Stavba výhybek Tillig

(Stavba ze stavebnic, další detaily, doplnění, nové poznatky, viz také původní článek Stavba 1.)

Stavební postup byl už popsán. Občasné dotazy "na všech frontách" však svědčí o tom, že mnozí s tím mají stále potíže. Protože výhybky patří rozhodně k tomu nejzákladnějšímu, pokusím se doplnit další detaily, poznatky, shrnutí, vzniklé při stavbě 14ti dalších výhybek. I když většina informací je v předešlém článku, zde se pokusím vypíchnout a shrnout to nejdůležitější, opomíjené, nepochopené, třeba nejasně popsané ... a vše co nejdetailněji.

Nenechte se rozhodit složitým popisem. Napsat to trvalo mnohem déle, než udělat výhybku.

Chápu, že tak detailní popis nutně působí moc složitě, ale je to především proto, aby se stavitel vyhnul zbytečným problémům. Nakonec, těm šikovnějším postačí shrnutí na konci článku.

A pro jistotu ... Vše se týká modelového kolejiva Tillig TT (Tillig TT-Modellgleis)! Také jsem znovu přiložil manuál výrobce Tillig de-eng a návod v češtině, jehož autorem je zřejmě KŽM Praha 3 (blíže jsem nedohledal).

Zvažoval jsem jen úpravy a doplnění původního článku, nakonec jsem se rozhodl napsat to celé znovu. Snad vám to bude ku prospěchu.

ad 1) Je zde určitý podíl práce, nutná šikovnost a pro někoho je čas drahý.

ad 3) Tady není o čem diskutovat. Pokud je zapotřebí výhybka nestandardní, postavit je ji nutno. Mezi ty nestandardní patří všechny nedodávané úhly odbočení (5/20, 10/25...), ale také obloukové výhybky typu EW2, neboť ty vyráběné IBW jsou pouze typu EW1, tedy s izolovanou, nevodivou, nepřepínanou srdcovkou. EW2 je 166 mm, 15°. Ty delší (207 mm), štíhlejší (12°) EW3, se pak vyrábějí hotové pouze levá, pravá a symetrická -6/6 (ABW). Obloukové 12/24 (příp. jiné úhly) se nedělají hotové vůbec.

Ze stavebnice 83420 (obdobně 83426, příp. štíhlé 83421, 83427) lze postavit všechny typy výhybek. Levou, pravou, obě obloukové, symetrickou a všechny nestandardní úhly odbočení. Pevný je vždy jen rozdíl mezi úhly odbočení, který je 15° (pro štíhlé 12°).

Podrobnější popis všech nabízených výhybek Tillig je opět v článku minulém. Tady bych ještě zmínil jednu maličkost. Stavebnice těchto výhybek bývají označovány různě, nejčastější název je Flexi výhybka. To je poněkud zavádějící, neboť si pod tím lze představit výhybku, kterou je možno po sestavení ohýbat. Jako flexi kolejivo. Tak to ovšem není. Flexi znamená, že výhybku lze postavit v nejrůznějších variantách. Po sestavení je však pochopitelně pevná.

Celý vtip spočívá v tom, že podloží flexi výhybky má mezi pražci vlnité propojky (viz obr. Srdcovkové kolejnice), které pruží. Po zafixování podloží v požadovaném tvaru se teplem propojky vytvarují a po ochladnutí (pár vteřin) už drží (i když pružně) nový tvar.

Názvosloví je důležité proto, abychom si rozuměli. Navíc jsem "objevil" dlouholetou chybu a nejspíš nejsem sám, kdo takto chyboval. Kolejnice, na násl. obrázku označené jako č.6, nejsou křídlové, ale srdcovkové. Že mě na to nikdo neupozornil, je přinejmenším podivné. Není třeba to ovšem dál rozebírat.

Běžné vybavení popisovat nehodlám. I s ním lze výhybku postavit. Také jsem tu první postavil bez následujících pomůcek. Některé další specialitky však stavbu mohou podstatně usnadnit a zpřesnit.

Rozhodně každému staviteli doporučuji měrku Tillig, č. 08960. Neváhejte, pro modeláře TT je to věc téměř nezbytná. Lze s ní měřit kola, nápravy, koleje, výhybky ... Podstatně jednodušeji a lépe, než se šuplerou.

ad 3) Bez modelářské frézky se také lze obejít, ale s ní to jde prostě mnohem lépe.

ad 5) Skleněné desky dostaneme ve sklenářství zadarmo. Pokud je nebudeme chtít zabrousit (aby se nešikovní neřízli). Chce to něco silnějšího, 6 mm je akorát. Stačí o něco větší, než je výhybka, tak 10 x 25 cm.

Dělal jsem výhybky i bez tvarování podloží, bez lepení, dokonce i bez ohýbání některých kolejnicových částí , což jsou opornice, srdcovkové kolejnice a jazyky (dále jen kolejnice), ale nedoporučuji to. Podloží výhybek má pražce propojené tenkými pružnými pásky, které po ohřevu změknou a po vychladnutí drží nový tvar.

Za nejvhodnější považuji, když se napřed vytvaruje podloží, tepelně se zafixuje, a pak se naohýbají i všechny kolejnice.

Nakonec, tak hovoří návod. Je nutno si uvědomit, že uchycení kolejnic v podloží není pevné, fixní. Má do stran určitou vůli a kolejnice, které nejsou správně tvarované, pak mají tendenci tlačit se na jednu nebo druhou stranu patky. Je otázkou, zda je tato vůle výhodou či nikoliv, ale je to tak a je na to třeba brát zřetel. Jinak geometrie kolejnic nemusí být přesná a zejména rozteč kolejnic se může dostat mimo toleranci.

Nejprve je třeba udělat potřebné šablony, které budou sloužit pro správné ustavení podloží i kolejnicových částí výhybky. Možností je zřejmě více. Pro podložku se hodí kus překližky. První výhybku jsem stavěl tak, že jsem vzal hotový tovární výrobek, do překližky naklepal podle něj špendlíky a flexi podloží do něj pak nasunul. Výhybku jsem sice udělal celkem v pohodě, ale špendlíky se při práci ohýbaly, vypadávaly, podloží nesedělo pevně, prostě to nebylo to pravé ořechové.

Použil jsem tedy části podloží (zbytky normálních i flexi kolejí), potřebně nastříhal a nalepil vteřiňákem na překližku. Pokud je k dispozici vzor, třeba IBW, jde to zcela snadno. Není-li vzor k dispozici nebo dělá-li se výhybka nestandardní, je třeba použít pravítko, úhloměr, podlepený výkres atd. K fixaci podloží v požadovaném tvaru také dobře poslouží oboustranná lepící páska.

Dole šablona pro levou obloukovou výhybku 15/30, vpravo pro pravou obloukovou 15/30. Perfekcionisti mohou udělat šablony na každou stranu v kuse, třeba podle připraveného výkresu.

Flexi podloží zasuneme do šablony. Tam, kde se zvedá, zatížíme a přejedeme horkovzdušnou pistolí. Zkoušel jsem i běžný fén, moc se mi s ním ale nevedlo, s tou pistolí to jde rozhodně lépe a je to investice pár stokorun. Délku ofuku a vzdálenost je třeba vyzkoušet, aby se nezačaly deformovat i jiné části podloží. Můj ofuk byl asi ze vzdálenosti 5 - 10 cm, po dobu 2 - 4 vteřin. Přejedeme plynule po celém podloží nebo i párkrát sem tam. Jak říkám, vyzkoušet !!! Počkáme pár sekund, ofoukneme, ochladíme a vyjmeme podloží ze šablony. Musí držet požadovaný tvar. Vrací-li se zpět, foukáme málo, krátce nebo z velké vzdálenosti. Upravíme při dalším pokusu. Pak už to jde vždy stejně.

Také se mi osvědčilo ofukovat podloží, když má zasunuté všechny kolejnice (už vytvarované). Musí být ale vytvarované přesně, nebo musí být šablona po celé délce výhybky. První, co se poškodí nadměrným teplem, jsou totiž patky, a při zasunutých kolejnicích je toto nebezpečí mnohem menší.

Srdcovkové kolejnice. Tady jsou dobře vidět vlnité propojky mezi pražci. A zrovna zde jsou kolejnice vloženy opačně (?).

U levé či pravé výhybky bude jedna rovná, druhá v oblouku, u obloukových (ale i symetrických) jsou prohnuté obě. Oblouk dělám v ruce, někdy pomocí kleští (bez vroubků). I sotva znatelný oblouk je dobré udělat. Cílovým stavem je souhlasný tvar s patkami podloží, vloženého (pro jistotu) v šabloně. Správně vytvarovaná kolejnice vklouzne do patek, jako po másle.

Vzdálenost hrotu srdcovky od plastového začátku pokračování jazyků (je to vlastně plastová část křídlových kolejnic).

Srdcovkové kolejnice se zasunou dle typu výhybky, viz předchozí obrázek.

Nejsem si jist, jak vlastně srdcovkové kolejnice mají být vloženy. Která dřív,delší, která potom, kratší. Na obrázku od Tilligu je sice první, delší, ta levá (pohled od začátku výhybky), jenže platí to pro pravou i levou variantu výhybky? Nejspíš asi ano, protože patky na podloží jsou tomu také uzpůsobeny. Aspoň u těchto flexi stavebnic, kde se přece neví, jaká výhybka bude vlastně dělána. Takže se přikláním k tomu, že levá je ta první, delší. Moc jsem si s tím hlavu nelámal, vždycky jsem to tam vsunul a ono to v jednom případě sedělo lépe. V každém případě jsem našel jednu výhybku, kde to mám obráceně a jezdí se přes to zcela bez potíží.

Stejně zkoušíme, jak srdcovkové kolejnice sedí k sobě, případně zabrousíme, můžeme udělat i slabý nájezd (snížení špičky), ale opravdu minimálně. Podstatné je, aby hrot srdcovky nevyčníval nad úroveň ostatních kolejnic výhybky, což se kontroluje nejlépe na skle. Pokud je výš, položí se výhybka opačně (kolejnicemi dolů) na sklo, opornice také nasunuté, a po opatrném nahřátí páječkou na srdcovkové kolejnice se zatlačí do roviny.

Pak už jen provedeme sletování. Kde? To ponechám na vlastním výběru, ale rozhodně je to nutno sletovat. Nejlepší je asi pásek, třeba přiložený kontakt, který je na to vlastně určený. Je tam možno přiletovat rovnou i výstupní vodič (srdcovka je přece napájená přes přepínač), prostě jak komu libo. Z důvodu správné rozteče od opornic je třeba, aby tyto srdcovkové kolejnice byly spíš u sebe. Chybné natvarování nebo usazení tomu může bránit. Už před sletováním je dobré srdcovkové kolejnice něčím fixovat, zmáčknout k sobě (třeba zbroušeným kolíkem na prádlo). Všechny problémy s polohou kolejí jsou totiž obvykle způsobeny tím, že v některých místech jsou kolejnice příliš u sebe, a rozteč kolejí je pak nižší, než povolená tolerance. I po sletování lze kolejnicemi mírně pohybovat, konečné zalepení ponecháme až na závěr, po celkové kontrole a najednou všechny kolejnice. Je však možno je zalepit hned, vytahovat je už nebude třeba.

Sletování srdcovkových kolejnic. Před letováním mírně přitlačit k sobě (kolík, nit...).

Někdo letuje přímo na hrotu, na styku obou srdcovkových kolejnic. Zespodu tam sice moc místa není, ale jde to i shora. S použitím pájecí kapaliny cín zateče pěkně do štěrbiny. Já to nedělám.

Nejprve jazyk zkrátíme jen přibližně a na správnou délku ho postupně dopilujeme. Raději delší, přesnou délku ještě doladíme po ohnutí zobáčků a ohnutí u srdcovky.

Zde dochází k mnohonásobnému zasouvání jazyků. Pár triků to usnadní. Pokud má jeden z jazyků ohnutí větší, vkládá se první. Zasouvá se bez opornic, bez druhého jazyku. Pak totiž je možno celé podloží více ohýbat, aby se zasouvání usnadnilo. Na patce na konci jazyku se udělá náběh a začistí se také napilované místo pro ohnutí.

Oblouk, ohnutí v horizontálním směru, upravíme podle patek podloží. Část, která vyčnívá mimo patky (tady to pruží), by měla být ohnuta tak, aby konec byl cca 1-2 mm od opornice. Tvar jazyku kontrolujeme v podloží zasunutém v šabloně i mimo ni. Jinak řečeno, zasunuté jazyky nesmí podloží bez šablony nějak vychylovat. A to bez zasunutých opornic, i s nimi.

V klidu musí být jazyky mezi opornicemi. I bez zasunutí do unašeče by neměly být o moc jinde, spíš o nějaký mm blíže k sobě. Tak je zajištěno, že nepřilehlý jazyk je od opornice co nejdál (i háčky v unašeči mají nějakou vůli).

Jazyk je nutno kontrolovat i vertikálně. Často bývá prohnutý nahoru. Musí být perfektně rovný, případně nepatrně prohnutý pravým koncem dolů (viz předch. obrázek).
Obdobně se kontrolují i opornice.

Snažíme-li se ohnout háček ostře, bez poloměru, ulomí se. Chce to prostě opatrně, postupně, aby vznikl určitý poloměr. V českém návodu je napsáno, "pinzetou", což považuji za nesmysl. Možná nemám správnou pinzetu (mám jich asi dvacet). Dělal jsem to kleštěmi, pomalu, postupně, opatrně. Jsou však i jiné triky...viz dále.

Typ 1 používám. Typy 2 a 3 by měly sloužit k tomu, aby háček nevyskočil z unašeče. Dejme tomu, ale jazyk by měl mít takový tvar, aby se prostě nenadzvedával. A basta. Ale je fakt, že asi dvě výhybky jsem dělal typ 3. O typ 4 se nepokoušejte, ulomí se, a když ne hned, tak časem. A budete demontovat a opravovat. Brrr... Existuje na to však jeden trik (od Jaroslava Hrašky), který umožní nejen poměrně kolmý ohyb, ale i spodní zahnutí (proti vyskakování). Stačí háček vyžíhat, nahřát nad ohněm (kahan, zapalovač...) do červena (2 - 3 s) a nechat pomalu vychladnout. Materiál ztratí křehkost a lze ohnout do rovna i případně zahnout pod unašečem. Vyzkoušeno, na háčku se objevila trhlina zlomu až po sedmém ohnutí.

U srdcovky jsou jazyky ohnuté. Je to ve vzdálenosti 5 mm od konce jazyku pro EW2, 5,5 mm pro EW3. U kratšího typu je to pod dalším pražcem (štíhlou jsem dosud nedělal). Ohnutí je nutné a je takové, aby kolejnice navazovala na plastovou část srdcovky, přesně na plastovou část křídlových kolejnic.

Ohnutí konce jazyků navazuje na plastovou část srdcovky (křídlové kolejnice).

Místo ohnutí je pod dalším pražcem od srdcovky (schované pod patkou). Ohnutí je víceméně ostré, pomůže napilování paty kolejnice pilkou nebo trojhranným jehlovým pilníkem. Naříznutí je vhodné právě proto, aby lom byl ostřejší. Vše děláme až potom, co jsou jazyky správně dlouhé.

Na tvrdosti jazyků může dost záležet, a to v závislosti na použitém přestavníku a způsobu spřažení. Některé přestavníky mají sice velkou sílu, např. serva, jenže u těch zase dochází k "vrnění" v klidové poloze, když je zpětný odpor jazyků nutí stále "opravovat" polohu. Některé přestavníky jsou zase náchylné k "odskakování" z krajní polohy (Conrad), jiné zase nemusí mít potřebnou sílu atd. Tady nějaká všeobecná rada neplatí, je to třeba zkusit. V podstatě je však vždy lepší, když je jazyk měkčí, dává to více prostoru různým variantám.

Změkčení jazyků je poměrně jednoduché, stačí je prostě více ztenčit, obrousit především patku kolejnice, a to pochopitelně v místech, kde jazyk už není uchycen v podloží.

Na obrázku je nahoře originál, dole zbroušený jazyk. Hroty jazyků jsou vlevo

Celý ten kus, mezi body 2 a 4 je prostě tenčí. Popisuji to tak detailně proto, že můj foťák a vlastní fotoschopnosti na lepší zobrazení nestačí.

Je logické, že zde musí být jazyk zbroušen tak, aby přechod kola přes toto místo byl co nejlepší. Nahoře je dobré vytvořit nejen malý náběh, ale směrem k opornici se prakticky udělá břit, ostrá hrana. Také je možno přidat i patřičné zbroušení přiléhající strany nebo dokonce jazyk nepatrně zkroutit do vrtule (horní část k opornici). Rovněž přisunutí k opornici musí být zcela volné. Pokud není, je třeba najít problematické místo (někdy to nebývá snadné) a zadrhávání odstranit.

Při zpracování jazyku (ohýbání, broušení...) může dojít k porušení jeho tvaru. Na závěr (ale i v průběhu) je třeba proto kontrolu tvaru provést. Vertikálně na skle, horizontálně zasunutím do podloží. Pokud dojde k poškození nenapravitelnému, je nutno vyrobit jazyk nový.

Pokud se jazyk poškodí, špatný tvar, ulomený háček, nezoufejte. Háček lze naletovat třeba z drátku. Přebytečný cín se opatrně odstraní nejlépe modelářskou frézkou. Poškodí-li se jazyk jinak, neopravitelně, uděláme nový. Je to jen správně zbroušený kus kolejnice. Zatím jsem dělal jen jeden a trvalo to asi 30 minut. Bez frézky by to asi trvalo déle.

Opornice je vlastně jen ta část krajní kolejnice, na kterou přiléhá jazyk. U modelové výhybky se tak říká ale celé, krajní, dlouhé kolejnici. Opornice jsou předem opět vytvarovány dle patek podloží, zasunutého v šabloně. Jejich podélná poloha (v ose výhybky) je dána přesně vybráním, potřebným pro unašeč a jazyky. Vybrání začíná za patkou čtvrtého pražce. Zajímavé je, že IBW to mají o pražec blíž k začátku výhybky, za třetím. Opornice se lepí rovněž až na konec, spolu s ostatními kolejnicemi, po doplnění elektrických propojek a po celkové kontrole usazení všech částí.

I opornice je nutno kontrolovat na vertikální rovinu, a to stejně, jako jazyky, tedy položením na sklo. Prakticky u všech 20ti stavebnic byla část s vybráním, tedy na začátku výhybky, asi o 1 mm zvednutá. Nejspíš to bude právě "výrobou" toho vybrání, je to stejné u jazyků i opornic. Šetrným upnutím do svěráku to lze opatrným tlakem napravit.

Podélná poloha opornic (zde nahoru-dolů) je dána vybráním pro unašeč a jazyky. Ta pravá na obrázku je už posunuta poněkud výš.

Když je výhybka sestavená, tedy podloží a všechny kolejnice, provede se elektrické propojení. Možných variant zapojení je více, zde je popsáno to, kdy je přepínaná jen srdcovka, tedy srdcovkové kolejnice, a každý jazyk je spojen vždy s jednou opornicí.

Už letováním propojek lze polohu kolejnic ovlivnit (přitáhnout, oddálit), takže nejprve je nutno důkladně prověřit všechny rozteče kolejí pomocí měrky, v nouzi šuplerou. Jak už bylo psáno, kolejnice mají v patkách vůli a některá místa mohou mít rozteč malou. Tam, kde k tomuto zúžení dojde, si lze před letováním a lepením pomoci nějakou rozpěrkou (ocelový kus hranolu 12 x 12 mm).

Projetí dvojkolím je tou nejjednodušší a přitom nejzákladnější kontrolou.

Ze strany kolejí je nutno toto místo řádně prohlédnout, položit dvojkolí (s přesnou roztečí) a celou trasu projet, zjistit, jak je daleko kolo od jazyku s opačnou polaritou (v srdcovce) atd. Požadovanou polohu lze docílit opět stlačením - oddálením kolejnic, podle potřeby. Pomůže opět rozpěrka nebo nit, viz násl. obrázek. Po kontrole podélné polohy opornice (vybrání za patkou čtvrtého pražce) zalepíme opornice i jazyky (ty pochopitelně jen v místě patek). Všechny kolejnice se lepí řídkým (superřídkým) vteřiňákem. Především v místech, kde se rozpěrkou nebo stažením snažíme polohu kolejnice upravit, jinde už to nemusí být každá patka. Naopak srdcovkové kolejnice lepíme do každé patky, protože jsou krátké. Superřídké vteřinové lepidlo je zde asi to nejlepší. Stačí nepatrná kapička do patky. Není-li superřídké, použije se obyčejné, které se přímo z aplikátoru do patky natlačí. Opět jen málo, drží to dobře.

Lepení. Typický obrázek zafixovaných kolejnic. Takto je to většinou. Záměrně jsem použil běžný vteřiňák, kdy je vidět oblemcání lepidlem, ještě čerstvým. Po zaschnutí a z půl metru to ovšem vidět není. Superřídké, které se kápne do otvoru zespodu, pak není vidět vůbec. Vyvzlíná pěkně do patky a téměř okamžitě ztvrdne.

Vložíme a zalepíme přídržnice (stačí jedna patka), uřízneme nepotřebné konce kolejnic na začátku i konci výhybky ... a je hotovo.

Na závěr tohoto odstavce bych ještě zmínil opravy/úpravy tovární výhybky. Kolejnice nejsou zalepeny, ale opatřeny třemi bodnutými nálitky, které zapadají do otvoru pod patkou (opornice na koncích a uprostřed, jazyky jsem venku neměl, ale předpokládám obdobné). Jediná možnost je kolejnici opatrně vypáčit vzhůru a nálitky opilovat a následně kolejnici zalepit. Možná by bylo lepší vypáčit nahoru jen místo nálitku a ten ubrousit modelářskou frézkou. Tak by se poškodilo patek jen minimum. Další možností je pokusit se o odfrézování či odvrtání nálitku zespodu. Ani jedno jsem nezkoušel. Při páčení celé kolejnice se totiž většina patek dost poškodí, ohne nahoru, nebo dokonce ulomí. Náprava spočívá v narovnání a přitlačení patek a následném zalepení. No, raději se tomu vyhnout, ale mně se to třeba stalo, když jsem odtrhával výhybku, přilepenou vteřiňákem (chyba). Najednou byla třetina patek pod kolejnicí. Teprve po nafocení jsem si všiml, že tato výhybka je na většině obrázků.

Výhybku lze při stavbě ještě vylepšit, případně lze upravit tovární. Srdcovka lze udělat z kolejnic celá (proto jsou jazyky delší). Rovněž přídržnice je možno udělat z upravených, ofrézovaných kolejnic. Pak to vypadá opravdu super a jízdní vlastnosti se vlastně ještě vylepší, protože srdcovka s křídlovými kolejnicemi je celá kovová, tedy elektricky vodivá. Dost práce navíc. A musí se také jinak řešit napájení a přidat dělení jazyků.

Většina informací se hodí i u stavebnic EW1 a IBW. Důvodem pro stavbu je však jedině cena. Už jen ty osudné nýtky...

A tak jen doufám, že se mi podařilo odstranit většinu problémů, nejasností, kritických míst. Vím, že je zde ve hře šikovnost, trpělivost, čas, peníze ... Vězte, že je to stejné, jako se vším. Chce to prostě praxi, cvik. Než uděláte za hoďku dvacátou výhybku, kam se na vás bude hrabat Tillig.

LokoPin	26.03.2015
	02.04.2015	obr. Lepení
	21.04.2015	Krátké jazyky
	08.12.2015	poslední editace

Spolupracovali:	Jaroslav Hraška