Se skrytým nádraží jsem původně nepočítal. Kolejiště buduji pouze pro "domácí" použití. Kde to jezdí, tam ať je to vidět. Argumenty, které mě v tom trochu zviklaly, jsou následující. Stavba skrytého nádraží je vlastně ze všech staveb to nejjednodušší. Se stavbou bych mohl začít hned, i když ještě nemám na celou stavbu vyřešené místo. Na stavbě skryťáku bych si mohl trochu vyzkoušet a osvojit některé stavební postupy. Možná, že nakonec bych i část použil jako viditelnou. Uvidíme...
Skryté nádraží v základní podobě slouží na "parkování" vlaků. Pokud hodláte používat tři, čtyři vlaky, je celkem zbytečné. Chcete-li jich provozovat více, musíte je buď z kolejiště sundávat a zase nandavat nebo je musíte prostě někam odstavit. A na to slouží skryťák. Je-li vyřešen tak, že se tam na vozy nepráší (nebo aspoň méně), tím lépe.
Další potřebnou (ne-li nutnou) věcí jsou zpětné smyčky. Jedna je málo. Aby se vlak otočil kdykoli do opačného směru, jsou třeba aspoň dvě. Pro každý směr jedna. Jinak budou vlaky na kolejišti orientovány stále jedním směrem. Mašina jde otočit na točně, přepojit na opačný konec vlaku jde snadno, ovšem otočit celý vlak bez smyček nelze.
Pak tu máme ještě rozměry, délku, počet kolejí a zdrojový materiál. Tedy hlavně, jaké výhybky použít. Na skrytém nádraží se pomalu jezdit nemusí. Tedy přes výhybky. Stejně tam není vidět. S nějakou plastovou srdcovkou bych si starosti dělat nemusel. Také přepínání srdcovky by odpadlo. Takže EW1, IBW? Skryťák by měl být však nadmíru spolehlivý. Aby se k němu nemuselo pracně lézt. Takže raději EW2? Je to dost problém rozhodnout.
Výchozí požadavky jsou tedy dané. Aspoň 6 kolejí a dvě zpětné smyčky. Délka kolejí min. 1.5 m. Rozměry, pokud možno, co nejmenší.
Plán Po
počátečním zkoušení jsem dospěl k plánu, který se mi zdá vyhovující. Výhybky
jsou všechny obloukové. Lze použít hotové nebo stavebnicové IBW. Ale také
postavit je z flexi stavebnic do typu skupiny 2, tedy jako EW2. Tohle je už
popsáno v článku Stavba 1. Zhlaví je navrženo tak, aby byly rozměry malé. Výhybky
jsou postaveny tak, aby k jízdě do odbočky docházelo vždy jen na jedné výhybce.
Jak jsem zjistil při zkušebním provozu, nejkritičtější situace je právě v
okamžiku, kdy po obloukových výhybkách se jede vždy do odbočky. Je to
pochopitelné, neboť vůz je tlačen odstředivou silou na vnější opornici a přitom
musí odbočit na opačnou stranu. Takže tomu jsem se snažil vyhnout. I tak je
nutno dosedací plochy jazyků upravit, zabrousit, neboť Tillig se s tím zrovna
moc nepáře. Na následujícím obrázku je výsledek a k mání je i soubor
WinTrack, verze 8. Staniční koleje jsou dlouhé od 1789 do 1914 mm. Koleje pro
zpětné smyčky jsou dlouhé 1652 mm. Na "výrobu" kolejí (ne
výhybek) asi použiji všechno, co
mi přijde pod ruku, stejně je to schované. A většinu spojek stejně
hodlám letovat. Koleje zpětných smyček
budou oddělené (obě kolejnice) v místech označených červeně. Staniční koleje
budou oddělené rovněž hned u výhybek (to není označeno) a ještě někde uprostřed.
To se využije na instalaci dekodérů obsazení, zřejmě to bude v místě modré
přímky a taky tam možná modul rozdělím na dva díly.
Na začátek
článku Skryté nádraží je k hlavnímu
kolejišti připojeno dvěma kolejemi. Odmyslíme-li si část s bloky 27 a 28, které
tvoří dvě zpětné smyčky, zjistíme, že jde pouze o další okruh. Připojení k
hlavnímu kolejišti je obvyklým způsobem. Správné napojení je na dalším obrázku. Na předchozím obrázku jsou vidět chybná uspořádání. Snadno
zjistíme, že do skryťáku lze vjet pouze z jednoho směru, ve směru hodinových
ručiček. Otočený vlak by pak šlo znovu otočit pouze couváním. Navíc by musela
být jedna z přípojných kolejí opět ošetřena reverzním modulem. Prostě, přátelé,
tudy NE !!!
Možná, že mi vytknete, že zveřejňuji zcela nedodělaný výtvor. Ani to nemám
obyčejně ve zvyku. Tentokrát jsou však důvody jasné. Čekám na kritiku, podněty,
návrhy. Třeba jsou moje představy zcela chybné. A naopak, někomu rychlejšímu se
třeba můj návrh může hodit. Na začátek
článku
LokoPin
25.07.2009
28.10.2009
připojení k hlavnímu kolejišti