Spřáhla pro vozy a lokomotivy TT

  1. Základní informace
  2. Vhodnost použití
  3. Patrová souprava Bp
  4. Dvounápravová cisterna Zw
  5. Kotlový čtyřnápravový vůz Zacs
  6. Výsypný čtyřnápravový vůz Faccs
  7. Taurus (Piko)
  8. Chladící čtyřnápravový vůz La (TT-Club)
  9. Závěr

   Zde budu popisovat veškeré instalace a úpravy spřáhel vozů a lokomotiv (dále vozidel). Článek budu průběžně doplňovat, neboť toto téma je zřejmě běh na dlouhou trať. Výchozím bodem je osazení nových spřáhel Tillig (08847 a pod.) v celém mém vozovém parku. Ten se skládá z naprosto historických kusů Zeuke, BTTB, až po ty zcela nové, osazené šachtami NEM 358 a kinematikou NEM 352. Ještě bych rád upozornil, že výměně spřáhel by měla předcházet i případná výměna plastových kol za kovová. Takže správné pořadí, napřed kola, potom spřáhla!!! V článku Dvojkolí pro vozy TT se dočtete více.

Základní informace

  1. Kinematika
  2. Poloha spřáhla
  3. Osazování nových spřáhel Tillig do nových vozidel se šachtou
  4. Osazování nových spřáhel Tillig do vozidel na pružinku
  5. Osazování nových spřáhel Tillig do šachet Peho

Kinematika

    Co je kinematika (kinematické upevnění spřáhla)? Rovná trať. Vůz je spřažen s jiným vozem. Nárazníky jsou od sebe s určitou mezerou. Čím menší, tím to vypadá modelověji. Jenže jakmile se vozy dostanou do oblouku, začnou se nárazníky k sobě přibližovat. A to tím více, čím je menší poloměr oblouku. Zaklíní se a při výjezdu z oblouku následuje vykolejení. Tady je třeba, aby se tedy spřáhla při průjezdu obloukem poněkud "prodloužila". A to právě dělá kinematické upevnění spřáhla. Jakmile se začne spřáhlo natáčet do strany (v oblouku), speciální způsob upevnění ho začne vysunovat dál v ose jízdy. Je to způsobeno obvykle vedením držáku spřáhla v nějaké vhodně vytvarované kulise, ale myslím, že následující obrázek to ukáže lépe, než moje nepřesné technické výrazy. Pokud vůz kinematiku nemá, musí být nárazníky dále od sebe, aby byla k dispozici potřebná mezera při průjezdu obloukem.

Popis k obrázku:
    Vlevo nahoře šachta s plastovým pružením (601, také v sadě pro Rosničku) .
    Vlevo uprostřed šachta s magnetem (110).
    Vlevo dole šachta, která se nasadí na trn kinematiky.
    Uprostřed nahoře kinematika s magnetem (100).
    Zcela uprostřed kinematika s pružinkou (101).
    Uprostřed dole pevné spřáhlo Peho (301).
    Vpravo nahoře spřáhlo Tillig "na pružinku".
    Vpravo dole kinematika s nasazenou šachtou včetně nového spřáhla Tillig.
(kromě spřáhel vše Peho, v závorce číslo produktu)

    Firma Peho vyrábí šachty pro uchycení spřáhla, výkyvné do stran a dále kinematiku ve dvou provedeních, na kterou se osadí jen jednoduchá šachta (viz obrázek nahoře). Pro jednodušší aplikace (oželíme-li kinematiku a spokojíme-li se s větší vzdáleností nárazníků) lze použít pouze výkyvnou šachtu. Chceme-li dosáhnout modelovějšího vzhledu, můžeme použít jednu ze dvou nabízených kinematik. Liší se délkou a způsobem vracení do střední polohy. V delším produktu je vinutá pružina, v kratším permanentní magnet. Rozdíl je také v ceně. Kratší, "magnetická" kinematika je dražší, takže tam, kde je dost místa, je lépe použít tu "pružinovou". Šachty jsou udělány také ve dvojím provedení, většinu jich do střední polohy vrací permanentní magnet, některé plastové ploché pružiny. Dle mého soudu vynikající produkty. Ovšem i zde jsou háčky. Vozidlo musíme poněkud upravit a také cena není zanedbatelná. V sekci Dodavatelé nalezneme místního prodejce, i když není český, ale řekněme československý .

Na začátek článku

Poloha spřáhla

    Nová spřáhla Tillig jsou na správné poloze hodně závislá. Abychom nemuseli používat "svisle", "nahoře" atd., poslouží následující obrázek.

    Výchozí parametry stanoví norma NEM 358 a NEM 352. Hlavní požadavky na umístění se dají v podstatě zjednodušit do dvou bodů.

  1. Střed šachty je 4 mm nad horní hranou kolejnic (v ose Y).
  2. V ose X se šachta umístí tak, aby zoubek pevného spřáhla přesahoval o 0,5 mm nárazníky.

Zdroj obrázku Peho.

    Jak je zřejmé, na poloze v ose X závisí vzdálenost mezi nárazníky spřažených vozů. Míra 0,5 mm platí pouze pro upevnění s kinematikou !!! Pokud kinematiku nepoužijeme (u instalací samotných šachet 110, 601), musíme tento rozměr zvětšit. Jinak se nárazníky v obloucích budou zaklesávat a vozy vykolejí. Obvykle vyhovuje 1 až 1,5 mm. Zase tu platí to provizorní nalepení a vyzkoušení s různými vozy a lokomotivami. Záleží tu na poloměru oblouku, co s čím spřahujeme, zda je kinematika na jedné, druhé či obou stranách atd. Mimochodem, rozhodně doporučuji koupit měrku Peho v.č.104 (nebo vyrobit) a mít k dispozici pevná spřáhla Tillig (08828).

Na začátek článku

Osazování  nových spřáhel Tillig do nových vozidel se šachtou

    Osazování nových spřáhel Tillig do nových vozidel se šachtou dle NEM 358 je téměř bez problémů. U některých vozů se může stát, že spřáhlo po zacvaknutí do šachty není ve vodorovné poloze. Někdy směřuje mírně vzhůru. Náprava je snadná. V místě, kde potřebujeme spřáhlo "vypodložit", tedy v tomto případě na horní straně, tam kde přiléhá na horní vnitřní stranu šachty, lehce opilujeme jehlovým pilníkem (kvůli lepší přilnavosti lepidla) a na spřáhlo umístíme dvě kapičky gelového vteřinového lepidla (uprostřed je mezera na kovovou část). Stříkneme aktivátorem (urychlovačem) a můžeme vyzkoušet. Má to tu výhodu, že to můžeme udělat několikrát. Pokud je lepidla naopak moc, upravíme skalpelem nebo pilníkem. Pomocí pilování a přidávání materiálu (lepidlem) si spřáhlo nastavíme do potřebné polohy vždycky. V praxi ale stačí dát jednou lepidlo na jedno místo a je to. Na tohle téma se vyjadřuji proto, že se objevil v Návštěvní knize související dotaz (20.11.2007 ) a já tehdy odpověděl jen teoreticky. Dotazem u zkušeného kolegy (Trainmania) jsem zjistil podobné problémy, takže jsem to teď vyzkoušel i v praxi. Funguje to v pohodě. Také se tady projevila "síla" gelového vteřiňáku a aktivátoru. Lze použít asi i jiné lepidlo, budeme však podstatně déle čekat, než vytvrdne. Popsaným způsobem to jde jak malina.

Tady naneseme malé množství lepidla, pokud chceme spřáhlo trochu sklonit dolů. Atd., atd.

Na začátek článku

Osazování nových spřáhel Tillig do vozidel na pružinku

    Horší je to u starších vozů, které jsou na pružinku a nemají šachtu (natož kinematiku). Nejjednodušší je vyjmout staré spřáhlo a nasadit nové. Má to ovšem dva háčky. Je to bez kinematiky (to mě osobně zase tak nevadí) a dále u některých vozů je velká vůle ve svislém směru (osa Y). To by mě sice také nevadilo, ovšem těm novým spřáhlům to vadí silně. Nebudu tady rozebírat jejich výhody, nevýhody a porovnání s jinými typy. To už je publikováno víckrát. Podstatné je to, že tato nová spřáhla sice lépe vypadají, bez problémů je i spřahování a rozpřahování, musí ale být ve správné poloze. A to především vertikálně (osa Y). U některých starších vozů je to s vůlí přijatelnou, u některých je vůle velká a je zle. Pokud spřáhlo nedrží v ose Y pevně (tedy nemá stabilní výšku), projeví se to v první řadě při tlačení vozu. Takové špatně držící spřáhlo se totiž vyhne dolů nebo nahoru a rozpojí se. Špatně jsou na tom většinou vícenápravové vozy. Patrová souprava Bp, Raj, Faccs atd. A tady je potřeba s uchycením spřáhla něco udělat. Nejjednodušší se jeví vymezení vůle spřáhla ve štěrbině vagonu. Přilepením a oříznutím tenké destičky na spřáhlo nebo do štěrbiny vagonu by asi pomoci mohlo. Zatím jsem to nezkoušel. V době, kdy se objevily produkty fy Peho, se mi to zdá zpátečnické. A tak, pokud selžou ty jednodušší způsoby, musíme sáhnout po těch složitějších a dražších. Odměna se však dostaví.

Na začátek článku

Osazování nových spřáhel Tillig do šachet Peho

    Článek se původně měl zabývat pouze touto problematikou. Bez úvodu, terminologie, základních informací a další související problematiky se to ovšem neobešlo. Bylo by možná lepší rozdělit tedy článek na více samostatných pojednání, takto ale naleznete vše na jednom místě, což taky není k zahození.

Na začátek článku

Vhodnost použití Peho

    Abych také trochu vyslovil svůj názor na to, jaký produkt Peho kam použít. Kritéria jsou: potřebné místo, funkčnost a cena. Můj žebříček je asi následující:

  1. Kinematika s pružinkou (101). Je-li místo.
  2. Kinematika s magnetem (100). Je-li místo alespoň na ni.
  3. Šachta s plastovým pružením (601). Není-li místo na kinematiku.
  4. Šachta s magnetem (110). Nemáme-li šachtu 601.
  5. Kus drátu, nemáme-li peníze na Peho .

    V podstatě je lepší zbrousit (lépe oříznout) kinematiku tak, aby se tam vešla, než použít šachtu bez kinematiky. Teda pokud to zbroušení pomůže. Také se brousí a odstraňuje v rámu vozu nebo lokomotivy. Prostě pokud to aspoň trochu jde, dáme tam kinematiku. Doufám, že mi sdělíte také vaše (třeba úplně jiné) postřehy. Nemám s těmito produkty zatím moc zkušeností, takže je možné, že se v některých úvahách podstatně mýlím.

Na začátek článku

    A teď k jednotlivým úpravám.

Patrová souprava Bp

    Když jsem zasunul nové "pružinkové" spřáhlo, bylo mi hned jasné, že to nebude ono. Plácalo se ve štěrbině, jako třtina ve větru a ani vodorovná středová poloha (osa Z) nebyla zrovna dvakrát stabilní. Postup byl poměrně jednoduchý.

  1. Podvozek s koly a mezikus s nárazníky se demontuje. Trochu s problémy jsem pomocí kleští a šroubováku sundal vnější segrovku, ale šlo to. Jen mi bylo jasné, že možnost, že se něco poškodí, je dost velká. Příště už jsem měl k dispozici kleště na segrovky (upravené, zbroušené), se kterými to jde podstatně lépe.
  2. Místo, kam přijde vlepit kinematika, je třeba uvést do roviny. Frézka je dobrá, s trochou šikovnosti stačí i odlamovací nůž. Výstupek na přední části kinematiky můžeme odříznout nebo ho naopak použít jako určité vymezení ve vodorovné rovině (osa Z), ve směru kolmém na směr jízdy. Místo, kam zapadne, vytvoříme žiletkovou pilkou a pilníkem. Poloha v ose X, tedy směrem k vedlejšímu vagonu je shodná s hranou mezikusu podvozku.
  3. Odřežeme část podvozku, abychom vytvořili místo pro kinematiku.
  4. Kinematiku přilepíme (např. vteřinovým gelem Flash).
  5. Nasuneme šachtu. Výškově usadíme. Spodní hrana šachty je 3 mm nad kolejnicemi. Peho dodává i měrku. Kupodivu její rozměry mi zrovna moc nesedí s NEM 358. Podstatné je, že osa spřáhla má být 4 mm nad kolejnicí.
  6. Po kontrole uřízneme přesahující část trnu, na kterém je nasazena šachta a zakápneme vteřinovým lepidlem. (Později jsem ale přestal šachtu na trn lepit. Drží dost i bez lepení a nakonec se může zalepit vždycky.) Nacvakneme spřáhlo a je hotovo.

    Chtěl bych upozornit, že body 4, 5 a 6 je vhodné dělat nanečisto a kontrolovat polohy ve všech osách a správnou funkci. (Nemyslím rostlináře.) Kinematiku jsem nejprve přilepil přes oboustrannou lepící pásku a šachtu na trn jen nasadil (drží dost). Teprve po kontrole funkčnosti jsem kinematiku přilepil natvrdo a po zaschnutí opět zkontroloval výškovou polohu držáku šachty (osa Y), ověřil funkci a zakápl lepidlem. Teprve po zaschnutí, jsem odštípl přečnívající část a zapiloval. Vzhled, ale především bezproblémová činnost je super.

A teď obrázkový popis:

Demontovaný podvozek a mezikus s nárazníky.

Plochu pro přilepení kinematiky uvedeme do roviny.

Vlevo odřezáno, vpravo zbroušeno. Pomocí žiletkové pilky a skalpelu to jde taky, příště už bude frézka.

Takhle tam bude kinematika sedět. Zoubek v pevném spřáhlu by měl přesahovat nárazníky o 0,5 mm. Na tomto rozměru závisí pak vzdálenost mezi nárazníky sousedního vozu. Tady je něco kolem 1 mm a nárazníky jsou pak přece jen trochu od sebe. Kinematika by šla ještě aspoň o 0,5 mm "utopit" více do vozu.

Měrka se osazením strčí do kolejí a na ni má dosednout spodní hrana šachty.

Rozměry jsou změřeny přesně. Měrka ale nesedne do kolejí úplně a taky je na ní ještě přilepena samolepka. Sumasumárum měrkuje dobře.

Na jedné straně podvozku uděláme trochu místa, jinak se tam kinematika nevejde.

Jde to o hodně rychleji, než to všechno nafotit a napsat.

Podvozek i mezikus s nárazníky a kinematikou, nalepenou přes oboustrannou lepící pásku, je připraven k testovací montáži. U dalších instalací stejných vozů už lepím bez zkoušení.

Ještě vyrovnáme a trochu napružíme kovový držák, aby v něm dobře seděla dvojkolí.

Kontrola výšky a vzdálenosti nárazníků s továrním výrobkem v protioblouku R 267 mm. Vše OK. Ještě zbývá zalepit (raději ne, viz výše) a odříznout (v tomto pořadí) přebytečnou část trnu a je hotovo.

    Kdybych si při focení nezničil halogenem kastli u koncového vozu, byl bych naprosto spokojen. Takhle jsou to klasické smíšené pocity. Ale vám to určitě půjde dobře. U Bp je instalace velmi snadná. Daleko snadnější, než fotky a článek.

Na začátek článku

Dvounápravová cisterna Zw

    Toto je jeden z typických případů, který se bude obměňovat i u dalších vozů. Původně zde bylo totiž staré spřáhlo Zeuke, navíc na známém "průchozím" spojovacím plíšku, takže běžná výměna za spřáhlo "pružinkové" není možná. Zvolil jsem pouze samotnou šachtu s magnetem (110) . Kinematika s magnetem (100) by se tam po odfrézování části podvozku sice zřejmě vešla, ale chtěl jsem vyzkoušet šachtu s magnetem (né pružinkovou), a to hlavně z testovacích důvodů. Abych zjistil, jak funguje.

  1. Vůz je třeba opatrně (alespoň částečně) rozlepit, abychom mohli stará spřáhla vyjmout. Metody řezání, páčení skalpelem či šroubovákem a podobné, tak ty raději nebudu popisovat. Ať si to každý rozláme sám . Mně se to povedlo dobře (tedy nic jsem neulomil).
  2. Musíme zajistit správnou výšku spřáhla, to znamená výšku podložky, která pak přijde vlepit mezi šachtu a rám vozu. Metoda lepení na oboustrannou lepící páska je zde velmi vhodná. Vyzkoušíme, ověříme, případně označíme umístění. Zase je dobré mít v šachtě pevné spřáhlo Tillig. A měrka posloužila také dobře. Bez ní si to moc představit nedovedu. Výsledek: distanční podložka musí mít tloušťku 2 mm.
  3. Jako materiál na distanční podložku posloužila polystyrénová destička (Litomyský) o tloušťce 1 mm. Dvě na sebe byly to pravé. Uříznout, přilepit, dopilovat.
  4. Šachtu i s distancí přilepíme na rám. Dbáme i na polohu v ose X (nárazníky - 1,0 mm !!! - zoubek na pevném spřáhlu). Tady 0,5 mm nestačí, není zde kinematika. A je to.

    Ještě maličkost. Pevné spřáhlo jde do samotných šachet (601,110) nacvaknout dobře, ale normální spřáhlo kupodivu ne. Je trochu delší, stačí asi o 1 mm zkrátit. Na stránkách Peho jsem o tom nenašel ani zmínku, zřejmě jsem špatně koukal.

Obrázkový popis:

Přilepená distanční destička o síle 2 mm. Na rámu se nic upravovat nemusí.

Na destičku se kovovou stranou přímo přilepí šachta (110). Tady už je to komplet.

Musím říct, že tentokrát byl přesah zoubku pevného spřáhla o 0,5 mm málo. Tady to vypadá dobře, ale vlevo není kinematika, a tak jdou nárazníky v oblouku už těsně na sebe. Chtělo to tak 1 mm.

    Tady bych se chtěl trochu zastavit u toho magnetu. Že by vracel šachtu do středové polohy (v ose Z) nějak vehementně, to bych zrovna neřekl. Také se od sebe dost liší jednotlivé kusy. Některé jdou lépe, jiné hůře. Snažil jsem se to trochu vylepšit změnou polohy magnetu, ale nijak zvlášť jsem neuspěl. Také mají vliv různé nečistoty, které se nacházejí mezi pevnou a otočnou částí, to ale v provozních podmínkách bude zcela běžné. Zkoušky za provozu však ukázaly, že na vracení šachty do střední polohy (v ose Z) zase až tak nezáleží. Co vlastně potřebujeme? Vagony většinou rozpřahujeme na rovném úseku. Možná, že pouze na rovném. A jde tedy vlastně jen o to, aby se spřáhlo (např. při posunu) samovolně ze střední polohy nevychýlilo. A na to ten magnet bohatě stačí. Pokud se vagon odpojí samovolně třeba v oblouku, stejně ho musíme dotlačit někam na rovný úsek, jinak ho nepřipojíme. Spřáhlo, které může při odpojení být mimo střed, se při posunu (vlivem chvění) obvykle do středu přemístí.

    Byla to taková testovací montáž. Vagon měl staré průchozí spřáhlo, tak jsem s ním něco udělat musel. Normálně by sem přišla krátká kinematika (100). Po menších úpravách rámu i jí samotné by se sem určitě vešla. Ale chtěl jsem vyzkoušet samotnou šachtu s magnetem (110). Aspoň se nemuselo téměř nic upravovat. Jen vyměřit a udělat distanční mezikus. Provozní zkoušky se šachtou s magnetem bez kinematiky (110) byly zcela v pohodě. A to jsem úmyslně vybral dva nejhorší kusy, které se do středové polohy vlastně téměř nevracely.

Na začátek článku

Čtyřnápravová cisterna Zacs

    Další typický případ. Obdobné to bude i třeba u jiných vozů LPH (Faccs, Uacs). Zde nainstalujeme kinematiku. Na jedné straně (brzdařská plošina) je v podvozku místo na tu delší (101), na straně druhé na tu kratší (100). Nyní mám k dispozici už modelářskou frézku, bez které si montáž představit nedovedu.

  1. Sundáme podvozky a kola. Nevím, zda je upevnění podvozků u těchto vozů vždy stejné nebo to závisí na výrobci. Tento vůz jsem získal bez dokumentace, a tak o něm mnoho nevím. Rozhodně je třeba zvýšené opatrnosti, abychom při demontáži nic neulomili. Rozhodně se vyplatí nejprve důkladná prohlídka. Zde stačilo opatrně zapáčit z protilehlých stran dvěma šroubováky. Otočný podvozek byl na čepu jen naražen.
  2. Na jedné straně podvozku odstraníme jeho část, aby měla kinematika potřebný prostor.
  3. Odstraníme pružinku starého spřáhla. Na jedné straně to jde dobře, na druhé zbytek zabrousíme. V rámu vyfrézujeme místo pro kinematiku. Až teď jsem objevil, že výstupek kinematiky má naznačená na jedné straně dvě místa pro řez. Odstraníme-li tento malý růžek, výstupek bude v ose a zapadne přesně do výřezu starého spřáhla. Kinematiku také poněkud zeštíhlíme, aby na ni nenarážela dvojkolí. Místo v podvozku je třeba frézovat pomalu, po částech.
  4. Když kinematika sedí dobře v rámu, přijde na přetřes opět metoda lepení na oboustrannou lepící pásku. Nasazení šachty (konec trnu trochu zkosíme pilníkem, jinak to jde dost blbě), nastavení umístění na trnu v ose Y (měrkou) a otestování funkčnosti s jinými vozy.
  5. A teď už to jen přilepíme všechno vteřinovým gelem. Napřed kinematiku do rámu, po vytvrdnutí znovu zkontrolujeme výšku šachty a zakápneme na trn. Pak teprve odřízneme přečnívající část. (Raději nelepit, viz výše).

Obrázkový popis:

Vlevo už "krátká" kinematika na lepící pásce. Vpravo vše jen demontované. Zábradlí ulítlo, ale zase se nakonec přilepí.

Část podvozku odstraníme.

Brousíme s citem, zpočátku frézou, ke konci brouskem (obrázek). Do úrovně hrany výřezu pro původní spřáhlo. Nejsem ani levák, ani nedržím frézku takhle blbě, to je jen pro účely fotky.

Tady jsou dobře vidět naznačené řezy pro zúžení a zkrácení výstupku kinematiky.

Když výstupek takto zúžíme...

... zapadne přesně do výřezu původního spřáhla.

Po usazení v ose X ještě případně uřízneme výstupek tak, aby lícoval s čelem (čelníkem ?). Tady se výstupek nezkracoval, poloha v ose X byla taková, že konec výstupku v zářezu pro původní spřáhlo byl zároveň s čelem rámu.

Tady už je vše připraveno. Rám vybroušen, podvozky s odstraněnou částí, kinematiky "zeštíhleny" (pravá více).

To, jak je třeba uříznout nebo obrousit kinematiky, zjistíme při zkušebním nalepení na pásku a nasazení podvozků. Pak je třeba vůz posadit na koleje do oblouku o nejmenším potřebném poloměru. Tam, kde se okolky blíží nebo zarážejí o těleso kinematiky, musíme brousit. Tady to bylo po mírné úpravě ("zeštíhlení" kinematik) v pohodě i pro R267.

A jdeme jezdit.

Na začátek článku

Výsypný čtyřnápravový vůz Faccs

    Z produkce LPH. Instalace kinematik je velmi podobná vozu Zacs. Na obou stranách je ale v podvozku místo pouze na tu kratší (100).

  1. Měl jsem možnost upravovat model hotový i model ve fázi stavebnice, tedy před složením. Ta druhá možnost je vhodnější (logicky), protože při frézování podvozku se nemusíme bát, že něco ulomíme nebo poškrábeme.
  2. Sundáme podvozky a kola. Čep podvozku by měl být zalepen v rámu. Podvozek se přes něj pouze převleče.
  3. Na jedné straně podvozku odstraníme jeho část, aby měla kinematika potřebný prostor.
  4. Odstraníme pružinku starého spřáhla. V rámu vyfrézujeme místo pro kinematiku. Frézujeme do úrovně roviny výřezu původního spřáhla. Výstupek kinematiky do něj zapadá téměř bez úprav. Stačí lehce zúžit pilníkem a asi o 0,5 mm zkrátit. Později (od třetího vozu) jsem výstupek přestal zkracovat a kinematiku usazoval o těch 0,5 mm hlouběji do vozu. Hrana výstupku byla tedy zároveň s čelem vozu. To ostatně vše vyzkoušíme při zkušebním nalepení na pásku.
  5. Kinematiku tentokrát zeštíhlíme "co se do ní vejde". Vyzkoušel jsem několik nástrojů, frézu, brousek, pilník, žiletkovou pilku. Protože se dostaneme "dovnitř", do drážky, kde se pohybuje kulisa kinematiky, musí být okraje obnažené drážky bez otřepů. Nejlépe se nakonec osvědčilo nejjednodušší řešení (jak to bývá obvyklé), a to řez skalpelem (odlamovacím nožem). Materiál je totiž poměrně měkký a jde to docela dobře. Horní roh pak ještě zaoblíme frézkou nebo pilníkem.
  6. Ostatní už známe.

Obrázkový popis:

Rám zabroušen do úrovně výřezu původního spřáhla. Vlevo už "krátká" kinematika "zeštíhlená" a odstraněna část podvozku. Vpravo před úpravou.

Výstupek kinematiky zúžíme jen lehce pilníkem a zkrátíme asi o 0,5  mm. Při zalepení lícuje s čelníkem. Tady je i vidět zkosení horní hrany a rohu po odříznutí části kinematiky skalpelem. I to proříznutí "skrz", které funkci ovšem nevadí. Po této úpravě bylo natočení podvozků v pohodě i pro poloměr oblouku R267.

A takhle to vypadá "v plné polní". Přibyly háky, schránka, nárazníky jsou černé, kola kovová, nová spřáhla včetně kinematik, naložen náklad.

A jdeme jezdit.

Na začátek článku

Taurus (Piko)

    Taurus (a další mutace) od fy Piko má s novým spřáhlem Tillig poněkud problémy. Spřáhlo, které navíc ani nemá kinematiku (to je prostě daň za nízkou cenu modelu), je prostě krátké. V ose X je málo vysunuté ven z vozu. Tudíž při průjezdu obloukem zaklesne nárazníky s připojeným vozem a už jde vagon z kolejí. Naštěstí náprava je nejen jednoduchá, ale dokonce máme k dispozici tři varianty:

  1. Vyměnit původní díl se šachtou za upravený (delší) díl, který fa Piko rychle uvedla na trh. Obj. číslo je 46040. Kladem je pouhá výměna (po povolení dvou šroubků) bez dalších úprav. Záporem je to, že spřáhlo je stále bez kinematiky a navíc aretace střední polohy a ochota se vyklánět do stran není zrovna nejlepší. Jako by nový díl pana Pika nebyl z nejlepších. Instalováno, vyzkoušeno.
  2. Druhá varianta je velmi podobná, pouze k "prodloužení" spřáhla použijeme sadu pro Taurus Peho, Bestellnummer: 134. Je to prakticky to samé, jako varianta 1, jen místo výměny "kratší za delší", tu kratší přeřízneme a o kousek nastavíme. Nezkoušel jsem, ale dát skoro stovku za dvě kostičky z um. hmoty a čekat přes měsíc, než přijdou, to lze asi vyřešit i jinak.
  3. Ke třetí variantě jsem dospěl proto, že pokud lze dát do mašiny kinematiku, měla by tam být. Si myslím. Tuto úpravu Peho také ukazuje, jen jsem zcela nepochopil, co že se to má vlastně o ten 1 mm odfrézovat. A také mi nebylo jasné, jak se tam potom vrátí odšroubovaný pluh. No, někdo musí být průkopníkem (doufám, že ne slepých uliček, jako náš velikán Jára), tak jdu do toho. Po prohlédnutí obrázku jsem usoudil, že se ve tvaru bílé plochy odfrézuje 1 mm. Tak jsem začal frézovat. Že to je kov jsem zjistil vzápětí. Toho jsem se bál. Také jsem zkoušel připravit různé frézky s osazením, abych trefil ten 1 mm, ale nakonec jsem od toho upustil a frézoval prostě pomalu, po kouscích. Kov (identifikaci si odpustím) naštěstí není moc tvrdý a šlo to docela dobře. Hloubku 1 mm není nutno dodržet přesně. Bez frézování by ale nešla nastavit šachta na trnu (v ose Y), kinematika by byla už moc nízko. Po různém zarovnávání jsem byl asi na 1,2 mm, nějaké lepidlo, to bude akorát. Řekněme, že hloubka by měla být nejméně 1 mm a jestli přidáme i třeba další 1 mm, nic se neděje. Celkem bezúspěšně jsem se snažil zakrýt zbytek mašiny, aby se piliny nedostaly na nepatřičná místa, a to hlavně do dekodéru. Znamenalo by to jeho rychlý konec. Po skončení je nutno vše řádně vyfoukat a očistit. Pak přišlo známé kontrolní nalepení přes pásku (kinematiku použijeme tu krátkou, s magnetem - 100) a tehdy jsem přestal litovat, že jsem se do toho pustil. Výsledek je super!!! Rozhodně doporučuji tuto variantu ! Bez problémů. Pak sice ještě přišly malé úpravy, o kterých se pan Peter Horn (Peho) nějak neobtěžoval zmínit, ale to už byla maličkost. Z pluhu se odřízne výstupek, sloužící jako otočný bod původní části a kinematika se trochu "zeštíhlí" již známým způsobem. Jinak tam totiž pluh nejde dost dobře vrátit. Zde bych se jen zmínil, že zatím nejlepší způsob odříznutí rohů kinematiky (vyzkoušel jsem žiletkovou pilku, cirkulárku, brousek, skalpel), je řez skalpelem shora. Pokud máme skalpel s kolmým břitem (jde to i běžným), přiložíme jej přesně na místo řezu a  zatlačíme a zakýváme. Odřízne se většinou půlka, a pak stejně dořízneme zbytek. Stejným skalpelem lehce odstraníme případné otřepy, kterých je podstatně méně, než při jiných způsobech této úpravy. Nalepení vteřiňákem (tady je nejvhodnější gel), zkrácení a zalepení trnu (raději nelepit, viz výše), přišroubování pluhu. A je to. Vyšší náklady, čekání na díl a vyšší pracnost, to vše je rozhodně vyváženo výsledkem.

Zde jsou pro lepší názornost oba originální obrázky (zdroj Peho), popisující variantu 3.

Zde je vyfrézované místo. Původně jsem myslel, že je bíle nabarveno. Pro větší názornost. Je to však kov.

A tady už nalepená kinematika.

    Varianty 2. a 3. zobrazuje Peho na svých stránkách v sekci Tipps.

A teď už můj vlastní obrázkový popis:

Nemám to sice tak pěkně vyfrézované, ale i frézka za tři stovky je k nezaplacení. Tady se bez ní neobejdete. Frézujeme rozhodně bez kastle. Lépe se to drží, nic neulomíme a stejně je třeba důkladně očistit a vyfoukat piliny!!! (Na ty odlesky jsou moje fotografické schopnosti slabé.) Škrábance i vyfrézované místo můžeme zatřít barvou, případně i vykytovat třeba gelovým vteřiňákem, a pak nabarvit. Jak je komu libo.

Takováto sada je také k nezaplacení. 

Skalpelem s kolmým břitem se kinematika "zeštíhlí" nejlépe (tady stačilo o hodně méně). Při této akci se občas stane, že se hlavní těleso kinematiky poněkud rozpůlí. Dvě poloviny, ze kterých je uděláno, se prostě částečně oddělí. Lehce to opravíme vteřinovým lepidlem. Pozor, abychom nepřilepili i kulisu nebo nezalepili místo, ve kterém se pohybuje.

Stejně odřízneme i čep původního dílu. Uřízl jsem to ještě jednou o kousek dál, protože už ležel na kinematice.

Tady je vidět, jak vysoko je šachta nasazená na trnu. Bez frézování (a tedy zapuštění kinematiky do rámu) by nešla nastavit potřebná výška (v ose Y).

Poloha v ose X je tady dána už předem. Na jedné straně nás omezuje konec rámu, na druhé podvozek. K dispozici je tak 1 mm vůle a uprostřed je to tak akorát. Ale stejně doporučuji napřed zkušební nalepení přes oboustrannou lepící pásku (mimochodem, Peho ji přikládá ke každé sadě, určené jednotlivým lokomotivám).

A ještě jednou, teď už komplet.

Kontrola na rovném úseku (vlevo) i v oblouku R267. Zhodnotil bych to jako velmi slušné.

Tady si neodpustím tvrdit, Taurus s novým spřáhlem - jedině s kinematikou Peho. (Neměl bych už nárok na nějakou gáži ? )

A jdeme jezdit.

Na začátek článku

Chladící čtyřnápravový vůz La (TT-Club)

    Tak jsem koupil vůz. Kamenný krám, Zerba (dnes Ben-Zerba). Bylo to tak narychlo, že jsem si ho v krámu ani neprohlédl. Chtěl jsem ho a myslel, že to je nějaký starší BTTB. Pouze jsem se optal, zda je to komise a bylo mi řečeno, že ne. Teprve doma došlo k zevrubnější prohlídce. Vůz byl rozhodně zcela nový, ovšem co je to zač, jsem nevěděl. Po delším bádání a konzultacích s kolegy (jako obvykle nezklamali) jsem dospěl k závěru, že výrobcem je Peresvet, prodejcem TT-Club. Možná, že je to trochu jinak, to však podstatné není. Vůz má kovová kola, a tak zbývá jen vyměnit spřáhla. Dělal jsem to už mnohokrát, ale tady to bylo poněkud jiné.

    Především jsem vůz nemohl rozebrat. Návod Peho hovořil "...Odšroubovat horní část...". To se snadno řekne, ale kde nejsou šroubky... Opět konzultace s kolegy (nejvíce pomohl Jirka Sládek) a vlastní bádání. Výrobce si asi velké starosti s výrobou těchto vozů nedělal. Někde jsou šroubky (zespodu), někde ne. Já měl vůz nalepen. Naštěstí zřejmě jen silikonem a čtyřmi malými kapkami v rozích rámu. Těsně před rohem, na delší straně, tedy na boku. Skalpelem opatrně mezi rám a kastli, řezat, páčit. Velmi jemně, opatrně. Šlo to naštěstí snadno.

Mohou být použity šrouby nebo v rozích kapka lepidla nebo...čert ví.
 
Rozebráno. Podvozky také nechtěly ven, trochu jsem vystouplý kroužek čepu objel frézkou. Pak už šel čep rámem protlačit a podvozek vypadl. Šrouby jsou už navíc ode mne, lepidlo tedy rozhodně nepoužiji. Nakonec ani šrouby (podvozek je stejně zakrývá a musel by se upravit i na druhé straně). Drží to samo.

    Peho na to dělá sadu pod číslem 301. Vypovídající hodnota Návodu Peho je ovšem přinejmenším diskutabilní. Návod LokoPin snad nebude na škodu.

Obrázky z originálního návodu (ON) Peho.

    Použijeme Peho č. 101, tedy kinematiku s pružinkou. Z kinematiky uřízneme celý nos (ON obr. 5). Pak upravíme zespodu rám. Odfrézujeme střední výztuhu rámu i s kouskem nálitku na čep a do čela přijde zářez, do kterého Peho zapadne (ON 2). Tak, aby se kinematika vešla na rám (ON 6). Přilepíme ji vteřiňákem, případně ji můžeme nechat i na oboustranné lepící pásce, kterou používáme na vyzkoušení a jen lepidlem ještě zvenku zpevnit, jak to je vidět na obrázku (ON 6).

    Pak je třeba upravit podvozek. Odřízneme jej dle ON 4, nejlépe žiletkovou pilkou, těsně za brzdovými čelistmi.

Upravený podvozek. Šipka označuje místo, kde bylo třeba trochu obrousit výstupek na čepu, aby šel vytlačit z rámu.

    A fertig. Přiznávám, že jsem vůbec nepochopil "systém Peho", který radí uříznout čep, vyvrtat díru, přilepit destičku a pomocí šroubu s matkou spojit. Možná jsem nějaký důvod přehlédl. Prostě jsem jen zastrčil podvozek zpět, na původní plastový čep, a bylo. Pokud někdo ví, "jak to Peho myslelo", ať dá vědět. Ale mně to stačilo takto. Méně práce a netřeba sady č.301.

Mně osobně se velice líbí, co myslíte?

Na začátek článku

Závěr

    Ještě mi mašiny i vagony k přezbrojení spřáhel zbývají, tak snad zase někdy příště.

Plánuji (ale člověk míní a ...):
    Uacs(Raj)
    ABa (BTTB s pevným starým spřáhlem)
    Brejlovec už je hotov.

Na začátek článku
Menu

LokoPin      07.10.2007 (patrová souprava Bp)
  13.10.2007 (dvounápravová cisterna Zw)
  14.10.2007 revize - použití, poloha
  21.10.2007 (čtyřnápravová cisterna Zacs)
  22.10.2007 (čtyřnápravový výsypák Faccs)
  11.11.2007 (Taurus Piko)
  26.11.2007 revize, doplnění
  16.12.2007 revize, doplnění
  05.01.2008 doplnění obr. Faccs
  28.09.2009 (čtyřnápravový chladící La)
     
  03.05.2017 Poslední editace