Uplynul pátý rok stránek LokoPin. Počet přístupů se blíží ke 200 000. Tentokrát už jsem si zcela jist, že článek typu "Výročí..." nikoho nezajímá. Proč by taky měl? Píšu jej tedy spíš pro sebe. Zase trochu zhodnotím, naplánuji, trochu zafňukám, trochu zajásám.
Nejprve chci poděkovat všem, kteří moje stránky navštěvují. A zvláštní díky jsou pro ty, kdož se aktivně zúčastní nějakého dění, souvisejícího s modelovou železnicí, a především jsou ochotni podělit se o své poznatky a zkušenosti. Pokrok jde kupředu nezadržitelnými kroky a informací o nových trendech, výrobcích, technikách atd. není zrovna mnoho. Každý poznatek, test, recenze, to je vše velice přínosné. Obzvláště elektronika, digitální ovládání, software na řízení modelové železnice a programování jsou mi blízké a rád si poslechnu zkušenosti ostatních kolegů. Právě jejich pomoc je totiž někdy klíčová při vyřešení určitého problému. Důrazně prosím, nebojte se ozvat. Raději si poslechnu devět zpráv, které znám, než abych přišel o tu desátou, neznámou.
Také děkuji všem, kteří se pochvalně zmíní do Návštěvní knihy. Ne proto, že bych se samolibě kochal, ale mám velkou radost, když někdo napíše, že mu cokoliv na stránkách LokoPin pomohlo. Toto a získávání poznatků od nových kontaktů a přátel, to jsou asi dva hlavní motivy, udržující stránky v činnosti.
Jsem modelář? Toť otázka. Sám se za modeláře neoznačuji. S ohledem na ty, kteří tak činí. Abych neurazil. Otázka ale spíš zní, "Kdo je modelář?". Tady se odpovědi budou asi značně lišit. Modelařina obecně totiž zahrnuje ne "devatero řemesel", ale mnohem více. Mechanik, elektrikář, truhlář, konstruktér, nádražák, projektant, zedník, instalatér, slévač, lisař, kovotepec, statik, architekt, ajťák, programátor, fyzik, chemik, technolog, přírodovědec... spíš je problém najít profesi, která by se nehodila. Zkrátka, dalo by se pokračovat ještě dlouho. A znáte někoho, kdo to ovládá dobře všechno? To sotva. Logický závěr je pak jednoduchý. Železniční modelář je ten, kdo má co do činění s malými mašinkami nebo s věcmi souvisejícími. Na konkrétnějším zaměření vůbec nezáleží. Někdo ovládá lépe to, jiný tamto, někdo toho umí hodně, jiný málo, ale všechny spojuje zájem o malou železnici.
S technickým pokrokem se začínají objevovat různé "novoty a vymejšlenosti". Digitál - před pár lety neexistoval. A přece dává "mašinkářům" zcela nové, obrovské možnosti, před časem téměř nerealizovatelné. Trochu mě mrzí, že ovládání modelové železnice pomocí softwaru se příliš za modelařinu nepovažuje. Návštěvníci těchto stránek si jistě všimli, že pro mne je to priorita, stejně jako jízdní vlastnosti kolejových vozidel, na rozdíl od podobnosti s realitou, která u mne hraje druhé housle. I těch proslulých "počítačů nýtů", vitrínových a dioramatových modelářů, včetně modulářů, snažících se co nejrealističtěji napodobit provoz skutečné železnice, si však velice vážím. Přesto, že provozují třeba analog, v jiném měřítku a specializují se úplně jiným směrem. Zaujmou mě, když něco dobře umí. Ale ze všeho nejvíce ti, kteří jsou nezištní, ochotní podělit se o své zkušenosti a pomoci jiným. Považuji to totiž za daleko důležitější, než třeba správné postavení návěstidla.
Stejně tak je zbytečná otázka, zda je lepší analog nebo digitál, model, blížící se realitě nebo vlakodrom. Ten, kdo inklinuje k jednoduchým tratím a ke krajině, si vystačí s minimálními elektrotechnickými znalostmi, o programování ani nemluvě. A když ho kolejiště přestane bavit, začne stavět jiné. Sám jsem asi na zcela opačném konci. Na automatické řízení pomocí softwaru potřebuji kolejiště složité. Jsem schopen strávit stovky hodin nad problémem, jak vyladit ovládací program v určitém detailu. Když se to povede, moje radost nezná mezí. A ta krajina, realita, epochy... "Po koberci" jezdit nechci, ale tady asi na krajinné detaily moc času nezbude. Chtěl jsem tím říct jediné, "každému, co jeho jest".
Otázky na téma kdo je modelář a jakých kvalit se v různých diskuzích objevují poměrně často. Nemyslím, že s nějakým jasným závěrem. Osobně soudím, že to není důležité. Mnohem důležitější je, aby se "kolegové" k sobě chovali slušně, s respektem, tolerantně.
Za poslední dva roky se toho nezměnilo mnoho. Alespoň u mne na stránkách. Mám pocit, že dělám ještě pomaleji. Zvláště poslední měsíce mě uvrhly do jakési letargie, z níž se nemůžu dostat. Přechod do důchodu se projevil v plné síle a místo dostatku času se objevil nedostatek financí a zhoršující se zdraví. Každá věc má svá pro a proti, život plyne po jakési sinusoidě, a tak věřím, že to brzy pomine. Existuje pár kolegů, kamarádů, taky pár těch, kterým mohu předat své, i když nijak velké poznatky, a to je přesně to, co člověka zase pozvedne. Stále nacházím fajn lidi, kolegy, kteří jsou prostě prima, a to je nádhera.
Stále píšu články. Stále s tím chci skončit. Ani vlastně nechápu, co mě nutí pořád publikovat další poznatky. Myslím, že moc lidí to nečte. Těch, co čtou důkladně a pozorně, je ještě méně. Má tedy vůbec cenu něco publikovat? Vždyť to stojí obrovské množství času a námahy. Jenže si pak vzpomenu na dobu před těmi pěti lety, kdy jsem na webu našel jen velmi málo z toho, co jsem potřeboval. Některá témata chyběla úplně. Nezbývalo, než samostudium, většinou způsobem "pokus-omyl". A když už jsem si s tím dal takovou práci, považoval jsem téměř za povinnost, informovat i ostatní. Aby nemuseli "objevovat Ameriku", což je jedno z mých oblíbených rčení, spolu s dalším, kterým je "Informací není nikdy dost".
Způsob napsání článku je vždy boj mezi srozumitelností (i u mne se uplatňuje "autorská slepota", viz níže) a stručností. Někomu se zdají články příliš dlouhé (nejvíc mně), jiný zase nechápe ani ten nejdetailnější popis. S tím ale asi moc nenadělám. Ti zdatnější nemusí číst vše, ostatní mě mohou kontaktovat elektronicky nebo osobně. Bez elektronické komunikace by na tom byla velká část z nás mnohem hůř, ale jistě není nad osobní kontakt. Uvítám každého rád, i když pro někoho, kdo bydlí na druhém konci republiky nebo i za hraniční čárou, je to poněkud obtížné.
K seminářům se také řadí i další "osvětové" akce, mezi které patří konzultace především v oblasti RailCo TC. I když mě některé dotazy a prosby o pomoc dohánějí často na pokraj šílenství, stále se snažím vydržet. Zvláště poslední dva roky ale uvažuji o tom, že budu míň radit, míň dělat pro jiné a začnu konečně stavět kolejiště. Jenže pak se mi zase povede něco, co nevyřešily ani konference, ani jiní renomovaní kolegové, a tak vrozená mužská ješitnost a radost z úspěchu opět zapracuje, a jede to dál.
K úspěchům rozhodně náleží i překlad RailCo TC v.5.8 do češtiny. Spolu se dvěma dalšími kolegy. První to přeložil z angličtiny do slovenštiny, druhý ze slovenštiny do češtiny a já udělal závěrečnou recenzi, což obnášelo naučit se to, co jsem neznal, a vlastně to celé přeložit znovu. Tři měsíce práce, užitek pro pár lidí, odměna jen radost.
Vlastní "stavební" činnost nestojí za řeč. Krom drobností (stavba části pro testy výhybek ze stavebnic, angličanu, dvojitého kolejového křížení, vše s ovládáním servy) jsem vyrobil pouze tobogán a dodělal Brejlovce na pojezd z V100. Za dva roky...to tedy opravdu není mnoho. Jenže posledních mnoho měsíců se zabývám servy na ovládání výhybek v součinnosti s RailCo TC. Velmi zajímavé téma, protože se rýsuje možnost přestavníku, který spolu se servodekodérem předčí snadno své předchůdce. Cenou, spolehlivostí, jednoduchou instalací, pomalým chodem, velkou silou, dlouhou dráhou, prostě samé požadované vlastnosti.
Jste-li bez zázemí nějakého modelářského klubu, je třeba využívat vymoženosti výpočetní techniky. Mail, Skype, ICQ...bez toho by to šlo jen hodně těžko. A nestačí-li to, jsou k dispozici další "vymejšlenosti", jako třeba diskuzní fóra na internetu. Pokud něco nevíte, obraťte se na nějakou diskuzi, konferenci. Po několika počátečních pokusech, vyškolen odpověďmi na otázky, které jsem nepoložil, snažím se diskuzím raději vyhýbat. Občas se ale neudržím a pokusím se vyvrátit nějaký nesmyslný fakt (mnohdy bezúspěšně). Někdy však je prostě pomoc kolegů nutná. Já sice nějakou zvláštní úspěšnost nemám (asi kladu blbé otázky), ale občas jsem získal odpověď, která mi přinejmenším ušetřila spoustu času. A to nemluvím o získání nějakého dobrého kontaktu, navázání kamarádství s někým, koho třeba v životě neuvidím. Prostě to stojí za to.
Prvotním "účastníkem" diskuze je tazatel. Jeho největším problémem je, kupodivu, položit otázku. I u těch nejjednodušších dotazů tazatel není schopen uvést potřebné informace, bez nichž prakticky nelze odpovědět, u těch složitějších, třeba z oblasti elektroniky a digitálu, ani nemluvě. Jak by měl takový dotaz vypadat, se lze snadno dozvědět, ovšem moje snaha o zlepšení má jen malý efekt. V diskuzích pak narazíte na naprosté perly typu "Mašinka mi nejede, nevíte, co s tím mám dělat?" V řadě případů jsou nenahraditelné obrázky. Někdy stačí jednoduchá skica v Malování, aby bylo vše jasné, neboť popisování problému třeba v zapojování různých částí výhybek, stylem "...mám 2 výhybky proti sobě...", k výsledku obvykle nevede. Velmi často je získána odpověď na něco zcela jiného, a pak trvá dlouho, než se omyl vysvětlí a upřesní. Tady musí přijít základní rada pro položení otázky. Ptejte se přesně, s detailními informacemi! Vyvarujete se omylů, nejasností, nepochopení atd. Jak se zeptáte, takovou dostanete odpověď. I tady jde totiž užít to známé "Informací není nikdy dost".
Na "druhé straně", té odpovídající, narazíte na různé typy lidí. Lze říct, že je tam skutečně to nejširší spektrum diskutérů. Od těch velice schopných, znalých a zkušených, trpělivě radících (těch je jen pár), přes klasické "žvanily", puzené neodolatelnou silou jakkoliv se vyjádřit k tématu, až po ty pouze kritizující, neschopné si nastudovat (nebo alespoň přečíst) základní údaje, vystupující ovšem, jako by spolkli všechnu moudrost světa. Nedávno mě jeden takový docela dostal, když mě upozornil, že než něco řeknu, měl bych se trpělivě učit, jako on, a přečíst si pořádně jistý článek. Byl to ovšem můj článek na těchto stránkách, kde jsem také jediným autorem. A moje příspěvky v diskuzi jdou snadno identifikovat podle nicku i podle podpisu. Je to ukázka toho, jak pečlivě čtou různé příspěvky někteří "borci". To byla ovšem jen taková perlička.
V posledních týdnech se na diskuzích pohybuji více, než
kdy jindy. Zřejmě je to tím, že jsem se tohoto tématu dotknul zde, a tak bych
o tom chtěl podat pokud možno reálný obraz. To ovšem není možné, vždycky to bude jen
pohled subjektivní. Rozhodně bych rád, aby se kvalita diskuzí zvýšila. Moc
dobrý pocit z toho ale nemám, diskuze jsou už prostě takové. Nejlepší asi je,
když se člověk zeptá jen na jednu konkrétní věc. Čte případné odpovědi, nijak
dále nediskutuje, neodporuje a posléze jen poděkuje. I když třeba ani není zač.
Prostě si poslechne názory těch, kteří jsou ochotni (někteří nuceni) odpovědět.
Buď se mu něco z toho hodí nebo ne. Poměr kvality a blábolů je podle mne sice
hodně slabý, ale nemusí pršet, stačí, když kape. A abych řekl pravdu, právě v
posledních časech mé zvýšené diskuzní aktivity, se sám více začínám řídit
tím, co jsem zde napsal. Občas si to ale budu muset přečíst znovu, aby mi to
vydrželo.
Abych trochu shrnul téma diskuze, konference, dotazy, konzultace... přidám další, naprosto zásadní radu. Nikdy nedejte na doporučení jediného "odborníka"! Sežeňte si další zdroje, porovnávejte, trvejte na tom, aby každý své stanovisko vysvětlil, podepřel argumenty! Ušetříte čas i peníze. Nakonec se stejně každý musí rozhodnout sám.
Nejsem až tak znalý, abych mohl zhodnotit celkový přehled v oblasti výroby a dodavatelů. Prodejci vznikají i zanikají, mění majitele a poté se mnohem obtížněji snaží získat dobrou klientelu. To bude asi trvalý rys. Jen mě pořád mrzí, že není k dispozici prodejna, eshop, kde by bylo možno koupit vše, co je k naší činnosti třeba. Hodně k tomu přispívá digitál, který je stále na velkém vzestupu, takže nových výrobců a nových komponentů rychle přibývá. No, rychle ... mohlo by to jít rychleji, aby se konkurencí více snižovaly ceny, které jsou velmi často "umělé" a tedy zbytečně vysoké. Jsem zvědav, zda někdo z prodejců pochopí, že nabídka komplexního sortimentu pro železničního modeláře vede k podstatně vyššímu obratu. Zatím je stav spíš opačný a některé prvky ani nejdou na domácím trhu koupit.
Výroba jde také předpokládaným směrem. Poslední dobu by bylo možné klidně označit, jako "Brejlověk". Náhlý příliv od několika výrobců je dost unikátní, a tak se všichni těšíme, že nezůstane jen u této velmi žádané mašiny. Za velice přínosný stav také považuji spolupráci našich domácích odborníků s některými zahraničními výrobci. Tato "zpětná vazba" je pro nás, české modeláře, rozhodně velmi výhodná. Poněkud je to vše degradováno stále se prodlužujícími termíny mezi ohlášením výrobku a uvedením na trh, ale snad je to jev, poplatný hospodářské krizi, a zase se to aspoň trochu zlepší.
První "pětiletka" skončila. V některých oblastech jsem myslel, že budu dál, jenže o něčem jsem ani netušil, že to existuje, a tak se to všechno prostě trochu protahuje. Na závěr kulatého období se sluší udělat aspoň krátké shrnutí.
Podařilo se mi zmapovat základní funkce softwaru na ovládání modelové
železnice, Railroad & Co. TrainController™ fy
Freiwald software. Určitě jsem neobsáhl vše (tato
výsada patří pouze autorovi a někdy ani tomu ne
), přesto umím
ovládat vlaky (zcela automaticky, ručně, kombinovaně), nastavovat
výhybky, cesty, návěstidla (dle ČD/ČSD), jezdit podle plánů, plně nebo jen
částečně podle harmonogramu, a to vše s plným zabezpečením provozu. Čeština
pro verzi 5.8F1 je jen třešničkou na dortu.)Dočíst až sem, to je tedy výkon. Ten, kdo to dokázal (a nešvindloval), vyhrál prémii. Může mě navštívit a dostane zdarma kafe (možná i buchtu) a veškeré informace, které mám. Ale nemyslete si, ode mne to není žádná oběť, já totiž budu jenom rád.
Přeji hodně modelářských úspěchů a radosti s mašinkami, ale i zdraví a pohodu Vám všem a "digitalistům" zvlášť.
Tak zatím 
a
zachovejte mi přízeň.
LokoPin 26.8.2011