Pro zasmání - Třešně

    Zpočátku jsem sliboval, že budu používat humor. To se snadno řekne, ale modelová železnice zase tak moc prostoru pro humor neposkytuje. Tak jsem se rozhodl zveřejnit jednu svoji, zcela nemodelářskou akci. Abych trochu odlehčil ústřednímu tématu a abych představil sebe, co by představitele preciznosti, srovnatelné s úrovní "počítačů nýtů". Tady by se totiž nějaká spojitost najít dala.

    Dávno tomu. Vlastně přesně 40 let. Psal se rok 1973. Vím to přesně, protože manželka ležela v porodnici. V porodnici v Praze. Čekali jsme dceru. Rodit ji měl můj otec, gynekolog, který tutéž službu poskytl i mně, jen v mém případě to byla tenkrát porodnice u Apolináře. Pro jízlivé uvádím, že to bylo rok předtím, než tam byla zřízena naše první záchytka. No nic...podstatné bylo, že jsem byl doma sám. Na zahradě nám dozrály třešně, obrovské chrupky, které bylo nutno očesat. Už to já nerad, ale kamarádi pomohli. Jenže pak je třeba třešně zavařit. Něco se snědlo, ale zbývalo toho ještě dost. V životě jsem nic takového nedělal. V té době jsem pracoval ve výpočetním středisku, kde pracovala velká část žen. Dostal jsem základní návod na výrobu kompotů. Kde a co koupit, jak udělat nálev atd. Koupíš několik sklenic, uděláš pár litrů nálevu ... To mi ovšem nestačilo. Obraty, jako "pár", "několik" a podobné jsem neměl rád. Ptal jsem se, kolik třešní se vejde do jedné půllitrové sklenice. Tak asi 50-60, řekly dámy. Už to, se mi nezdálo. Musel jsem na to jít po svém.

    Otázka první, kolik sklenic? Vzal jsem jednu starou sklenici, nasypal do ní třešně. Vešlo se jich tam 23. Chrupky jsme měli jako malá rajčata. Baby v práci mi to nechtěly věřit. Spočítal jsem třešně na lískách. Byly v jedné vrstvě, tedy počet řádek x sloupec x lísky. Fakt jsem to nepočítal po jedné.   Vycházelo to na 25 sklenic a tolik jsem jich také koupil. K tomu víčka a přípravek na zamáčknutí víčka na sklenici. To bychom tedy měli.

    Otázka druhá, kolik nálevu? To bylo snadné. Do sklenice třešně, dolít vodou. Vodu vylít a změřit. Krát počet sklenic. Nepamatuji si už, kolik to bylo, ale udělal jsem to přesně podle výpočtu.

    A pak už jen celý večer zavařovat. U licitovaného mariáše to šlo, jak malina. Všechna víčka se správně "chytla" a mimochodem, kompoty byly super. A pointa? Sklenice vyšly přesně, nálevu zbyly dvě polévkové lžíce. Tak takhle pracuje budoucí železniční modelář.

Na začátek článku
Menu