Brejlovec TT RJK loko

    Motorová (dieselová) lokomotiva ř. 750,2,3,4, zvaná Brejlovec, patří jistě k těm velmi oblíbeným, ale zároveň i k těm "problematickým". Výrobcem modelů v měřítku 1:120 TT je totiž pouze "samodomo" nebo maloserie. A tak jsem zase porušil své předsevzetí, že nic "netovárního", co neuvidím jezdit, nekoupím, a podlehl jsem. Asi zaniklý výrobce, Radek Kratochvíl (RJK loko), vyráběl a prodával řadu českých kolejových vozidel v měřítku TT a H0. Fotky špatně nevypadaly a jet skoro 200 km se mi nechtělo, přestože výrobce ochotně s návštěvou a předvedením souhlasil. Pokud budete uvažovat nad podobnou koupí, zjistíte, že výběr je těžký. Viděl jsem pár malosériových výrobků a velké nadšení ve mně nevzbudily. Nejlepší asi je vyrobit si stroj sám, jenže to vyžaduje určitou praxi a tu já zatím nemám, a tak jsem Brejlovce objednal. A protože mi bylo nabídnuto i osazení dekodérem, rád jsem nabídku přijal.

Základní popis a údaje

    Model byl zabalen v krabičce vyložené pečlivě tlumícím materiálem, který však je na přímý kontakt s mašinou příliš drsný, tak bych snad jen doporučil ještě zabalení do nějaké folie. K výrobku byl přiložen i záruční list (záruka 2 roky), manuál a některé informace k dekodéru a ještě popis a schéma zapojení elektroniky.

Obr.1 - Uložení modelu v krabičce.

    Protože moje znalosti skutečných lokomotiv jsou mizivé, rozhodně nemůžu hodnotit, nakolik model odpovídá skutečnosti. Některé prvky, jako např. logo na čele, velikost, tvar a nejspíš i výškové umístění nárazníků nebo chybějící popisy na bocích (dle vyjádření výrobce jde o subdodavatelské potíže), jsou ale tak markantní, že jsem to poznal i já. Raději ale nechám laskavého čtenáře, aby si svůj názor na vzhled modelu udělal sám (obr.2 až 9).

Obr.2 - Brejlovec TT od RJK loko.

Obr.3 - Na bocích chybí popisy.

Obr.4 - Čelo zblízka, to je nářez.

Obr.5 - Horní část je asi nejlepší.

Obr.6 - Pojezd je dle výrobce vlastní konstrukce.

Obr.7 - Spřáhla jsou jen provrtaná, zasunutá do štěrbiny a "upevněná" nalepeným drátkem.

Obr.8 - Přední reflektory svítí hodně, až moc. Ale je to efektní.

Obr.9 - Při změně směru se světla přepínají.

    Základní parametry jsou v následující tabulce. Jen bych podotknul, že na stránkách prodejce je označení Motorová lokomotiva 753 - T478.3 - BREJLOVEC, ale na čele je číslo 754. Rozdíly ve skutečných lokomotivách však nejsou pro tento popis zase až tak podstatné a jdou nalézt jinde.

Obr.10 - Pojezd.

Obr.11 - Motor.

Obr.12 - Elektronika, vpravo dekodér Lenz Silver, vlevo adaptér 94-M4ECC41, nahoře světelné prvky.

Dekodér a elektronika

    Dodavatel sám nabídl osazení dekodérem (Lenz Silver), a přestože avizoval přesné naprogramování, nenašel jsem téměř odchylky od továrního nastavení a v budoucnu se dekodérem ještě budu zabývat (viz recenze Herkules Kuehn). Pak poinformuji. Pokud jsem tomu správně porozuměl, tak autor a subdodavatel elektroniky je ing. Schwarz. Instalace dekodéru Lenz Silver je provedena pomocí adaptéru 94-M4ECC41 pro připojení dekodéru (obr. 12), jehož je tento subdodavatel zřejmě výrobcem, zda i autorem, nevím. Adaptér s dekodérem je umístěn v horní části karoserie, s motorem a sběrači je spojen čtyřmi vodiči a rovněž jsou zde připojena přední a zadní světla, včetně horních reflektorů. Z popisu, který byl přiložen, jsem vyrozuměl, že adaptér standardně obsahuje obvody odrušení motoru a obvody, které umožní přímé připojení požadovaného osvětlení (žárovek nebo zde LED diod, bez dalších prvků). Některé další možnosti adaptéru zde využity nejsou. To, co však využito je, je způsob ovládání osvětlení pomocí funkčních výstupů dekodéru a spolupracujícího adaptéru. Pomocí funkce F0 lze zapínat a vypínat světla, to je běžné, ale zde je možno funkcí F1 vypnout koncová (červená) světla a funkcí F2 vypnout horní reflektor. S tím jsem se u mých továrních výrobků zatím nesetkal, pokud to některé mašiny umí, tak je nemám nebo o tom nevím. To je v mém případě také dost možné. Takže pokud máte jiné zkušenosti, rád si je poslechnu. Prostě tady mě Brejlovec velmi potěšil.

Jízdní vlastnosti

    Tady jsem měl největší obavy. Je to pochopitelné, neboť pojezdy malosériových výrobců nemohou těm továrním konkurovat. Hlavně hlučností. Nemám ale s čím srovnávat. Pominu-li motorový vůz M152, který jsem nejmenovanému výrobci vrátil. Ale i ten byl tišší. Tento Brejlovec prostě ječí a řve díky mosazným převodům a možná i motoru a jen doufám, že se ozubení "zajede" a časem aspoň trochu ztichne. Samotná jízda modelu je úměrná méně kvalitnímu motoru a možná nepřesnému nastavení dekodéru. Model však projíždí dobře i nejmenší poloměr 267 mm a, až na malou tažnou sílu (16g), která je poplatná malým kolům a absenci bandáží, jede dobře. Jízda je rovnoměrná, a to i při průjezdu oblouky.

Závěr

    Nejprve vzhled. Z fotografií si můžete udělat úsudek sami a jen mě překvapuje, že některé věci jsou evidentně "nedotažené" zcela zbytečně. Špatná rozhraní mezi barvami, nepřesně vyřezaná okna (jedno je zvlášť "povedené"), ponechaný otřep na nárazníku, velikost, tvar a možná i špatná výška nárazníků, špatně vybarvené logo (navíc by mělo být přímo na skříni),chybějící popisy na bocích. Je toho dost, ale mám pocit, že většina zbytečně. Na druhé straně je vidět, že nástřik hlavních ploch je velmi slušný (viděl jsem většinou horší), což výrazně zlepšuje celkový dojem. Z dálky prostě nejsou vidět chybné detaily.

    Velkým problémem, kterým by se měl ještě výrobce zabývat, je upevnění spřáhel (obr.7). Do spřáhla je vyvrtán otvor, je prostrčeno štěrbinou v čelníku a na druhé straně zajištěno přilepeným drátkem. Mnoho chyb najednou.

1.    Štěrbina v čelníku je velká, takže spřáhlo má velkou vůli ve vertikálním směru, prakticky je skloněné dolů, takže spřahování s vodorovným protějškem je na hraně. K velké vertikální vůli přispívá i příliš krátká štěrbina a příliš blízké uchycení drátkem hned za ní.

2.    Spřáhlo nemá žádnou aretaci střední polohy do stran, takže vlastně volně plandá a je jen otázkou náhody, zda se při spřažení setká s protějškem.

3.     Samotný způsob upevnění neumožňuje běžnou výměnu spřáhla, které je vlastně (třeba při poškození nebo při, teď tak aktuální, výměně jednoho typu za druhý) nutno znovu instalovat.

    Výrobce byl zaskočen mým přáním, aby osadil nová spřáhla Tillig. Ta předchozí, dle jeho vyjádření, jsou kotvena na pojezd. Snaha o rychlé sehnání šachty NEM 358 vyšla naprázdno, a tak se uchýlil k poněkud příliš jednoduchému náhradnímu řešení. Ale protože je za čelníky spousta volného místa, doufám, že nebude problém uchycení na pérko nebo i do šachty NEM 358, což však už zřejmě provedu sám.

    Ještě musím k negativům přidat také to, že dodací lhůta, která je uvedena v internetovém obchodu, je "do tří týdnů". Objednal jsem 4.5.2007, zásilku jsem obdržel (den po odeslání) 13.7.2007. To je přesně 9 týdnů. Výrobce se za prodlouženou lhůtu omluvil a vysvětloval, že byla způsobena subdodavatelem elektroniky.

    Na závěr nutno říci, že lokomotiva bez detailního zkoumání (tedy při běžném pohledu) vypadá pěkně a v porovnání s některými jinými výrobci stojí podstatně méně. Vybavení dekodérem Lenz Silver a způsob zapojení elektroniky a následně ovládání světel považuji za velmi zdařilé. Zatím žádná jiná tovární mašina v mém vlastnictví tohle neumí. Bylo by asi mnohem lepší porovnání s modely jiných výrobců, ale k dispozici je nemám a kupovat je teď rozhodně nebudu. A tak je tento článek jen recenzí subjektivní, kde jsem se hlavně snažil pomocí obrázků a popisu přiblížit model ostatním. V článku O recenzích (Brejlovec a spol.) najdete také malé srovnání s modelem jiného výrobce.

    Přečetl jsem na internetu několik diskuzí na téma "výroba Brejlovce", a tak místo vtipného bonmotu přidám na konec spíš otázku. To se tato mašina nedá postavit na tovární pojezd? To by byla jízda!

Na začátek článku
Menu

LokoPin    20.07.2007

Obrázky 8 až 12 poskytl výrobce.