EW2,3 napruženy tak, aby v klidové poloze uprostřed byly) a teď spřažení dotáhneme. Tím se vlastně správně nastaví obě krajní polohy. Jak jednoduché. U Fulgurexu a Tilligu musíme nastavit střed přestavníku ručně, otáčením ozubeného kolečka.

Conrad - Hned zpočátku jsem objevil, že mé předpoklady se poněkud nenaplnily nebo spíš pozměnily. Conrad "lítá" jako vítr, a to je právě chyba. Celé "soustrojí", tvořené pružnými jazyky výhybky a pružnou torzní tyčí (drátem), je moc pružné a v dorazech kmitá. Nebo spíš se odráží, neboť převody přestavníku, tvořené plastovými ozubenými koly, jdou moc volně. To, co jsem pokládal za výhodu, je na závadu. Zkusil jsem tedy Conrad na výhybku EW1. Spřažení ne přes torzní tyč, ale přímo přes vztyčený drát ("brko"). Použil jsem tenčí strunu, dodávanou s přestavníkem, protože vzdálenost mezi přestavníkem a výhybkou byla pouze 10 mm. Pro delší vzdálenost by se použila struna přiměřeně tvrdší. Výhybky EW1, mají jazyky volné, přes čepy, takže síla na jejich přestavení je minimální. Conrad přestavuje perfektně, neodskakuje. Na výhybky skupiny 1 (Testy 2), je Conrad vhodný.

Hoffmann - Teď se totiž teprve ukázal význam jeho "gumového" pastorku. Ten totiž potřebně "přibrzdí" právě natolik, aby se přestavník po dojezdu na konec skoro nehnul. Pastorek ovlivňuje přestavník v obou způsobech provozu. V brzděném i nebrzděném. Ale přestavník se chová, samozřejmě, vždy trochu jinak. Bez brzdy přestavuje rychle, má větší sílu, ale někdy přece jen trochu od koncové polohy odskočí. Lepší výsledky jsem dosáhnul v provozu s brzdou. Přestavuje pomalu, má sice menší sílu, ale zdá se, že dostatečnou i na "tvrdé" výhybky. Od koncové polohy neodskakuje. Při trvalém napájení ale někdy dostatečně nerozepne koncový kontakt a začne jiskřit. V digitálním provozu to naštěstí tolik nevadí, neboť spínací dekodér nenastavíme na trvalý provoz (některé lze nastavovat libovolně, některé po několika sekundách vypnou, některé nevím), takže po několika sekundách sám proud přeruší. (Možná stojí za úvahu, při digitálním ovládání, vyřadit koncové vypínače.) Na výhybky skupiny 2 (Testy 2) je Hoffmann dobrý. Na výhybky skupiny 1 (Testy 2) lze použít bez problémů, včetně brzděného provozu.

    Hoffman na obr.4 má délku torzní tyče od otočného bodu k ukotvení do výhybky 20 mm, délku u přestavníku 30 mm. Torzní tyč je ocel o průměru 1 mm. Snažil jsem se zde použít všechna negativa, abych se přesvědčil, že to bude fungovat. Proto tam jsou zbytečně připojeny čtyři mikrospínače a ještě v nepříznivých místech. I torzní tyč je až zbytečně tvrdá. Přesto to funguje. Přítlak jazyků na opornici je značný. Ve skutečnosti máme méně mikrospínačů (jeden, dva), o výhybkách skupiny 1 ani nemluvě. Pokud použijeme torzní tyč i u Conradu, vyladíme posunem přestavníku vzdálenost tak, aby výhybka spolehlivě přestavila a zbytečně nic nepružilo. Pokud by u Hoffmannu nestačil kontakt mezi jazykem a opornicí ke spolehlivému vedení proudu, použijeme další mikrospínač a zapojení I. (Testy 2, obr.3).

    Ještě jsem vyzkoušel spřažení "brkem", jak to doporučuje výrobce, tedy ne torzní tyčí. Samozřejmě jde o výhybky EW2. Hoffmann k přestavníku dodává dvě brka. Jedno (tvrdší) má průměr 0,6mm a je asi z mosazi, druhé (měkčí) má průměr 0,5mm a je ocelové. Je pravda, že při větší vzdálenosti v ose Z, tedy svislé, tzn. pokud máme mezi výhybkou a přestavníkem nejen třeba překližku, ale ještě např. několikacentimetrový polystyrén, je lepší torzní tyč. Ale ta větší vzdálenost lze kompenzovat tvrdším strunou (větší průměr, ocel místo mosazi). Na obr.3a je Hoffmann osazen mosaznou strunou o průměru 0,8mm. "Pracovní" délka struny (vzdálenost mezi táhlem přestavníku a unašečem výhybky) je asi 2,5cm. Funguje to stejně, jako funguje torzní tyč. Navíc soudím, že se takto odstraní některé vůle, kterým se při přenosu torzní tyčí nevyhneme (vůle mezi unašečem přestavníku a torzní tyčí, vůle v otočném uložení v trubičce). Ono se to nezdá, ale každá taková vůle "přispívá" ke zmenšení přestavovací dráhy, a to nepotřebujeme. Brka, dodávaná k přestavník lze použít spíše pro výhybky EW1. U testované EW2 a pracovní vzdálenosti 2,5cm "utáhlo" jazyky tvrdší brko jen taktak. Měkčí už nestačilo. Na větší vzdálenost Z jsem už netestoval, ale odhadem bych předpokládal, že brko při síle 1,2mm by šlo použít asi nejvýš tak do 4 až 5cm. Pak bude torzní tyč vhodnější. Negativem tohoto přímého spojení je upevnění k unašeči přestavníku, které není zrovna z nejpevnějších, a při větších průměrech struny zde vznikají už dost velké síly. Na obr.3a je dobře vidět, jak už je struna prohnutá. Další variantou je spřažení pomocí "špuntíků", dodávaných Hoffmannem(obr.3b). Popis montáže i činnosti si můžeme prohlédnout na stránkách výrobce (tak pěkný grafický návod je k vidění zřídka). Tím se struna přímého spřažení změní na dvojzvratnou páku, a poměry přenosu síly se zlepší. Ovšem jen do určité vzdálenosti (výpočet páky si pamatuji, kdo ne, ať si to najde), pak už nestačí dráha.

Obr.3a - Hoffmann a přímé spřažení "brkem".

Obr.3b - Hoffmann - sada pro spřažení systémem dvojzvratné páky.

    Fulgurex - mě velmi zklamal. Že řve jako k.... je známo a lze to různými fígly (odpružení, zakrytí) částečně utlumit. Ale čekal jsem podstatně větší schopnosti v jeho síle. Nejsem strojař, ale představoval bych si, že převod šnekem pojede, jak po másle, a s mnohem větší silou. Možná ten jeden kus, co vlastním, je zrovna obzvlášť super šmejd, ale výsledky mě vůbec nenadchly. Chvíli jsem zkoušel měnit délku ramen a pružnost torzní tyče, ale vždy se to jen zhoršilo. S instalací přesně dle návodu to všechno sice funguje, ale jazyk dojede k opornici jen taktak a jeho přítlak je podstatně menší, než u Hoffmannu. Možná dělám něco špatně, ale nepřišel jsem na to, co to je.

    Tillig - jsem původně chtěl vynechat z více důvodů. Vyšší cena, pouze jeden nezávislý kontakt, problémy se spřažením torzní tyčí a z toho pramenící nesnáze s přidáním dalších kontaktů.. Jenže nyní je jeho cena nižší, než Fulgurex. Je tu i výhoda nejdelší pracovní dráhy. Prostě, za vyzkoušení to stojí. Dodávaná "brka" jsou ocelová a mají průměr 0,4 a 0,6 mm. Škoda, že výrobce nevěnoval jen trochu více pozornosti některým ostatním konstrukčním prvkům (obr.10). Brko, které ovládá výhybku, drží v unašečiči přestavníku jen zastrčením. Pokusy upevnit ho šroubem, který drží unašeč přestavníku, vedly hned k prasknutí segmentu z umělé hmoty. Šroub na upevnění brka neslouží. Rozebírá se jím segment unašeče, pokud chceme nastavovat pracovní dráhu přestavníku. Celý unašecí mechanizmus má velké vůle. Myslím, že jen trochu lepší (ne dražší) konstrukce aspoň této části přestavníku by byla možná a jeho vlastnosti by se silně vylepšily. Kontakty přestavníku jsou konstruovány na plošném spoji a vykazovaly hned zpočátku nedoteky. Posuvné uložení kontaktů šroubky je výborné, dá se zde nastavit délky pracovní dráhy až na asi 10 mm, ale jde to až po částečné demontáži, a to považuji za velmi nepříjemné. Také svislá vzdálenost přestavníku a výhybky je podle výrobce maximálně 35 mm, a to někdy nestačí. Nasazení torzní tyče u tohoto přestavníku by bylo asi obtížné. Při svislé vzdálenosti 15 mm, použití tvrdší dodávané struny a při ponechaném továrním nastavení pracovní dráhy (asi 6 mm) vše fungovalo. Jen taktak. Pracovní dráha by chtěla trochu prodloužit. Ono není divu, uchycení brka je velmi málo pevné, takže se zde hodně ztratí. Při konečné instalaci by brko asi chtělo do unašeče zalepit. Uvedené problémy mě odradily od dalších pokusů. Ale pro aplikace, kde potřebujeme opravdu dlouhou dráhu, si nasazení tohoto přestavníku představit dovedu.

Obr.10a - motorický přestavník Tillig - brko je do segmentu jen zastrčeno.

Obr.10b - motorický přestavník Tillig - unášecí mechanizmus vykazuje vůle na všech pozicích.

Přídavné kontakty

    Další část testu zahrnovala zkoušení přidávaných kontaktů, tvořených mikrospínači. Tady se zato předpoklady naplnily bohatě. Přestavník (Conrad i Hoffmann) "utáhne" v pohodě 2 i 4 mikrospínače, které vhodně umístíme rovnoměrně po obou stranách. Třeba při čtyřech  kontaktech jsou vždy na každé straně dva. Mikrospínače přiděláme na jednoduchý držák z plechu, tvrdší umělé hmoty nebo i dřeva. Takový nařezaný hliníkový "vingl" koupený v železářství je bezva (obr.4).

Obr.4 - Hoffmann a mikrospínače na držáku v místě začátku torzní tyče.

    Funguje to v pohodě. Na obr.5 a 6 jsou nasazeny mikrospínače pouze proto, aby se zjistilo, kolik jich přestavník "utáhne". Na zkoušení jsem žádné držáky nedělal, stačil kousek překližky na podložení a vteřinové lepidlo. Vyzkoušel jsem různá umístění mikrospínačů. Podle známého pravidla o rovnováze na páce (Fyzika, tak 7.třída) je umístění u otočného bodu torzní tyče nejlepší (obr.4 a 6). U Conradu je to nutnost z důvodu již zmíněného "odskakování". Pokud chceme ovládat výhybku "brkem", použijeme torzní tyč "slepou". Na obr.5 jsou na Hoffmann navěšeny čtyři mikrospínače a ještě originální přídavný kontakt. Mikrospínače vlevo jsou na "delším" konci torzní tyče, vpravo přímo na táhlu přestavníku. Tedy obě méně vhodné varianty. I tak je pohyb bez problémů, přestože na druhé straně je ovládána výhybka EW2 s pružnými jazyky (tedy ta nejtvrdší).

Obr.5 - Hoffmann. Vlevo jsou přidány dva mikrospínače až do místa konce torzní tyče. Vpravo jsou dva mikrospínače přímo proti ramenu přestavníku.

Obr.6 - Conrad. Vlevo jsou přidány dva mikrospínače do místa začátku torzní tyče, která je zde jen volně zasunuta do trubičky (na druhou stranu neprochází).

    Protože Fulgurex má potíže především v koncových polohách, zkusil jsem mu trochu ulevit. Mikrospínače potřebují přece jen o dost menší sílu k přepnutí, tak jsem je instaloval místo těch originálních. Stačilo vyvrtat dva otvory pro šrouby a skalpelem a pilníkem trochu upravit základnu (obr.7). Přestavníku se znatelně "ulevilo", i když to nebylo pořád zdaleka ideální. Rozhodně to nutí k zamyšlení, proč výrobce používá tak tvrdé kontakty (pár se prodává za cca 50 Kč), když za nižší cenu lze použít mikrospínače, které kladou menší odpor. Pokud to někdo víte, napište.

Obr.7 - Fulgurex s mikrospínači (vlevo tři, vpravo dva).

Obr.9 - Přestavník Tillig - tady vlastně není co ukazovat.

 

Zhodnocení:
Fulgurex	Fulgurex lze použít tam, kde je potřeba větší síla (??), zvýšená spolehlivost a trvanlivost, a kde je vyžadováno pomalé přestavování a nevadí větší hluk a cena. Musí to ale být nějaký Fulgurex, který jsem zřejmě já neměl.**
Hoffmann	Hoffmann lze použít na výhybky skupiny 2 (Testy 2). Zabudovaný a originál přídavný kontakt použijeme na napájení výhybky (zapojení I.). Na ohlas přidáme mikrospínač (nebo dva, na každé straně jeden)*. Na výhybky skupiny 1 (Testy 2) lze, samozřejmě, použít také.
Conrad	Conrad na výhybky skupiny 1 vyhovuje a je podstatně levnější. Jeden volný kontakt má zabudovaný, využijeme ho na ohlas (kvalita je ale ještě horší, než u Hoffmannu, takže raději mikrospínač *). Tyto výhybky bez úpravy nijak nepřepínáme a pokud je pro zlepšení upravíme, můžeme přidat další mikrospínače.
Tillig	Tillig  lze použít tam, kde je potřeba delší pracovní dráha (až 10mm), velká pracovní síla, zvýšená spolehlivost a trvanlivost, a kde je vyžadováno pomalé přestavování a nevadí větší hluk a cena. Jeho nevýhodou jsou velké vůle ve vazbě na mechanizmus spřažení, špatné usazování a nastavení. Je upraven pouze pro spřažení brkem, pro torzní tyč by jej bylo třeba upravit (nezkoušel jsem) a bez torzní tyče je problém i přidání dalších kontaktů.

^* Musíme si uvědomit, že pokud použijeme mikrospínač, bude okamžik jeho přepnutí blízko jedné z krajních poloh. V zapojení I. a II. (Testy 2, obr.3 a 4) je to na závadu. Přepnutí jazyků se musí odehrát v okamžiku, kdy už je právě odpojovaný jazyk od opornice vzdálen, tedy nejlépe uprostřed přestavení. V takovém případě je nutno instalovat mikrospínač tak, aby přepnul uprostřed přestavení, to je možné. Nebo musí oba mikrospínače přepnout ve stejný okamžik (to je téměř nemožné) nebo musí přepínač, napájející jazyky, přepnout dřív, než přepínač, připojený na kolejnice, a to v obou směrech, což je také prakticky neproveditelné. Také lze použít místo jednoho mikrospínače dva na opačných stranách a využít vždy jen jeden spínací kontakt. Jak je vidět, přestavník by to klidně "utáhl". Ale zdá se mi to už příliš komplikované. Nejlepší se jeví použít na napájení výhybky u Hoffmannu ten zabudovaný a originál přídavný a na ohlas jeden mikrospínač (pokud chceme dostat "signál" z ohlasu až po dokončení pohybu, dáme z každé strany jeden, obr.8a). V ostatních zapojeních (III., Testy 2, obr.5 až 8) to nevadí. Zapojení I je nejkomfortnější. Taky nejsložitější a vyžaduje nejvíc přepínacích kontaktů. Pro přestavník Hoffmann je na obr.8. Provoz lokomotiv na výhybce ukázal, že kontakt přitlačením jazyku k opornici není spolehlivý. Použijeme-li jakékoli jiné zapojení nebo výhybky EW1 bez úpravy, můžeme mít problémy s nedoteky nebo zkraty.

    U EW2 jsem rovněž vyzkoušel "originál Tillig" zapojení, kde jsou jazyky bez přepínání propojeny přímo na opornice. Praktický provoz (zatím krátký) kupodivu ukázal, že ke zkratům v bodě B (Testy 2, obr.1) téměř nedochází. Při testování asi deseti lokomotiv s různě velkými koly ke zkratu docházelo pouze u Tauruse od fy Piko. Je to tím, že okolky jeho kol jsou silnější, jinak řečeno, vnitřní vzdálenost kol je menší, takže někdy si prostě škrtne o druhý jazyk. Ovlivňuje to provoz pouze v případě, že lokomotiva má taková kola a jede velmi pomalu. Jakmile jede už jen trochu vyšší rychlostí, zdroj si trochu "vrkne", ale to je všechno. Také to lze vylepšit nastavením co největší možné vzdálenosti jazyků v bodě B. Při sestavování výhybky ze stavebnice (ale i u hotových výhybek), lze tuto geometrii trochu ovlivnit. Tento způsob zapojení (propojení jazyku s bližší opornicí) je velmi příznivý, neboť ušetří jeden kontakt přestavníku. Mimochodem, je to zase další věc, kdy rady výrobce nejsou až tak špatné. Jen je mu třeba trochu pomoci, viz Stavba 1 . Když člověk něco zkouší, měl by vždy začít tím, co doporučuje výrobce. Někdy je to nejlepší řešení. Zapojení tedy dle obr.8b. No, a při digitálu ještě můžeme zkratovat koncové vypínače přestavníku. Ještě to sníží případné odskakování a odpadnou problémy s koncovými kontakty (nedoteky, jiskření). Nebo místo vyřazení je použít na ohlas. Prostě možností habaděj. Ještě to pořád není ideální, ale hodně se to vylepšilo.

^** Koupil jsem nyní další Fulgurex, abych mohl srovnávat. Chodí trochu lépe, ale pořád to není nic moc.

Jen pro úplnost. Tak, jak je nakresleno na obr.8, 8a a 8b, lze předřadný odpor u LED diod použít pouze jeden, což se týká i některých zapojení v Testech 2.

Na závěr jsem připravil lahůdku, a to video přestavování včetně zvuku. Myslím, že to dost napoví.

Na začátek článku

Závěr

    Závěry rozhodně nejsou jednoznačné. Variant je mnoho a každý musí vybrat optimální řešení sám. Snažil jsem se jen vše co nejpodrobněji popsat, aby bylo rozhodování snadnější. Sám budu používat Hoffmann i Conrad, případně s přidanými mikrospínači. Případně s vyřazeným koncovým vypínáním (vypne spínací dekodér). Někde použiji možná i Fulgurex nebo Tillig. Podle výhybek, podle zapojení. Někde je lépe použít výhybky skupiny 1 kvůli místu (jsou kratší) a třeba angličan nebo DGV je také skupina 1. Teprve dlouhodobé používání ukáže trvanlivost a spolehlivost těchto přestavníků. Použití mikrospínačů považuji za velmi vhodné (slovo "klíčové" nebo "revoluční" by asi bylo přehnané?), neboť jsou podstatně levnější a spolehlivější, než originální zabudované nebo přídavné spínací prvky. K přepnutí vyžadují malou sílu a krátkou dráhu. Vůbec jsem nepochopil, proč se, u zde zmiňovaných přestavníků, nepoužívají. Vyřešilo by to část problémů. Další zajímavá věc je, že to zatím nikdo ani nezkoušel nebo to aspoň nikde nepublikoval. Nebo jsem já ten debil a teprve přijdu na to, proč to takhle nejde. Ale zatím jsem na nic nepřišel. Jediný možný problém je okamžik přepnutí mikrospínačů (viz ^* výše), a to se dá kompenzovat správnou dobou přepnutí (uprostřed) nebo použitím zapojení III.(Testy 2, obr.5 až 8) nebo umístěním dvou mikrospínačů do krajních poloh. Rozhodně si rád poslechnu na tohle téma vaše názory.

    Na konec bych ještě dodal, že spoustu jiných přestavníků jsem ani neviděl. Některé z nějakých důvodů nevyhovují. Některé jsou dobré a drahé. Rozhodně chci ještě v testování právě takových přestavníků pokračovat. Jen zatím nevím, zda se také dají koupit u nás nebo pouze v zahraničí. Na Wikipedii si můžeme některé další prohlédnout (s některými údaji, tam uvedenými, však nemohu souhlasit). Fulgurexem jsem se moc nezabýval. Mne prostě nenadchl a navíc je o něm všude spoustu informací. Dva kusy, které mám k dispozici, jsou dost nekvalitní. Zprávy o zlepšení kvality a o zbytečné tvrdosti jeho kontaktů jsou zatím jen zprávy. Takže časem uvidíme. Dalším kandidátem je elektromotorický přestavník Tillig. Poměrně vysoká cena se v současné době snížila (někde dokonce pod Fulgurex). Zatím uvažuji o nasazení některého z kvalitních přestavníků pro ovládání dvoukolejného křížení (DGV), které se ovládá čtyřmi přestavníky. Podle mne stačí jeden, ale musí mít sílu a delší pracovní dráhu. O tom ale až někdy příště.

Na začátek článku
Menu