Rozpojovač

1. Úvod
2. Princip
3. Konstrukce
4. Provoz
5. Závěr

Úvod

    Následující rozpojovač je jednoduchý, dobře funguje a výroba a instalace zabere pouze pár minut. Není třeba žádného dalšího ovládání např. pomocí serva nebo elektromagnetu.
    Provozně vyzkoušený pro měřítko TT, spřáhla Tillig/Kühn (včetně spodní přídržné části ). Funguje ale víceméně i pro spřáhla BTTB a Zeuke (vyzkoušeno okrajově).

    Rozpojování a spojování vozidel (správně odvěšení, svěšení) v modelové železnici značně obohatí činnost na kolejišti. Svěšení je samočinné, pouhým najetím, kdežto odvěšení už je problematičtější a lze provést několika způsoby. Jeden z nejelegantnějších je dozajista spřáhlo, umístěné na lokomotivě, ovládané elektricky. Vynikající, ovšem vybavit jím všechny lokomotivy je moc pracné a také poměrně finančně náročné. Přesto mám takto vybavené tři lokomotivy a je to super. Teoreticky by snad šly vybavit takovým spřáhlem i vagony, ale o nepraktičnosti s vysokými náklady ani není nutno uvažovat. K rozpojení vlaku v libovolném místě je tedy třeba rozpojovač kolejový. Funkčnost továrního výrobku (v TT prakticky pouze Tillig) je ovšem velmi sporná a tady se o ní šířit nehodlám. V hlavě sice mám už dlouho vhodnou konstrukci, ale zatím bez stavby a testování.

    Inspirován na diskuzním fóru velmi jednoduchým zařízením, jal jsem se to ihned zkoušet. Výsledek mě překvapil velmi příjemně, a protože je to tak jednoduché, rozhodl jsem se pro prezentaci. 

Na začátek článku

Princip

    Mezi kolejemi je vložený pružný proužek, který nadzvedne spřáhla, čímž dojde k rozpojení. To jsem viděl v několika obměnách na diskuzním fóru. Jako materiál byla použita umělá hmota. To, co jsem měl momentálně k dispozici, nevyhovovalo. Bylo to pružné málo, nebo moc. Ani způsob upevnění, či postrádání možnosti nějakého nastavení se mi nezdálo vyhovující. Tak jsem přešel ke zkoušení. Ustřihl jsem pásek fosforbronzového plechu síly 0,1 mm, trochu vytvaroval a lepící hmotou z papírnictví přilepil mezi koleje. Fungovalo to perfektně. Tak teď trochu lépe.

Na začátek článku

Konstrukce

    Tentokrát by měl postačit obrázek s legendou ...

1. Fosforbronzový plech tl. 0,1 nebo 0,2 mm (Litomyský).
2. Úhel náběhu cca 20-45°.
3. Správná poloha v horní (cca 2,6 mm nad kolejnicí) a dolní poloze.
4. Pluh lokomotivy ...
5. ... a jeho možná poloha.
6. Upevňovací ...
7. ... a seřizovací šroub.
8. Velikostí napružení směrem vzhůru a pomocí šroubu "7" lze nastavit zdvih a sílu.
9. Otvorů pro šrouby může být víc, nebo oválné, nebo úplný průřez.

    Rozměry jsou pouze informativní, především hodnota "p" se může lišit i dle použitého materiálu.

    A jako obvykle, fotky jsou nejlepší ...

1. První pokusy
2. Jen tak přilepeno papírnickou lepící hmotou ... a ono to funguje perfektně.
3. Připevnění pomocí dvou šroubů je asi nejvýhodnější.
4. Boční pohled. Výška je prakticky pod osu vozů, ke spodní hraně spřáhla.

Detailní pohled.

Snad jsou zvednuté zobáčky aspoň trochu vidět.

Na začátek článku

Provoz

    Funguje to tak dobře, že mě to až překvapilo.

1. Pomocí předpružení v bodě "8" a šroubem "7" lze nastavit jak zdvih, tak i síla.
2. Zdvih i tvar je třeba správně nastavit proto, aby se spřáhla rozpojovala, ale aby se koncem "3" v horní, klidové poloze nezachytával rozpojovač o spodek vozidel, vč. háčku spřáhla.
3. Pro správnou funkci musí být síla, tlačící na spřáhla, dostatečná, aby je zdvihla, ale ne tak velká, aby nadzvedla lehké vozidlo.
4. Na elektricky ovládané spřáhlo (SD-modell) to nefunguje, což je jen dobře.
5. Při rychlém přejezdu se obvykle spřáhla nerozpojí, to je také dobře.
6. Při velkém tahu (více vozů) je obvykle nutno couvnutím spřáhla uvolnit.

Na začátek článku

Závěr

    Během testování jsem nabyl pár praktických poznatků. Vyzkoušeno mnoho vozidel (patra Bp, loko 716 ... a pod.).

1. Fungovaly obě tloušťky, 0,1 i 0,2 mm. S tím souvisí pochopitelně i rozměr "p". U silnějšího plechu je větší. Volba 0,1 mm mi připadá výhodnější.
2. Frézovat oválné otvory pro šrouby bylo praktické pouze u počátečních testů. "Naostro" je vhodnější pár otvorů (2 - 6), které mají rozteč cca 2 mm, aby souhlasily s mezerami mezi pražci. Viz obrázek dole
3. Je jasné, že čím je větší tah na spřáhlo, tím je nutná větší síla rozpojovače. Nebo je třeba prostě zpětným cuknutím spřáhlo uvolnit.
4. Rozpojení, včetně zpětného pohybu loko, lze plně zautomatizovat i v TrainControlleru (nejspíš v dalším článku).
5. Jediným nedostatkem je občasné rozpojení při normálním přejezdu vpřed. Dochází k tomu právě u těch méně zatížených spřáhel a u pomalejší jízdy. Proto je vhodné rozpojovač nainstalovat na odstavnou kolej, kam si pro vozy dojedeme požadovanou mašinou ... a vycouváme. Nebo přímo připojíme vzadu a odjedeme vzad.
   Máme-li alespoň jednu loko s el. spřáhlem, je to ještě lepší. A nejlepší kombinace pro odpojení všech vozů je, když mezi vozy použijeme pevná spřáhla Peho 301
   Pak je jednoduché přijet vlakem, odvěsit loko (s běžným spřáhlem), přijet loko s el. spřáhlem, svěsit, odtáhnout vozy na požadované místo a tam je ponechat pro připojení libovolné loko.
   
   Prostě jeden "plíšek" na dvou šroubcích, žádné magnety, elektromagnety, serva, žádné další ovládání a ... zábavy jak na kostele.

Finální tvar

1. V horní části obr. jsou rozměry před ohýbáním.
2. Velikost ohybu v bodě "A" vytváří "předepnutí, tedy vertikální tlak vzhůru, tedy na spřáhlo.
3. Horní polohu nastavíme pravým šroubem (proto je otvor pro něj větší). Použity byly šrouby pro připevnění kolejnic Tillig 08976 1,4 x 15 mm.
4. Úhly "zvedací" pravé části "α", jsou cca 30-45°.

    Není nic jednoduššího, než to vyzkoušet.

Na začátek článku
Menu