Maloserie, Návštěvní kniha a další...

    Při neustálém prohlížení webu narážím opakovaně na některé věci, které mi, tak říkajíc, nenechávají chladným. Některé lze lehce odstranit, proti některým je třeba tvrdě a neustále bojovat. Jako don Quijote? Nejspíš ano, ale když se to nezkusí…

 

1.              Maloserie – určeno výrobcům a prodejcům.

    Všimli jste si, jak se stále více v koloně Výrobce u internetových prodejců objevuje Maloserie? Zpočátku to bylo jen někde, dnes už to používají skoro všichni. Co je to za výrobce? Musí to být přímo výrobní kolos. Co jen všechno dodává na trh. Ani nevím, zda je to nešvar prodejce nebo samotného výrobce, který trvá na anonymitě. Ale pokud něco vyrábím a nabízím k prodeji, přece se nebudu stydět za své jméno. A tím myslím, třeba jméno firmy, logo, značku… vždyť přece nikde nemusím dávat na odiv své soukromé údaje. Pokud dělám dobré výrobky, je to pro mne dobrá reklama, každý pak bude vědět, že tady dostane dobrý výrobek. A pokud ne, schovávat se za značku Maloserie je velký nešvar a internetoví prodejci by takhle výrobce určitě označovat neměli. Buď se výrobce za tuto nálepku jen schovává a dobře ví, proč. Nebo si tak ulehčuje práci se správnými údaji prodejce. A to ještě zcela pomíjím soulad se zákonem, zápis v obchodním rejstříku a řadu dalších věcí. Kupující chce prostě vědět, KDO TO VYROBIL. Nebo že bych to chtěl vědět jen já sám? Co si o tom myslíte?

 

2.              Návštěvní kniha

    Návštěvní kniha je na dotazy, které by mohly zajímat i další kolegy, případně i na odpovědi od nich. Oblast otázek by se měla vztahovat k aktuálnímu webu (LokoPin) a k tématům, která se zde vyskytují. Nezapomeňte, že jsou k dispozici chaty, diskuze, konference (Magazín.biz, SteamClub...), které jsou určené právě pro nejširší oblast zájmů.

    Návštěvní kniha je ovšem také na díky a pochvaly. Pro většinu publikujících amatérů je to totiž jediná odměna za obrovskou práci. Jediná věc, která autora aspoň občas motivuje k tomu, že se na to nevykašle. Jedině ti, co sami publikují, ti vědí. A ti také píší pochvaly. Projděte si pár Návštěvních knih. Nejvíce pochval a „držení palců“ a „jen tak dál“ tam najdete od mistrů modelařiny, od autorů jiných stránek. Jmenovat nemusím. Je to zbytečné a ještě bych mohl na někoho zapomenout.

    Na detailní „doladění“ některých témat se Návštěvní kniha nehodí. Raději používejte e-mail nebo ještě lépe ICQ a Skype. Všechny kontakty na mne jsou k dispozici.

 

3.              Obsah stránek LokoPin.

    Jak stále uvádím, jsem začátečník. Modelové železnici se věnuji necelé tři roky. Na svých stránkách popisuji všechno, co jsem udělal, postavil, testoval atd. Abych dalším zájemcům v podobné situaci ulehčil začátky. Aby znovu pracně nemuseli hledat to, co i já hledal. Ovšem třeba v oblasti stavby kolejiště jsou všechny mé poznatky zatím pouze teoretické. Ale rád si o nich podiskutuji, neboť se samozřejmě na stavbu chystám.

    O něco lepší "rozhled" mám v oblasti elektroniky a programování. Živilo mě to celý život. Proto jsem mnohem více orientován na digitál a řízení počítačem.

 

4.              “Selský rozum“ je někdy nad všechny normy.

    Skoro všechny dosavadní znalosti jsem získal vlastním testováním a díky informacím z internetu. Pokud vím, normy NEM existují asi 25 let. Internet se používá ještě kratší dobu. Ale i před 25 lety stavěli modeláři tunely, mosty a nádraží. O nějakých normách neměla většina ani potuchy. Existuje však jiná „norma“ a tou je tzv. „selský rozum“.  Funguje to asi takhle. Potřebuji-li třeba zjistit průjezdný profil, vezmu nejdelší a nejvyšší vagon, který hodlám provozovat (můžu si i půjčit) a postavím ho na nejmenší poloměr, který budu používat. Výška (třeba pro pantografy) lze nasimulovat přilepením něčeho na střechu (třeba styrodur nebo polystyrén). Kolem se postaví „tunel“ třeba z dřevěných kostek, lega nebo i z ohnutého tvrdšího papíru a zjistí se patřičné rozměry a vzdálenosti. Jednoduché a funkční. Někdy podstatně jednodušší, než studování norem.

 

    Nedělám si nijak zvláštní naděje, že byste dočetli až sem. Těm, kteří tak učinili, děkuji o to více.

   

     Foto Jiří Pintr

           

Na začátek článku

Menu

LokoPin    30.11.2008