Stránky Lokopin byly poprvé zpřístupněny 26.8.2006. Při takovém výročí by to chtělo zhodnotit celé období. Vypíchnout klady, potlačit zápory. Jenže je to vlastně pořád stejné. Občas něco řeším (často na popud nějakého kolegy), občas něco napíšu (pokud to už není napsané), pomalu stavím (ale hodně pomalu), prostě naprostý standard.
S tou rychlostí (spíš pomalostí) stavby jsem si uvědomil
jednu věc. Na počátku jsem se obával, zda vůbec něco dotáhnu do konce. Až časem
jsem si uvědomil, že to není až tak podstatné. Za mnohem důležitější považuji,
že je stále co dělat. A když lze aspoň na některých částech jezdit, není co
řešit. Stesky na rychlost vlastní stavby jsou na diskuzi časté. Nezoufejte, je
nás většina.
Mám-li "potlačit zápory", musel bych zcela vynechat hodnocení známého
diskuzního fóra. Jsem však na čtení všech příspěvků silně závislý. Důvod je jasný.
Občas se najde prima kolega, občas se vyskytne dobrý příspěvek, nápad. A to je
hlavní důvod, proč diskuzi číst. Že je při tom nutno skousnout ta negativa, to
je prostě nutnost. A je to fakt síla. Gramatika, hádanice, napadání, ale bohužel
i snůška naprostých blbostí, blábolů, pomluv, lží a nesmyslů. Pro
"vynález" Dunning-Krugerova efektu1) musela být klíčová právě podobná
diskuzní fóra.
1) Dunningův-Krugerův efekt v podstatě říká, že čím větší idiot,
tím se považuje za většího odborníka. Tesat do zlata, říkám já.
Také propagátoři určitého sortimentu mi lezou hodně na nervy. Seriózní člověk (mimo výrobce a prodejce, neboť ti to mají v popisu práce) nikdy nenapíše, "toto je nejlepší". Buď je třeba porovnat s ostatními produkty v kategorii, nebo napsat "toto mám a takto to funguje". Těch, co naopak stále vše haní, kritizují, je však, bohužel, ještě mnohem víc. Kdyby se raději učili češtinu.
Jak jsem psal nedávno v
mojí Návštěvní knize, omezuji současně i psaní svých příspěvků na
diskuzi. Snažil jsem se na okolí působit dost dlouho a zcela marně. Občas se
zamíchám (nebo jsem zamíchán) do příspěvků způsobem, který se mi nelíbí.
Už nevidím
nejmenší důvod k tomu, abych se pak s někým dohadoval a vyvracel jeho postoje. Ať si
každý myslí, co chce, dělá si to, jak chce, a když to chce ještě veřejně
prezentovat, jeho věc. Na svých kontaktech jsem pro konzultace stále k dispozici, většinou
jsem snadno k
zastižení a rovněž osobní návštěvy jsou vítány.
A zbytek "potlačuji"...
Stále však platí:
Stačí si přečíst "Pravidla diskuze" a řídit se jimi.
Jen velká shovívavost adminů a moderátorů umožňuje polovině lidí přispívat. Pokud by se pravidla striktně dodržovala, silně by to prořídlo. A dle mého názoru, jedině ku prospěchu věci. Takto to pomalu, ale jistě, vede k tomu, že ti, kteří opravdu mají co říct, nakonec diskuzi zcela opustí. Doplatí na to řada kolegů, kteří pomoc potřebují.
Diskuze přece není ani chat, ani fotogalerie, a už vůbec ne anonymní nástroj k hanění a nadávání, které se do nekonečna stále stejně opakuje.
Některé prezentované konstrukce mi připadají, jako když
chce někdo vylézt na dvoumetrovou zeď a vedle leží dvoumetrový žebřík. On ale
napřed vykope metrovou jámu, do té dá ten žebřík, jenže je krátký. Tak shání
delší, a když najde třímetrový, nedá ho do té jámy. Uřízne z něj metr a ten
přidrátuje na ten dvoumetrový. Že mu to trvá mnohem déle a skoro vždycky spadne,
to je nabíledni.
Railroad & Co.
TrainController™ fy
Freiwald software.
Moje klíčové téma vlastně celých deset let. Mám k tomu blízko, celý život
jsem pracoval ve výpočetní technice (dnes se říká IT), nejprve jako technik, pak
jako programátor. To uvádím hlavně pro ty, kteří obdivují mé znalosti v
TrainControlleru (občas se někdo najde).
Není to ani nadprůměrná inteligence, ani píle a čas důchodce, prostě jsem
využíval jen to, v čem jsem 40 let pracoval. Také jsem občas působil i jako
lektor, to se zase hodilo při seminářích. A pokud se nenechám otrávit
trollingem na diskuzi, snad mě to ještě chvíli bude i bavit.
Je příjemné, když mi někdo chválí moje stránky.
Jedno je však zcela nedostižné. Když někdo řekne, že na
základě mých informací něco opravil, že mu to funguje, že jsem mu pomohl. Lepší už je jen jedna
věc, ale to už si nemohu vzpomenout, která to je.
S TrainControllerem a spol. jsem prošel zatím verze 5.8, 7 a 8. Lepší se to, ubývá chyb, přibývá možností, jen ta spolupráce s autory by nebyla špatná. Jenže Česko je příliš malou komunitou, aby byl od výrobce větší zájem. Nebo spíš vůbec nějaký. No co, zatím jsme si vždy pomohli sami. Chyby lze obejít, občas se najde i trik, o kterém neví ani autor, Češi prostě nejsou žádná ořezávátka.
Abych ale jen neprudil. Klobouk dolů před takovým softwarem. Lehce
obeznámen s několika dalšími aplikacemi na řízení
modelové železnice, TrainController je u mne rozhodně jednička! Díky za něj.
Změnila se motivace. Původní důvod, sehnat kolegy na
konzultace, pokec, kontakty, už není tím hlavním. Pár odborníků, machrů i
šťouralů mám v adresářích. Super. Z některých se stali kamarádi. Ještě lepší.
Teď jsou důvody pro prezentace dva. Občas přijde dotaz na problém, se kterým
jsem se zatím nesetkal. Jak tak hledám, zkouším, píšu odpověď, najednou se mi
zdá, že bude lepší to zpracovat komplexně. V půlce toho začnu litovat, že to za
to nestálo, že se to bude hodit jen pár lidem, někdy jen tazateli, ale když už
jsem se dostal tak daleko, je mi líto přestat. Druhým důvodem je moje vlastní
neschopnost si pamatovat takový objem informací, takže po pár měsících čtu
vlastní články, abych zjistil, jak se co má udělat a jak to vlastně
funguje. No, lepší už to nebude.
Množí se. To je rozhodně dobře. Horší je to s kvalitou výrobků. Na vzhledové vlastnosti odborník nejsem. Jak ale co funguje, jak to jezdí, to se pozná snadno.
Plastová kolečka vagonů se dnes už prakticky nevyskytují. Prima. Ale nápravy s kovovými koly jsou čím dál tím horší. Opracování povrchu styčných ploch na sebe váže nečistoty příliš snadno a rychle. Kdo to má pořád čistit? A nepřesnost výroby, nesouosost osy a kol (prostě to šmajdá), to už by snad mělo být v dnešní době v pořádku. Omyl. Nikdy jsem nečetl víc stesků na kvalitu náprav, než v poslední době.
Takto možno pokračovat i u dalších prvků. Motory (pořád ještě někde třípólové - ostuda, nekvalitní komutátory - darmo mluvit), převody (plastové - proč ne, ale musí to být kvalitní plast, správně sesazený), elektronika (často mám pocit, že ji vyvíjí někteří kolegové, nechvalně známí z diskuzního fóra) atd. atd. Většina je poplatná jedinému argumentu. Zisk co nejvíce peněz, za minimální náklady.
Obrana? Těžká otázka. Nemůžeme přece přestat nakupovat. Jedině snad stále vracet, reklamovat, psát stížnosti ... není to však jednoduché, zvláště jste-li z menšího města, odkázáni jen na internetové obchody.
Ani zde to není nijak zvlášť dobré. Možná i proto, že
výrobce a dodavatel často jedno jsou. Zpočátku se prodejci
také množili velmi rychle. Byli většinou ochotní, komunikativní, snažili se o
stále širší sortiment atd. atd. Jenže časem se to nějak zvrtlo. Začalo se to
dělit na dvě kategorie. Ti menší to začali "balit". Ti větší se stále více
komercializovali, až je na první pohled jasné, jaký je jejich cíl. Opět
(kupodivu ) minimální
náklady, co největší zisk. (Viz výrobci.)
Kategorii podvodníků sem ani nezačlením. K tomu není, co říct.
A chudák kupující? Má-li možnost nákupu v "kamenném" obchodě, je na tom přece jen o trochu lépe. Výrobek může většinou vidět, ohmatat, vyzkoušet. Reklamace je také mnohem snazší. V e-shopech z toho většina neplatí. Často lze dostat něco, co vypadá zcela jinak, než na fotce, jezdí to blbě, upadávají z toho kusy, už rozbalování zásilky je horror, co tam zase bude špatně.
Celé je to zkomplikované tím, že málokterý prodejce má všechno. Spíš žádný. Pak je nutno objednávat u mnoha prodejců, platit mnoho poštovného a bát se, až to přijde.
Od počátku jsem se snažil najít ideálního prodejce. A často jsem si už myslel, že ho mám. Nakonec to byl vždycky omyl. Zkrachoval, začal nepřiměřeně zdražovat, sortiment se spíš úžil, reklamace darmo mluvit. No, nakonec jsem mnohokrát mohl dopadnout daleko hůř. Naštěstí jsou i výjimky. Rozhodně je nehodlám sdělovat. Abych to nezakřikl. Stejně se o nich ví. Jsou solidní, seriózní, fungují dlouho, lze s nimi komunikovat, reklamace jsou bez problémů. Ještě, že jsou, jinak by byl modelář chudák.
Přece jen musím trochu zmírnit ty nářky. Vlastně, nakonec mohu s klidem prohlásit, že klady nad zápory vítězí. V hlavní úloze je totiž člověk, kolega s podobným zaměřením. I když těch šťouralů, popletů, vykuků je dost, jeden solidní a seriózní kolega jich hladce přebije deset. A za těch deset let jsem těch "dobrých" poznal dost. Naštěstí. Pár kontaktů se sice "nevyvedlo", ale to "pár" je myšleno doslova. Těch děkujících, spokojených, byl nespočet.
Konzultace, semináře, kontakty, noví kolegové, kamarádi ... To jsou všechno věci velmi pozitivní. Na začátku jsem se zmínil, že vlastní výstavba jde hodně pozvolna. Bodejť by ne, když většinu dne sedím u počítače, odpovídám na maily, komunikuji na Skypu, fotím, dělám obrázky a schémata, píšu články... Asi mě to musí bavit víc, než ta modelařina, protože jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem toho dávno nenechal. Ono to dá totiž dost zabrat. Ale to pochopí jen ti další, kteří podobnou osvětu dělají. Někde už jsem to zmínil, když dostanu dotaz, pár dní tahám z tazatele potřebné informace, pak pár hodin hledám (u sebe, na netu...), pak to většinou za pár minut vyřeším (někdy taky ne, nebo aspoň ne za pár minut), a nakonec píšu několik týdnů článek.
Původně jsem chtěl zcela vynechat jednotlivé dílčí úspěchy, na které jsem hrdý. Nakonec, diskuze jsou toho plné. Přesto mi to ale nedá, tak to vezmu jen heslovitě. Když přemýšlím, co mě za těch 10 let nejvíce potěšilo, uspokojilo, nadchlo, tak je seznam celkem jasný. Návěstidla ND4, točna, serva, lokodekodéry, zvukové mašiny, elektrické spřáhlo, ale především, používání, možnosti a znalosti softwaru TrainController a spol., včetně seminářů.
Snad jsem ta negativa v závěru zmírnil. Hlavní totiž je, že nás to baví. Patnáctileté stejně, jako ty v důchodovém věku. To je naštěstí argument tak zásadní, že přebije všechny předchozí zápory. Aspoň u mne ano a doufám, že i u vás ostatních. Potýkáme se i s jinými, "nemašinkovými" problémy. Se zdravím, s manželkou-odpůrkyní, se stěhováním, s běžnými životními potížemi. U opravdového modeláře se může změnit leccos, mašinky zůstávají. A tak to má být.
Omlouvám se za článek, který je tentokrát "o ničem". Těm,
co ví, neřekne nic nového. Těm ostatním by mohl, pokud by ovšem chtěli. Prostě
mi připadalo skoro neslušné, nenapsat k desetiletému výročí nic. Tak se na mne
nezlobte, příště to bude až za dalších deset let.
Přeji hodně modelářských úspěchů a radosti s mašinkami, ale i zdraví a pohodu vám všem a "digitalistům" zvlášť.
Tak zatím 
a
zachovejte mi přízeň.
LokoPin 26.8.2016