Pomůcky

  1. Úvod
  2. Štětec plnící - Na barvy, na letovací kapalinu. Vynikající např. při pájení kolejnic.
  3. Zkoušečka napětí - Určeno především na zjišťování napětí v kolejích, ale funguje i na AC a DC cca do 25 V.
  4. Lepidla
  5. Závěr

Úvod

    Pomůcky, udělátka, testery, blbůstky... a spoustu dalších názvů by se hodilo pro tento článek. Dále to snad není třeba rozvádět, každý ví, o čem je řeč. Do tohoto článku budu průběžně přidávat nejrůznější pomůcky, přípravky, technologické i elektronické fígle a pod. V případě kupovaných výrobků se budu snažit uvádět i zdroj a cenu, jsou to však údaje momentální, které se můžou měnit, o výrobcích (dovozcích, prodejcích...) ani nemluvě. 

Na začátek článku


Štětec plnící

    Uviděl-li bych to v krámu (papírnictví?), asi by mne nikdy nenapadlo, na co to lze použít. Když jsem štětec držel v ruce, vzpomněl jsem si, jak mi leze na nervy, když při letování kolejnic, při přívodech napájení k nim, musím použít pájecí kapalinu. Lahvička, štěteček, musí se namočit, většina toho vyteče při aplikaci jinam, prostě nepraktické, s vysokou spotřebou kapaliny, která nateče i na jiná místa, kam se pak pochopitelně rozlije i pájka (cín).

    Plnící štětec je na to jak dělaný. Jediná otázka je, jak dlouho budou pájecí kapalině odolávat štětiny a materiál nádobky štětce. To ovšem budu vědět, až k nějaké újmě dojde. Kapalinu vpravíme do "násadky" plnícím otvorem. Třeba i injekční stříkačkou, nejde-li to bez ní.

    K vlastnímu použití těžko něco dodat. Kapalinu (na nerez) mám nalitou do štětce, při pájení pak jen lehce namáznu pájené místo. Štětiny se po zvlhčení vytvarují do ostré špičky, což je velmi vhodné při přesném nanášení na určité, malé místo. Pájka (cín) se použije bez tavidla (kalafuny) a třeba na kolejnice je vhodnější nějaká tvrdší. Po použití štětec jen uzavřu chránítkem a uložím štětinami nahoru (co kdyby to vytékalo).

Kde: eshopy, papírnictví... ten můj je z eshopu Honzíkovy vláčky
Cena: 90 - 250 Kč (můj 130)
Popis: Samonamáčecí štětec na vodu (barvy, pájecí kapalinu...)

    Výrobci jsou různí, na tom mém je napsáno KOH-I-NOOR HARDTMUTH České Budějovice, přímo na štětci je Made in Japan.


Takto vypadá štětec, když ho koupíte ...


... a takto po namočení. Hrot má do perfektní špičky.


Tuto pájecí kapalinu používám na kolejnice, jehly, špendlíky, ocelové struny, páčky mikrospínačů, prostě všude tam, kde se pájka s kalafunou nechytá.

    Štětec lze samozřejmě použít i na jiné kapaliny, především je asi určen na barvy. Já však malíř nejsem, ale páječ ano.

    Mimochodem, zrovna jsem našel na stránkách fy Elchemco, která je jako výrobce uvedena na pájecí kapalině na předchozím obrázku, stejný plnící štětec, doporučený právě pro použití pájecí kapaliny. Je tam vlastně podobný článek. To by mě zajímalo, jak dlouho to testovali...?

Na začátek článku


Zkoušečka

    Mnohokrát zveřejněné, v mnoha variantách. Chtěl jsem jen ukázat, jak i s nejjednodušším zapojením lze "změřit" všechno možné. Při tom je možné koukat pouze na měřená místa a neskákat očima na multimetr. LEDka svítí pár centimetrů od měřeného místa. Výrobní náklady jsou pár korun a pár minut času. Tohle by opravdu železničnímu modeláři chybět nemělo.

Pro max. napětí cca 25 V AC/DC, tedy mašinkářská klasika.


A) Zapojení s jednou LED.


B) Zapojení se dvěma antiparalelně zapojenými LED.

    Schéma se skoro stydím uvést, jak je jednoduché. Součástky v sérii můžou mít libovolné pořadí, jen v zapojení A) je nutná stejná polarita LED a diody D.

Odpor R - jmenovitá zátěž stačí 0,4 W, tedy třeba typ R0204. Na hodnotě odporu (820 Ω až 3k3) záleží, jak to bude svítit. Čím menší odpor, tím větší svit, tím dřív LEDka "odejde". Pokud to nenecháme připojené trvale, myslím, že nás přežije. Dioda D může být skoro libovolná, stačí nějaký základní typ, třeba 1N4001. Pokud chceme "komfortnější" typ, použijeme zapojení B), se dvěma různobarevnými LED, i třeba v jednom pouzdru. Prakticky jde o to, co je po ruce. A funguje to jednoduše...

A)    Jen jedna LEDka. Pokud zjišťujeme DC, tedy stejnosměrné (ss) napětí, svítí, když na diodu D je přivedeno "+", tedy kladné, na opačný konec"", tedy záporné napětí. Při obrácení polarity nesvítí. Při střídavém napětí svítí, bez ohledu na polaritu. Snadno tedy odlišíme střídavé (třeba J-K v kolejích) od stejnosměrného, u kterého bude jasná i polarita.

B)    Dvě LED, různých barev, zapojené "antiparalelně". Vyrábí se i v jednom pouzdru, dvoubarevné. Pokud zjišťujeme DC, tedy stejnosměrné (ss) napětí, svítí horní LED, když na hrot (vlevo) je přivedeno "+", tedy kladné, na opačný konec"", tedy záporné napětí. Při obrácení polarity svítí dolní LED. Při střídavém napětí svítí obě LED, bez ohledu na polaritu.

    Výhodné zabudování je do průhledné propisky, fixy, ale stejně poslouží i malá krabička nebo dokonce jen součástky mezi dvěma dráty. Jak je komu libo. Podstatné je, že při základní kontrole napětí, třeba na výhybce, nemusíme tahat celý multimetr. K následujícím obrázkům snad komentářů netřeba.

 

Na začátek článku


Lepidla

    Ani mě nenapadlo, že takové věci, jako jsou lepidla, má smysl ještě zveřejňovat. Až debata pár kolegů na jednom diskuzním fóru mě přivedla k tomu, že to asi zdaleka nebude téma, které ovládají všichni.  Občasné debaty s jinými modeláři, kteří se někdy tvářili dost nechápavě, mě v tom jen utvrdily. Nakonec, kdo to ovládá, nebude dál číst. Nejsem expert na lepidla, nejsem chemik, snad se nedopustím žádných faux pas. A budu se snažit zaměřit na triky, které zase tak známé být nemusí.

Toluen (methylbenzen)
 
Výrobce samodomo
Použití na polystyrén, většinou na stavby, ale i vagony a pod.

    V modelařině (nejen železniční) je to jedno ze základních lepidel. Předem je ovšem třeba vědět, zda se lepený materiál toluenem naleptává. Pokud ne, materiál tímto lepidlem lepit nejde. Zjistí se to na nějakém skrytém místě, malou kapičkou, omáznutím štětečkem, namočeném v toluenu. Na trhu je řada lepidel renomovaných výrobců, kteří "svá" lepidla vychvalují do nebes, stejně je to však většinou jen to, co můžeme "vyrobit" sami. Asi je každému jasné, že cena toho vlastního je jen zlomkem toho "renomovaného", přitom se stejnými vlastnostmi. Postup "výroby" jednodušší být už nemůže. Toluen koupíme v drogerii, nalijeme do menší lahvičky s uzávěrem a přidáme polystyrén. Ale kde ho vzít a jaký? Pokud stavíme nádraží, skladiště, cokoliv, máme ho dost. Jsou to totiž zbytky, které zbudou po odstříhání stavebních dílů. Použitím těch, na kterých jsou okna, vznikne lepidlo průsvitné, které pak není vidět a nedělá žádné mapy. Někdy je "neviditelnost" spíš na závadu, takže stejně lze použít i kusy barevné, záleží na tom, co lepíme. Polystyren se v toluenu rozpustí během pár hodin. Přidáváme tolik, dokud se rozpouští. Když už je ochota k úplnému rozpuštění menší, přidá se trochu toluenu a lepidlo je hotové.

    Lze také použít toluen samotný. Trik spočívá v tom, že lepené plochy natíráme štětečkem, namočeným v toluenu. Natíráme, tedy několikrát, aby se spojované plochy trochu rozleptaly. Pak už stačí jen spojit, přiložit k sobě.

    Jako rozpouštědlo lze použít i jiné tekutiny, i jinou umělou hmotu. Toluen však preferuji a ty zbytky ze stavebnic má každý, když ty stavebnice lepí, ne?

Pozor !!! Páry většiny těchto rozpouštědel (toluen určitě) jsou jedovaté a prudce hořlavé!!!
Nevdechovat, pozor na oheň, nekouřit, větrat!!!

Vteřinové

    Další informace o vteřinových lepidlech jsou v článku Stavba výhybek Tillig 2 - praxe a zapojení, odst. Lepení.

 
Výrobce mnoho 1)
Použití skoro na vše

 1) Obvykle platí, za málo peněz, málo muziky, není to však pravidlem.

    Tady to zřejmě nemá smysl moc rozebírat. Vteřinová, sekundová neboli kyanoakrylátová lepidla používá každý. Po zaschnutí však některá vytvoří šedý povlak, což je na některých místech zcela nežádoucí. U staveb je to jednoduché. Tam, kde se lepí na neviditelných místech, je použití vteřiňáku lepší, protože spoj je pevný hned. Na místech viditelných je vhodnější toluenové lepidlo nebo jen toluen.

    Vteřinová lepidla se vyrábí v několika hustotách. Nejhustší je gelové, pak, normální, řídké a superřídké. Čím větší mezery ve spojovaném místě, tím hustší lepidlo je vhodné. Gel se tedy používá na spoje, které k sobě příliš nepřiléhají, jsou tam velké mezery.

    Pravým opakem je vteřinové lepidlo superřídké. Má velkou vzlínavost, zateče do nepatrné spáry, a právě toho se využívá pro lepení ploch, které jsou přiloženy těsně k sobě. Čisté plochy se pouze přiloží k sobě a lepidlo se teprve následně kápne ze strany na spáru lepení. Díky své řídkosti vyvzlíná v mžiku do spoje a okamžitě ztuhne. Např. při fixaci vodičů na vnitřní strany staveb, jak je to popsáni v článku o stavbě rotundy, je to naprosto super. Superřídké lepidlo má jednu velkou vadu. V supermarketu nebo na benzínce ho neseženete. Mají ho málo kde.

    A ještě malá poznámka k vteřinovým lepidlům. Především pro ta hustší, gelová, je výhodné použití aktivátoru. Je to sprej, kterým se spoj postříkne a lepidlo ztuhne podstatně rychleji, prakticky ihned. Kdesi na webu jsem přečetl, že jako aktivátor poslouží i obyčejná voda. Také foukání, vlhkost v dechu. Vyzkoušel jsem. Jistě, také to tvrdnutí urychlí, s aktivátorem to však nelze vůbec srovnat!

Chloroform (trichlormethan)
 
Výrobce "tovární" výrobky (např. Acrifix 107) jsem nezkoušel 2)
Použití na plexisklo

 2) Je to stejné, jako u toluenu. "Speciální" lepidla na plexisklo jsou podstatně dražší, než pár kapek chloroformu.

    Potřebujete-li slepit plexisklo, stačí jako rozpouštědlo použít chloroform. Otázkou je, zda lze sehnat. V lékárně, drogerii, nemocnici? Použití je stejné, jako u toluenu a polystyrenu. Štětečkem s chloroformem se potírají lepené spoje tak dlouho, dokud se nenaleptají, a pak se jen přiloží k sobě. Lepený spoj, pokud je bez mezer, bublin, je i průhledný, není prakticky vidět.

    Stejně, jako u toluenu, i zde by šlo asi udělat lepidlo, rozpouštěním kousků plexi v chloroformu. Tento způsob jsem ovšem nezkoušel.

Chloroform sice není hořlavý, po pár vdechnutí však upadnete do bezvědomí. Používal se dřív jako narkóza. Tak bacha!!!
Je cca 4 x těžší, než vzduch, hromadí se tedy u podlahy a obtížně se vyvětrává.

Disperze
 
Výrobce mnoho 3)
Použití na papír, dřevo i jiné

3) Mnoho výrobců, mnoho názvů, poněkud rozdílné vlastnosti.

    Tak toto je už opravdu to nejzákladnější lepidlo železničního modeláře. Herkules, Dispercoll, Patex ... a mnoho dalších. Informací je na webu tolik, že vypíchnu jen pár těch důležitých.

    Pokud jsem vybíral disperzní lepidlo, pak především dle dvou kritérií. Vodostálost a cena.

  1. Na lepení kolejí, zaštěrkování atd., je třeba použít takové, co vodostálé, voděodolné není. Při případné opravě, předělávce, koleje po určité době snadno demontujeme. Pokud vyrábíme kašnu, mlýn, bazén, fontánu (tedy se skutečnou vodou), pak je vodostálost naopak podmínkou.
  2. Cena je obvykle úměrná dalším vlastnostem, jako je právě vodostálost, rychlost tvrdnutí, pevnost atd. Většinou postačí i to nejlevnější.

    Jen pro ty, zcela neznalé a začínající. Disperzní lepidla jsou ředitelná vodou. Zhoustne-li, přidáme trochu vody. Disperzní lepidlo je bílé, po vytvrzení, uschnutí je však zcela průhledné. Není-li to voděodolný typ, lze i po čase navlhčením uvolnit. Také moc nezapáchá a nejspíš nebude (jeho páry) nijak zvlášť jedovaté (toto je pouze domněnka!). Právě tyto všechny vlastnosti jej předurčují pro modelařinu. Na závěr jen obecně známou poznámku. Před aplikací, např. při zaštěrkování, výrobě sypkých nákladů na vagony a pod., se místo, kam se, obvykle hodně zředěné lepidlo (1:1 až 1:50), použije, je třeba dané místo navlhčit. Používá se voda s detergentem, což může být přípravek na mytí nádobí (JAR, PUR...) nebo líh. Stačí pár kapek na deci. Namáčedlo, zvlhčovadlo, se pak pěkně vsakuje (třeba do štěrku) a následně stejně se tam rozlije i lepidlo. I když je tam lepidla hodně, je to celé bílé, po zaschnutí to, jako zázrakem, zmizí. Super! (Na vlhčení používám nádobky od Stopanginu, na lepidlo pak oční kapátko.)

    Použití nemá smysl uvádět. Lepí se tím skoro všechno. Zvláště místa, kde lepené věci nemusí až tak pevně držet, kde případně je nutno je po čase oddělit, případně lepené místo očistit od zbytků lepidla. Jako příklad je možno uvést třeba lepení menších modelových prvků (figurek, nářadí, laviček...) na kolejiště (krajinu), stavby (nádraží) a pod. Jak mi napsal Viktor Pohořelý, takové lepení cestujících na peron, příp. do vnitřku vagonů, na to je disperze akorát. Drží to dostatečně, není to vidět, a když je to třeba odlepit, lze to umýt tak, že to na lepeném místě není znát. Disperze totiž lepené plochy (třeba umělou hmotu staveb, vozidel) nijak nenaleptává.

Znáte další, nějaké neznámé triky na lepení? Rád si je poslechnu...

Na začátek článku


Závěr

    Informace, zde uvedené, se budou průběžně doplňovat. Zde to jinak nejde. Odstavce mohou být i velmi krátké a psát o každé věci samostatný článek je blbost. Je pravděpodobné, že některé údaje byly zveřejněny jinde, dříve, podobně, stejně... Pokud by se zdálo, že jsem porušil autorská práva, ozvěte se, napravím to.

    Závěrem bych chtěl podotknout, že informace v žádném případě nejsou reklamou. Jde pouze o vlastní zkušenosti. Máte-li jiné, můžete napsat. Článek se bude editovat asi často, takže není problém dopsat i další možnosti využití, kladné i záporné argumenty, prostě cokoliv.

 Ať žijí šikulové, zejména Češi, kteří jsou v tomto oboru mistři světa.

Na začátek článku
Menu

LokoPin  

01.08.2014 Štětec, Zkoušečka
  04.08.2014 Lepidla
  15.02.2016 poslední editace