Relé SSR

  1. Úvod
  2. SSR relé
  3. Využití
  4. Závěr

Úvod

    Na spínání všeho možného slouží na digitálním kolejišti spínací dekodéry. Na jejich výstupech je obvykle ss napětí (cca 12V=), proud stovky mA až několik A. Pokud je potřeba spínat proud střídavý, případně vyšší, bývá nejčastěji použito relé. Existuje však i řešení jiné.

SSR relé spíná bez hluku, neopotřebuje se, kontakty se neopálí a stojí většinou podstatně méně, než relé klasické.
Popsaný způsob je vhodný pouze pro střídavý proud !

    Pojďme to omrknout ...

Na začátek článku

SSR relé

    SSR relé (Solid State Relay), opto relé, optotriak. Polovodičová součástka triak na spínání střídavého proudu, ovládaná uvnitř LED diodou.


SSR relé MOC3041.

    Funkce je jednoduchá. Na svorky 1-2 je přiveden proud, LED posvítí na triak a ten sepne. Pokud je tam i obvod pro spínání v nule, sepne triak až v okamžiku, kdy sinusovka střídavého průběhu prochází nulou, tedy tehdy, kdy nevznikne proudový náraz (ten může být zdrojem rušení, a to v digi nemáme rádi).

    SSR relé jsou k mání v různém provedení. Liší se izolačním napětím, spínaným proudem i napětím, obvody pro spínání v nule atd. MOC3041 patří k nejlevnějším, přesto má zcela vyhovující parametry.

MOC3041  
spínací proud Is 15 mA
If (výstup) 100 mA
Uf 400 V
Izolační pevnost 5000 V
Spínání v nule Ano
pouzdro DIP6
 
    Ty parametry bych moc nerozpitvával, datasheety se mi moc nelíbily. Podstatné je, že to umí spínat střídavé napětí, jak kolem 16V, tak i 220V (POZOR !!! Nebezpečné napětí ! Rozhodně nedoporučuji žádné experimenty ! Pouze pro znalé !) a proud přes piny 4-6 může být cca 100 mA. To bohatě stačí třeba na LEDky, nestačí-li proud (na silnější žárovky, trafa a pod.), přidá se vnější triak.

Na začátek článku

Využití

    Stavby, osvětlené žárovkami, připojené na střídavé napětí 16V≈, to není nic neobvyklého. Je-li požadováno ovládání digitálním signálem, je spínačem výstup spínacího dekodéru. Tyto výstupy jsou ovšem vesměs stejnosměrné, takže buď předělat nebo relé nebo SSR relé. Jen bych poznamenal, že nejde jen o osvětlení. Zapínáno může být i nejrůznější elektrické zařízení na síťové napětí, kde by třeba rušilo cvakání stykače a pod. Za mých mladých let se nepoměrně složitějším zapojením upravoval spínač na pistolové páječce. V dílně, kde se pracovalo třeba na nf zařízeních, to při pájení lupalo v reproduktorech ostošest. Co bychom tenkrát dali za relé ssr za pár kaček.

Pokud proud zátěže příliš nepřekročí hodnotu 100 mA, stačí toto jednoduché zapojení.

Myslím, že by to mohlo vydržet i 150 mA. V Datasheetu mi to moc jasné nebylo, ale úbytek na triaku je asi 2 V a výkonnová ztráta 300 mW.

 

Při potřebě většího proudu do zátěže se jednoduše přidá další triak (např.BT136/600). Proud pak závisí pouze na jeho parametrech.

* Odporem 680 Ω je možno nastavit vstupní proud, který je u typu 3041 15mA, u 3042 10mA a u typu 3043 jen 5mA.

** Pokud jde o indukční zátěž (trafo), je doporučeno změnit hodnotu na 360 Ω.

    Zapínat s tím třeba vysavač jsem nezkoušel, neměl by to ale být problém. Pro použití v kolejišti bude připadat v úvahu třeba síťové osvětlení, různé motory a pod.

Na začátek článku

Závěr

Vpravo samotný optotriak, vlevo v patici, s vývody, nalevo do spínacího dekodéru, vpravo "spínač". Malé, jednoduché, cena cca 15 Kč.

    Že relé SSR lze použít na spínání střídavého proudu, bylo už řečeno. Myšlen byl vždy ten se sinusovým průběhem, z trafa, ze sítě. Ale digitální signál J-K je také střídavý, i když má průběh obdélníkový. Triak je dostatečně rychlá součástka, nemuselo by dojít k nějakému závadnému zkreslení, takže by pomocí tohoto prvku třeba bylo možno spínat i signál do kolejí. Sám jsem to zatím nevyzkoušel, tak zdalipak se najde nějaký další experimentátor?

    Možná, že tato skvělá součástka je všem známá, používají ji a jenom můj přístup je příliš zastaralý (zase jsem objevil Ameriku). Pokud tomu tak není, třeba jsem poskytl opět trochu inspirace.

A mimochodem, to SSR mi poradil kolega.

Na začátek článku
Menu

LokoPin  

13.03.2015  
  13.05.2015 poslední editace
     
Spolupracovali: Bohuslav Partyk